Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Krimi

Poslední recenze (105)

plakát

Karaoke blues (2023) 

Finsko. Deprese. Finsko. Deprese. O čem že byl ten film? FINSKO! DEPRESE! (pouze úvod mého komentáře a i ten má v sobě více emocí než celý film) ___________ Ano, je to funkční, kvalitně zpracované, esteticky zvládnuté, dostatečně promyšlené atd. etc. Ale můj hlavní problém s Karaoke blues je to, že je to film extrémně obyčejný a minimalistický. Je mi jedno, pokud si nějaký člověk zvolí jako jedinou náplň svého života to, že pracuje, poslouchá rádio a chodí do karaoke baru. Pohoda, nemám problém, ať si dělá, co chce. Ale vystavět na těchto třech aktivitách celé osobnosti dvou hlavních postav filmu, no, to je zajímavá taktika na zaujmutí diváků. Toť jedna věc - o postavách víme minimum a v rámci filmu se toto minimum rozšíří (překvapivě) minimálně. ________ Druhá věc - politická rovina snímku. Již zmíněné rádio slouží dvěma věcem: poslechu hudby a poslechu zpráv o válce na Ukrajině. Zapadá to do filmu/příběhu? Podle mě nikoliv. Možná se autor snažil vytvořit jakýsi kontrast mezi obyčejným pracovním životem a tragédiemi války, nebo spíše kontrast mezi jeho minulou spoluprací s Alexandrovci (Total Balalaika Show) a jeho současném politickém přesvědčení. Z tohoto rozhovoru s Akim jsem se pouze dozvěděl, že to bylo nevyhnutelné, aby to zmínil, přičemž se vstupem Finska do NATO nesouhlasí. Ok. To ale nic nemění na tom, že mi to do filmu nesedí a působí to rušivě. __________ Třetí věc - „herecké výkony“. Zde se vracím k úvodu komentáře, jelikož naše dvě hlavní postavy jsou čirou esencí nulové emocionality. Finsko je stereotypně bráno jako země introvertů v depresi a naše dvě postavy tento stereotyp věrně naplňují (obzvlášť hl. mužská postava Holappa, který je ještě k tomu alkoholik). Uznávám, že zadívat se na chvíli na nehybné tváře byla vítaná změna - v porovnání např. s upištěnou Barbie z minulého roku. Ale opět, vystavět na tom celý film? Někomu to jistě stačí, ale ve mně to již v polovině filmu začalo vyvolávat určitou repetitivnost... ještě k tomu namočenou ve vší obyčejnosti a minimalističnosti. __________ Závěrem. Karaoke blues je dobrý film o dvou ztracených duších, které si k sobě hledají cestu (i přes veškerou šablonovitost a obyčejnost). Nelze opomenout také (podle mě nejlepší) scénu v karaoke baru, kde dvě blondýny na jevišti předvádějí nejpůsobivější song, který se ve filmu nachází (YT live verze zde). Karaoke blues má své dobré momenty, ale na současných 82 %, co zde má, bych to opravdu neviděl.

plakát

Slídil (2014) 

Osamělá noční jízda alá Taxikář nebo Drive + hl. postava jako alfa-verze Patricka Batemana z Amerického psycha + nejprovařenější filmové město Los Angeles + ne zrovna zdařilý společensko-kritický tón typu: „Zpravodajství vydělává na ‚senzačnosti' tragédií.“ = to vše dohromady tvoří film Slídil. __________ Po stránce řemeslnosti a scénáře je zpracování kvalitní. Co se týče myšlenkového poselství, tak na původního Taxikéře jednoduše nemá. Podobně na Drive zase nemá hudebním podkresem, který v porovnání není dostatečně výrazný a zapamatování hodný. Jake Gyllenhaal sice hraje obstojně, ale jeho psychopatičnost nelze ze začátku dostatečně vyčíst - až postupem času graduje - narozdíl od Amerického psycha, které s psycho atmosférou pracuje napříč celým filmem. Je to takové od všeho trochu, ale nic pořádně... _________ Nakonec chutná jednohubka, ale podle hodnocení jsem čekal víc než jen zdařilé řemeslo a odvar z jiných filmů.

plakát

Bod obnovy (2023) 

Kde se vzal, tu se vzal mladý režisér Robert Hloz a po devíti letech své nekonečné práce nám představil svůj první celovečerní film Bod obnovy. __ Já vím, jsem již starý člověk, pamatuji toho až moc. Za mých mladých let se ale prostě filmy dělali jinak. Když se objevil nový bažant na dvorku, tak si musel svoji cestu k živobytí VYDOBÝT! MUSEL BOJOVAT! HOLÝMA RUKAMA! NA ŽIVOT! A NA SMRT! To nebylo jen tak… život byl tvrdý. Dnes je to už jiné. Ale ta dnešní mládež… však vy víte… ti dnešní mladí by vše chtěli hned. Natočit z první ruky super-mega-ultra-skvostný celovečerní film a být za vodou. Tak to během mých špuntských let nefungovalo. To se nový zelenáč musel sakra vykrucovat, aby stěží usmolil celovečerní biják. A pak znovu. A pak znovu další. A pak znovu další atd. A až po letech píle se mu mohlo dostat šance natočit „velký film“ za 45 milionů. Doba se mění. Nový novic provede první zásun a hned očekává úspěch. Jojo, tak by se to líbilo všem. Mít sebevědomí je jistě ku prospěchu věci, o tom žádná, ale talent sám o sobě nestačí. Člověk musí také něco zažít, aby dovedl ostatním nedoukům VYTŘÍT ZRAK! Toť úvod. Následuje vysvětlení. _________________ Začnu zlehka. Hloz hned na začátku filmu úspěšně aplikuje tzv. netopýří pamlsek. Ten spočívá v převzetí úvodní scény (pohled na mrakodrapy, napínavá hudba jak od Zimmera) a skoro-závěrečné scény (x-ray budovy, rukojmí a lapení záporáka) z věhlasného snímku Temný rytíř. Kupodivu tato aplikace známého pamlsku létajících veverek můj mlsný jazyk uspokojila, ale jak se říká… jednou ochutnáš a nemáš dost, ale kdo měl dost byl pravděpodobně Hloz, jelikož jsem ve filmu další modulaci scén z Temného rytíře neidentifikoval. Co je ale na tomto příkladu hlavní je to, že český filmař dokáže inspirovat tím, co funguje, a dokonce tak, že i ona modulace sama o sobě funguje a nepůsobí rušivě (není to jen líné přemaštění scén z jiných filmů, jako to udělala např. Barbie s 2001). Hloz dále aplikuje všechno možné z různých filmů. Inspirace např. Blade runnerem je evidentní. _______ Co je tedy hlavní klad filmu? Zde půjdu proti zdejším komentujícím, kterým nevoní scénář. Za mě je scénář dobrý – zároveň je poměrně komplexní, což jde spíše na úkor přehlednosti filmu. Svět filmu má dost pravidel, které se časem mění a doplňují, tudíž celkové pochopení vyžaduje mozkovou aktivitu. Stejně jako scénář, i řemeslná stránka filmu jede na maximum. Toť hlavní dva klady filmu. _______ Teď přichází hlavní kámen úrazu. V podstatě všechny postavy jsou šablonovité, postrádají zajímavější osobnosti a lidský prvek nemají. To má za následek vytvoření poměrně neblahého uncanny valley efektu. Dokonce jsem měl i v několika scénách pocit, že pohyb rtů byl upraven pomocí AI. Rty se pohybovaly zkrátka zvláštně. Těžko říct, jestli mi hrabe, nebo jestli to tak opravdu tvůrci udělali. No, „robotičnost“ projevu by sama o sobě nevadila např. v Blade Runnerovi, ve kterém jde o to, že herci hrají roboty, ale zde? Nic moc. Na druhou stranu, je to krimi, takže absence emocí a lidských vlastností je v rámci žánru pochopitelná. To známe i z reálu. Policisté jsou v našem světě ekvivalentem NPC z video-her a nikdo se nad tím nějak zásadně neudivuje. Takový Sherlock Holmes osobnost jistě má, ale Trochinowská? Tam je to horší. ________________ Nabízí se srovnání s dalším „světovým“ filmem poslední doby – Jan Žižka. Ten jsem ohodnotil jako o stupeň horší než Bod obnovy. U Žižky totiž selhává již zmíněná řemeslnost i scénář, naopak Bod obnovy je v tomto ohledu propracovanější. Po příběhové stránce jsou ale oba filmy stejně banální, ačkoliv Bod sofistikovaněji skrze vychytávky sci-fi žánru. Další podobnost spočívá v tom, že pro Holze je toto první film, pro Jákla byl Žižka třetí. Již zmíněný režijní přístup zelenáče je přítomen v obou filmech. Můžu srovnávat dál s americkými filmy. Troufnu si tvrdit, že kdyby takový John Carpenter měl na svědomí podobný film, určitě by se za něj nestyděl. Je to obstojné Béčko. Ale po hudební stránce to je horší – ve filmu nezazní žádná ikonická melodie. Obdoba hudby Carpentera (nedej bože Vangelise) se rozhodně nekoná. Jako atmosférický podkres funguje dobře, ale víc nenabízí. Co mě naopak velmi mile překvapilo byl song během titulků (VLADIMIR 518 - Vidim to, jako by to bylo včera). Totální bomba! Extrémní kontrast oproti nevýrazné atmosférické hudbě použité ve filmu. Bylo by dokonalé kdyby takových songů udělali víc a poskládali z nich celý soundtrack pro film. Možnost promrhána, co už. ____________ Abych se vrátil na začátek, kde píši, že je potřeba něco zažít, před natočením takto velkého filmu. Při sledování rozhovoru s Hlozem mě překvapilo, že paní Chytilová zastávala již před X lety stejný postoj jako já. Na tom filmu je vidět nezkušenost, která souvisí právě s již zmíněnou lidskostí a šablonovitostí jako hlavními nedostatky filmu. _________ Víme tedy vše. Celkově se jedná o krok správným směrem, jen doladit vytčené a může vzniknout dokonalé dílo. Osobně, když jsem film dokoukal, v mé hlavě nebyl žádný pocit. Ani negativní. Ani pozitivní. Dosáhl jsem maximální neutrality, dokonalého ekvilibria. Vše splynulo v jedno a veškerá existence dostala smysl. Takový až spirituální efekt jsem opravdu nečekal, že zažiji, ale stalo se. Těžko říct, jestli film na ostatní fungoval stejně, spíše ne, ale na tom nesejde. __ Co tedy zbývá teď? Samozřejmě po vzoru George Lucase by měli ze světa Bodu obnovy vzniknout další filmy (alespoň trilogie), knihy, hry, komiksy, merch atd. Stane se to? Pravděpodobně ne. Ale snahu cením, byl to slušný pokus. Panu Hlozovi do budoucna přeji vše dobré a doufám, že něco dalšího vytvoří dříve než za devět let.

Poslední hodnocení (2 650)

Jakou barvu má láska (1973)

04.03.2024

Dům pro dva (1987)

04.03.2024

Bitva na Neretvě (1969)

01.03.2024

Postav dom, zasaď strom (1979)

29.02.2024

Hra o jablko (1976)

27.02.2024

Běž, ať ti neuteče (1976)

26.02.2024

Stín létajícího ptáčka (1977)

26.02.2024

Cinema Komunisto (2010)

25.02.2024

Přišla v noci (2023)

23.02.2024

Reklama