capák

Roztomile nešikovný Buster Keaton ve skvělé komedii, které se dnes už bohužel netočí. Příběh je vcelku jednoduchý, ale sledovat, co zase Frigo svým pronásledovaným/pronásledovatelům provede příště, je zkrátka úžasné. Na svou dobu zde navíc najdeme výborně natočené akční (!) scény a skvělý původní klavírní doprovod, který do každé scény padne jako ulitý. Oproti Chaplinovým filmům méně groteskní, přesto však vynikající dobrodružná podívaná plná osobitého humoru typického pro němé filmy.

Skvělý krimithriller, který odstartoval dráhu tarantinovek. Najdeme zde vše, co je pro tohoto režiséra typické - kultovní hlášky, neustálé fuckování, sposta mrtvol a krve, nápaditý děj a dusnou atmosféru podsvětí. Reservoir Dogs rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co Tarantino natočil a pokud máte jeho styl rádi, neměli byste film minout.

Clint Eastwood je člověk u kterého platí čím starší, tím lepší, a to jak režisér, tak herec. Se svou hereckou tvorbou se rozloučil navýsost dobře. Jeho Walt Kowalski je postava, která se vám navždy vreje do paměti. Režijně rovněž velmi dobře podaný snímek také funguje jako reflexe nad problémy rasismu, pouličních gangů a přistěhovalců ve Spojených státech.

Velké zklamání. Největším problémem filmu je, že ho Tarantino natočil pro sebe, a ne pro diváky. Najdeme v něm sice spoustu odkazů na jeho předchozí díla či na béčkové horory sedmdesátých let, ale pokud nejste v této oblasti odborníci, těžko vám film něco řekne. Navíc je Death Proof stejně jako celý Grindhouse rozdělen na dvě dějové linie, které spolu absolutně nesouvisí, a dokonce ani charakter Kurta Russella nezůstane stejný. Uznávám, že pokud bych byl znalcem filmů, kterým tu Tarantino skládá poctu, a pokud bych viděl Grindhouse jako celek včetně trailerů na fiktivní filmy, asi bych Death Proof ocenil více. Takhle pro mě ale zůstal jen filmem s prázdnými ženskými dialogy, u kterých jsem se místy dost nudil, a dvěma akčními scénami, které sice stojí za to, ale na to, abych šel s hodnocením výš, to nestačí.

Jsem rád, že se konečně někdo rozhodl aspoň touhle formou vypořádat s poválečným odsunem Němců, což je kapitola, na kterou my jako Češi pyšný bejt rozhodně nemůžeme. Jsem rád, že film dokazuje, že nejenom nacisti, ale i Češi byli během války a po ní pořádný svině. A taky jsem rád, že se Herz postavil k tomuhle kontroverznímu tématu čelem a natočil ho objektivně a bez obalu. Habermannův mlýn by podle mě mohl bejt klidně o půlhodinu delší, protože se mi zdálo, že některý postavy mohly bejt víc rozvedený a některý situace víc dotažený. Trochu mně v podobných filmech taky vadí to, když spolu dva Němci mluvěj česky a podobně, protože se tak výrazně vytrácí autenticita. Naopak musim jednoznačně vyzdvihnout herecký výkony, především pak ústřední dvojici Waschke - Roden, a skvělou hudbu. Herz natočil po dlouhý době něco, čím mě donutil uznale pokývat hlavou, a ať si každej řiká co chce, Habermannův mlýn je i přes několik nedostatků jeden z nejlepších a hlavně nejdůležitějších letošních českejch filmů.

Z tohohle filmu jsem měl před shlédnutím trochu obavy. Přece jenom spojení Tarantino a druhá světová válka mi k sobě moc nejdou. Ten si ale naštěstí s historií příliš hlavu nelámal a válku si zobrazil po svém (její alternativní konec je rozhodně zábavnější, než ten skutečný). Nenatočil válečné či historické drama, jak by možná někdo mohl očekávat, ale typickou tarantinovku z prostředí druhé světové s většinou prvků, které máme u tohoto režiséra rádi - skvělé dialogové výměny (ty jsou tentokrát opravdu skvělé se spoustou hlášek a potřebnou gradací dávající všem scénám tu správnou šťávu), patřičné množství krve u mrtvol, krátké představovačky některých postav, či nadupaný soundtrack. Rockové grify u snímků z tohoto období jsou opravdu nezvyklé, ale jsou velmi osvěžující a víc než cokoli jiného tu dokládají Quentinovu přítomnost. Některé scény se někomu možná mohou zdát na hranici nevkusu a film také vedle pro mě možná trochu překvapivě až moc zábavných míst obsahuje i místa slabší. Ale čert to vem. Tahle podívaná je totiž jako celek zatraceně dobrá.

Krásnej filmovej zážitek a pro mě osobně navíc film, kterej mě po dlouhý době donutil přemejšlet. Hodiny jsou na první pohled celkem jednoduchý a přehledný, v jádru však komplikovaný dílo. Jsou filmem o ženách a jejich vnitřních pocitech, snaze vymanit se z tradičních společenskejch rolí a touze po svobodný sexualitě. A navíc jsou filmem s famózníma hereckejma výkonama všech tří hlavních představitelek. Především Nicole Kidman tady podává jeden z nejlepších ženskejch výkonů, kterej jsem kdy na plátně viděl, a oscar v jejích rukou je určitě zaslouženej. Její ztvárnění ženy sužovanou řadou psychyckejch problémů je tak neuvěřitelně přesvědčivý, až mi několikrát běhal mráz po zádech. Skvělej výkon kromě Julianne Moore a Meryl Streep podal taky Ed Harris, kterej se ve filmu objeví sice jenom na pár minut, ale přesto mi jeho role uvízla hluboko v paměti. Hodiny jsou velmi dobře natočeným filmem se skvěle propracovaným scénářem a zajímavým závěrem, střihem a úžasnou hudbou. Je to film, na kterej se rád podívám znova.

Těžko o tomhle skvostu nejen mezi westerny, ale mezi filmy vůbec, napíšu něco, co ještě nezaznělo, a tak, protože se rád poslouchám, jenom zopakuju, co tady zaznělo. Opět bravurní Leoneho režie (obzvlášť ve střeleckých soubojích se vytáhl - miluju to napětí a dlouhé pohledy zpocených tváří před tasením), Morriconeho typická hudba, herecky vynikající ústřední trojice, skvělá zápletka a dalo by se pokračovat. Závěrečná scéna a Clintovo eso v rukávu je pak třešničkou na dortu. Těžko říct, jestli je tohle nejlepší western všech dob. Já osobně mám o něco radši Tenkrát na západě, ale jeden primát tenhle film určitě má - v největším počtu much lezoucích po kameře.

Celkem slušná detektivka s vynikající atmosférou a perfektníma hereckejma výkonama. Film velmi dobře funguje především jako reflexe rasismu v USA a aktivit Ku Klux Klanu, kterej v 60. letech díky vzniku Afroamerickýho hnutí za lidský práva znovu nabíral na síle. V samotným ději mi trochu chyběl výraznější zvrat, nicméně to na kvalitě filmu nijak neubírá už jenom proto, že Parker se s ničím nemaže a ukazuje všechno bez příkras. Příjemně mě vedle ústřední dvojice potěšila taky Frances McDormand, od který jsem tady viděl asi zatím její nejlepší výkon.

Fantastická výprava do nitra vlastní představivosti v originálním podání Terryho Gilliama. Trochu mě mrzí, že dějová linka imaginaria nedostala ve filmu tolik prostoru, protože každá cesta skrz zrcadlo byla zkrátka úchvatná. Najdeme zde sice nezvykle poněkud slabší vizuální efekty, ale to na kráse onoho kouzelného světa nijak neubírá. Ve filmu tak převažuje londýnská dějová linka, které by možná neuškodil o něco pevnější dějový rámec. Co se však povedlo tvůrcům stoprocentně, je vypořádání se smrtí Heatha Ledgera. Jeho herečtí kolegové ho zastoupili víc než dobře a jejich malé role ztělesňující jednu postavu nejsou naštěstí do děje nastrčeny nijak násilně, ale působí velmi přirozeně. "Film od Heatha Ledgera a jeho přátel" i přes pár nedostatků rozhodně stojí za to, protože přenést se čas od času do jiného světa rozhodně není na škodu. Zajímalo by mě, jak by asi vypadalo moje imaginarium.