Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenze (144)

plakát

Eromanga-sensei (2017) (seriál) odpad!

Další bullshit od autora OreImo, tentokrát dost možná ještě horší - jdě to vidět už na tom, že ten naznačovaný incest tu ani není ta nehorší věc, to bude ta "komedie" - v tomto případě se jedná o ten nesnesitelný typ plný ironicky mírně sebekritického otaku "humoru", kde jde úplně jasně vidět, že kdyby to autor bral vážně, tak by něco takového nepsal. Jediným pozitivem tím pádem je grafika a to hlavně design postav, za který by si to možná tu jednu hvězdu zasloužilo (2/10), ale ne - odpad a číselně hodnotit nebudu.

plakát

Estab-Life: Great Escape (2022) (seriál) 

Zajímavé sci-fi s na anime nekonvenční strukturou, kde se obsah první dávkuje ve zdánlivě epizodickém formátu (ale na všem nakonec záleží) a teprve ke konci to všechno začíná dávat smysl - bohužel si seriál vybral tu potenciálně nejhorší kvalitativní trajektorii (kde první epizoda patří mezi ty horší a ty nejlepší jsou v první polovině) a hlavně tu není žádný opravdový závěr a kvůli tomu je to celé takové nekompletní. Nicméně má ještě vyjít film, takže je tu vcelku solidní šance, že se to celé zkompletuje tam, ale to je momentálně jen domněnka a tím pádem není možné to promítnout do finálního hodnocení. Na druhou stranu, žádné špatné epizody tu vlastně nejsou, ty nejlepší jsou navíc opravdu dobré, a celková struktura znamená minimální množství expozice (což je často velký problém u spousty anime), a jako celek bych to určitě doporučil. CG produkce taky není zlá, minimálně má alespoň trochu osobitý styl a celé se to slušně hýbe. Ve výsledku 6+/10, s tím, že pokud to film dobře ukončí, zvýším na 7+.

plakát

Exception (2022) (seriál) 

Exception je určitě zajímavý počin, a v anime dost unikátní, protože animace připomíná spíš západní tvorbu, a jde o CGI s kompletním motion capturingem. Styl to má dost nekonvenční, a pro většinu lidí bude chvíli trvat než si zvyknou, ale rozhodně není špatný. Tématicky a tonálně je to úplný unikát - jako hlavní zdroj inspirace se zdají být scifi filmy sedmdesátých let a klasická scifi literatura; ze začátku to vypadá trochu na Vetřelce, ale už v první polovině se ukáže, že jde spíš o Silent Running. Což také znamená, že v závěru se to tématicky úplně nevyvede a o nic opravdu hlubokého nejde, ale nelze neocenit celkovou suchost a pomalost, protože mezi dnešním průměrem je to až osvěžující (ale myšlenkové pochody lidí v Netflixu, co se rozhodnou tohle financovat, trochu nechápu). A navíc jsem se ani chvíli nenudil. Ve výsledku trochu slabších 7/10.

plakát

Fantasy bišódžo džuniku odžisan to (2022) (seriál) 

Tohle by mělo být podstatně víc iritující, ale překvapivě to celkem funguje. Sice je tu skoro všechno, co na těchhle anime nemusím (včetně otravně líného "haha, isekai je pitomý" humoru), ale ve výsledku to zachraňují dvě věci: 1) hlavní pár a 2) druhá, ta méně líná část humoru je vlastně celkem OK? A nejde o LN adaptaci, je to z mangy, takže typické LN problémy tu taky nejsou. Jako celek je to nerovnoměrné a funkční jen polovinu času, ale vzhledem k tomu o co jde je to nakonec i tak výhra. 5+/10

plakát

Figure 17: Cubasa & Hikaru (2001) (seriál) 

Figure 17 je zajímavé anime - jedna věc je vizuální zpracování, druhá to ostatní. Začnu tou technickou stránkou - seriál je z roku 2001 a vypadá zároveň moderně i tradičně - na jednu stranu tu máme velmi dobrou ručně kreslenou grafiku a animaci (v roce 2001 už skoro dva roky probíhala v anime digitalizace, takže jde spíš o výjímku), na druhou moderní širokoúhlý formát a zpracování skoro stejně čisté, jako kdyby šlo o digitální animaci (ale ta tradiční animace jde poznat, některé věci jsou prostě nezaměnitelné). Studio OLM pro dobrou animaci zrovna známé není, ale tady se to opravdu povedlo - všechno je plynulé a detailní a mezi TV anime jde o špičku. Výborné a unikátní jsou i designy postav (Yuriko Chiba má svůj specifický styl, jde vidět i určitá podobnost s Planetes, kde postavy navrhovala také), kromě designů samotných Figur a taky vetřelců, které nevypadají nic moc. Zvuková stránka bohužel oproti té grafické nevyniká, dabéři vše zvládli dobře, ale hudba je víceméně průměr. Z netechnických věcí, největší problém je ten, že vše působí dost schizofrenně. Většina seriálu je slice of life a nedá se tam toho moc vytknout. Menší část seriálu je potom scifi, které je zpracované také slušně a nedá se mu moc vytknout - většina věcí je vysvětlena vcelku uvěřitelně a i souboje jsou animované dobře a mají choreografii. Jenže když se to dá dohromady, tak to nefunguje úplně ideálně - spíš by to mohly být dva různé seriály :)) Epizody mají netradičně dvojitou délku a té se většinu času využívá dobře, i když v určitých chvílích to tempo působí trochu pomalu. Hodně důrazu se klade na charakterový vývoj Tsubasy a částečně psychologii postav, tato stránka je zvládnuta mírně nadprůměrně - funční, ale vcelku nic moc nového. Takže ve výsledku - na jednu stranu výborná animace, dobře zpracované obě části a slušně fungující dobře vyvinuté postavy, na druhou stranu rozpolcenost, průměrná hudební stránka, nic moc designy mimozemšťanů a občas horší tempo - trvalo mi se rozhodnout, jestli je těch 7 spíš lepších, nebo horších. Nakonec nedám ani jedno, 7/10.

plakát

Flip Flappers (2016) (seriál) 

Ze začátku vcelku zajímavý seriál z větší části nahrazující expozici výbornou animací, ale i s určitým hlubším podtextem; ten se začíná projevovat více v druhé polovině a symbolismu je tu opravdu dost - až to vypadá skoro Ikuharovsky, ale není... funguje to i na povrchu, přímočaré a přitom vysoce zábavné, ale až hlubší kontext všemu dodává další dimenzi. Postavy jsou dobře napsané, dokonce i ty vedlejší, ale důraz je samozřejmě na ty hlavní. Vizuál je minimálně stejně dobrý, jak ten zbytek - animace je na velmi vysoké úrovni (trochu Gainaxovská až Triggerovská, ale s vlastním přístupem a plynulá), stejně tak kresba a celkový grafický směr, a soundtrack také stojí za to. Třešničkou na dortu jsou pak všechny ty odkazy, od Mad Maxe, přes Alice in Wonderland až po Star Wars a Evangelion, a výborný ED - jen škoda toho vcelku průměrného finále a ke konci menšího zhoršení produkčních hodnot... lepší 8/10.

plakát

Fune o amu (2016) (seriál) 

Další z "vážných anime pro vážné lidi" bloku noitaminA Fuji TV. Tentokrát jsou tématem slovníky a lidé, kteří slovníky tvoří. To není sice vůbec špatný nápad, ale Fune wo amu má tendence moc se snažit být "hluboký" (s notnou pomocí klišé metafor) a vždycky to nevychází, spíš se často stává, že je to spíš vtipné, i když to autoři takto nezamýšleli - toto je vidět hlavně v prvních pár epizodách a poté se seriál zlepší a zároveň stane mnohem zajímavějším, ale stále jsou tam místa, kde padá do stejné pasti... postavy jsou vcelku zajímavé, ale mají spoustu nevyužitého potenicálu a sedělo by spíš dvakrát tolik epizod, nicméně alespoň u Majimeho a Nishioky jde vidět vcelku slušný vývoj. Animace je tradičně pro noitaminA na velmi dobré úrovni a nemém si na co stěžovat. Zbytek je většinou nadprůměr... výsledkem je silných 6/10 - nakonec to dopadlo lépe, než jsem čekal.

plakát

Futari wa Precure - Season 1 (2004) (série) 

Standardní mahou shoujo se vším, co k tomu patří... a k tomu ještě masivní vykrádačka Sailor Moon. Opravdové hloubky to nemá ani špetku, repetitivní to je a souboje jsou slabé a nedávají logiku. Oproti tomu postavy jsou vcelku dobré a plní svůj účel (ty pozitivní, padouchové jsou standardní zlí jednodimenzionální) a trochu vývoje dostanou také, i když ne moc. Produkční hodnoty jsou nadprůměrem roku 2004 - digitální animace, průměrná a repetitivní transformační sekvence, špatné CG (ale neberu jim to za zlé, dnešní anime to neumí taky), hudba plní svůj účel, OP/ED jsou dost chytlavé, celková zábavnost ujde, na dětský pořad je to furt lepší, než většina těch dnešních blábolů v televizi. Většinu věcí už napsal yenn... za mě trochu lepší 5/10, dolní hranice tří hvězdiček. Ani v Pretty Cure sériích to není to nejhorší, ale ani zdaleka to nejlepší (to bude asi mnohem kompetentnější Heartcatch Precure!) - dívat se na to ale dá.

plakát

Gakkóguraši! (2015) (seriál) 

Gakkou Gurashi! je další z řady moe slice of life seriálů, ale tentokrát se snaží žánr zkombinovat se zombie hororem a obohatit psychologickou složkou. Problém je v tom, že se ve skutečnosti jedná jen o levnou cestu, jak přitáhnout pozornost - zpracování těchto dvou částí je dost povrchní a nefunguje (postavy jsou sice vcelku zajímavě vytvořeny podle modelu Kübler-Rossové či pěti fází smutku, tj. popírání, agrese, smlouvání, deprese a smíření, ale mimo to dostaneme nulovou charakterizaci, postavy neprojdou žádným vývojem a celkově jsou nezajímavé a zkopírované od jinud), neustálé změny atmosféry seriálu také spíše škodí. Přiběh také často nedává moc smysl a vykrádá v podstatě všechny známé zombie horory. Animace je mírný nadprůměr, všechno ostatní je v šedém průměru - horší 4/10.

plakát

Gakuen Babysitters (2018) (seriál) 

Obecně to celkem ujde, ale je tu dost špatná tendence přicházet s dost špatnými vedlejšími postavami (a ani ty hlavní za moc nestojí) a kombinace nekonzistentního tempa a častého přehánění umí být dost vražedná (alespoň pro mě, kdo není v cílové skupině pro tento seriál). Ale když se to soustředí na to svoje (tzn. lehký komediální slice of life se svým specifikem), tak to zlé není. Grafický styl je také vcelku příjemný a kvalita animace přiměřená. 5+/10