Poslední recenze (135)
Vlny (2024)
Mádlova novinka je rozhodně řemeslně (kamera, střih, hudba) na evropské úrovni, nesdílím tu ale bezbřehé nadšení většiny okolo. Na to, že režisér hodně čerpal z Affleckova skvělého thrilleru Argo z roku 2012, je jeho snímek až příliš schematický a černobílý, rozdělený na kosmopolitní, vzdělané novináře-superhrdiny, kteří mluví několika jazyky a v kanceláři poslouchají The Ronettes a primitivní a surové Rusy a estébáky. Jenže takhle historická realita nevypadala. Je mi jasné, že pro potřeby filmu je nutné řadu věcí upravit a zjednodušit, tady to ale vysloveně bije do očí. Vadí mi i zbytečný patos a snaha udělat film dramatičtějším, viz např. dynamická zimmerovská hudba při obyčejném příjezdu prezidenta na Hrad. Film určitě stojí za vidění a oproti loňským Bratrům si zaslouží ocenění, ale rozhodně bych k němu nebyla tak nekritická.
Ripley (2024) (seriál)
Vedle Jednoho dne nejlepší věc, kterou jsem na Netflixu za poslední dobu viděla. Skvělé, pomalu plynoucí, sugestivní zpracování, natolik odlišné od prosluněné Minghellovy verze, v níž jsem nesnášela frackovitého Juda Lawa jako Dickieho. Moc se mi to líbilo dokonalou kamerou, mnohem jiným pojetím všech tří aktérů, hudbou, lokacemi, propojením s milovaným Carravagiem, vším. Andrew Scott dokazuje, že umí mnohem víc než být "jen" Moriartym a sexy knězem.
Jeden den (2024) (seriál)
Film jsem kdysi viděla, ale tohle je úplně jiná liga. Skvělé, rozpracované na poctivých 14 epizod. Ambika Mod je skvělá castingová trefa, líbí se mi, jak je svérázná, vtipná a zajímavě, neprvoplánově krásná. Výborný soundtrack, který mi zní v uších ještě teď. Zarezonovalo to se mnou mnohem více, než jsem předpokládala. Určitě se k tomu za čas znovu vrátím.