Gran Torino

Už podruhé za poměrně krátkou dobu jsem zklamaný z nového filmu. V prvním případě to bylo u Temného rytíře, jehož hodnocení vysoko přesahovalo jeho kvality. Podruhé se mi to stalo u Gran Torina. Do kina jsem šel s vnitřím napětím a očekáváním něčeho, co mě svým způsobem očaruje, protože to očekávám u opěvovaných filmů. K mému velkému zklamání mě zde však nic emocionálně neosovilo tak, abych si řekl - To je bomba! Celý film měl poměrně jasně odhadnutelnou linii, až tedy na konec, který jsem sice nečekal, ale nepřišel mně ani nijak šokující. Možná, kdybych Gran Torino viděl, aniž bych věděl, jak moc by měl být dobrý, upravilo by to můj náhled na něj. V tomto případě tak 50%. (19.04.2009)

Clint Eastwood je zpátky a zase v neskutečný formě a to jak režisérský, tak i herecký, sice i samotnej příběh je kvalitní, ale rozhodně to neni nic, co by obstálo i bez dokonalý postavy válečnýho veterána Waltera Kowalskiho. Podle mě to je pro Clinta jedna z nejlepších rolí vůbec, co kdy měl a jeden z jeho nejlepších hereckých výkonů, co kdy předved a to i přesto, že už je skoro až přestárlej, ale vůbec to nevadí a ve filmu je, i přes takovej dědkovskej postoj, neuvěřitelně drsnej a sugestivní, že bych se taky bál, že mě prostě odstřelí a půjde zase spát jak mimino. Čim je Clint starší, tim je prostě lepší. Parádní film (23.12.2008)

K těm zaručeným kinohitům, které obec fanoušků považuje za vážné kandidáty pro nejlepší snímek roku, mívám rezervovaný postoj. Obvykle dávám přednost filmům mimo hlavní proud a často mě dokáže nadchnout vyložený filmový outsider. Nicméně v případě Gran Torina musím konstatovat, že jde o velmi slušné melodrama, kde Clint Eastwood zúročil své dlouholeté zkušenosti na poli režie i herectví. Ne že by starý dobrý Clint byl tak skvělý režisér, je to spíš velmi kvalitní a spolehlivý řemeslník, který dobře zná své limity a svůj film kormidluje do vod, kde se cítí jako doma. Jeho postava je vlastně přímým pokračováním jeho nejpopulárnějších hrdinů, tzn. lovce hlav ze starých westernů Serga Leoneho a především drsného inspektora Harryho Callahana. Přidejte Callahanovi 40 let a máte tu nerudného důchodce a ctitele pravých amerických hodnot Walta Kowalskiho. Děj je sice po převážnou většinu stopáže předvídatelný a jeho poselství je každému jen trošku zkušenému divákovi jasné po několika minutách, ale Eastwood dokáže svůj film obohatit řadou milých, divácky vděčných scén, jako je zasvěcování asijského výrostka do mluvy správných chlapů nebo úsměvné multietnické střety mezi nevrlým Američanem a jeho asijskými sousedy. Tam, kde režisér udržuje tragikomickou polohu, je jeho příběh a podání uvěřitelné a navýsost sympatické, tam, kde se vkrádají prvky osudového dramatu a sebeobětování, sklouzává film na pokraj sebeparodie. Např. v momentu, kdy bezmála 80-letý stařík s prokouřenými plícemi napadenými rakovinou srazí k zemi a dá nakládačku o tři generace mladšímu členu zločineckého gangu. Jinak obecně platí, že filmy Clinta Eastwooda a jeho hrdinové jsou tak dokonalou esencí těch nejryzejších amerických hodnot, že by se jeho filmy měly povinně promítat na sjezdech republikánské strany. Patří k nim střelné zbraně, tvrdý kovbojský postoj, vyhraněný patriotismus a sociální konzervatismus. Pokud je ale dokáže režisér zlehčovat a doplňovat např. parodií politické korektnosti, kdy se se starým přítelem z holičství dělají drsné narážky na své národnosti je to nejen stravitelné, ale i fajn. Celkový dojem: 80 %. (27.04.2009)

Na Gran Torino se dívám z dvou úhlů pohledu. Na jedné straně jde o jednoduchý neoriginální příběh bez jediného neočekávaného zvratu, s koncem jasným už po pěti minutách. Je to prostě film plný klišé, právě proto svoje hodnocení nedávám tak vysoko. Na druhé straně je to ale skvěle zahraný a zrežírovaný film, který člověka opravdu dostane. Utekl docela rychle a obsahoval mnohem méně stupidního poselství, než moje neoblíbené Million Dollar Baby. Forma zase jednou zvítězila nad nuzným obsahem a Eastwood se s hereckou kariérou rozloučil snad nejlépe, jak mohl. (04.09.2009)

Staronový Clint se s ničím nepáře a zde to platí dvojnásob. Drsné hlášky, sarkastický humor, zbraně, gang(y), rasizmus, dva domy, jeden starší labrador (ten náš je hezčí, zato divoký jako Walt Kowalski) a nakonec jedno Gran Torino z roku 1972. Toto oldschool drama o válečném veteránovi s pošramocenou duší, který zprvu odmítá asijské spolubydlící a nazývá je často označením "gooks", které se používalo americkými vojáky za války, po Changeling opět dokazuje, jakým je Clint kvalitním hercem a stále lepším režisérem. Jeho nevraživost ke všemu živému kolem něj je podána vtipnou formou a tak sice Clint prská na všechny strany, ale divák se spíše dobře pobaví a zároveň film nenudí. Změna je život, Walt se ale postupně mění a film si v sobě nese podtext, který nám říká pomož druhým a dojdeš tak k vykoupení. Postupně přituhuje a Walt, který má již mír v duši se musí rozhodnout, jak naložit se svým životem. Film je ze začátku konverzační přestřelkou vtípků a narážek, ale nakonec se z něj vyklube drsné drama, které je precizně natočené, skvěle zahrané a jako bonus si Clint i zazpíval. Poctivý kus odvedené práce a na starého pardála je to úchvatný výkon. (9/10) (01.01.2009)