HKstars

Tsui Hark je frajer. Stokrát ho můžu zatracovat kvůli jeho nedávným producentským a režijním počinům, ale pak se stačí ohlédnout zpátky a všechen vztek mě přejde. Po zhlédnutí postaršího Chinese Feast byste totiž v euforii Harkovi odpustili cokoliv, třeba i tu nešťastnou Černou Masku 2... A pročpak jsem tak shovívavý? ;) Protože tohle je prostě "žrádlo"... Chinese Feast je doslovným filmovým přepisem rčení o tom, že láska prochází žaludkem. Bojové umění tentokrát uhýbá před vařečkami a hrnci a klasickou turnajovou postupku nahradilo zápolení nejlepších čínských kuchařů. Hned první minuty se nesou ve znamení přípravy jídel, která zřejmě nikde neuvidíte, ale běda vám jak nebudete mít něco v ledničce. Bez něčeho k jídlu tenhle film nepřežijete, protože zůstat v klidu při pohledu na tu spoustu dobrot, to se prostě nedá... Hlavním hrdinou příběhu je Chiu (Leslie Cheung), mafián a finanční poradce (slušně řečeno, jinak je to prostě vyděrač s dvě semestry z ekonomky), který je ochoten pro svou lásku udělat cokoliv. To v tomhle případě znamená vyhrát konkurz na kuchaře v jednom kanadském hotelu, protože jeho dívka se odstěhovala právě do Kanady a jediný způsob jak se tam dostat, je odcestovat za prací. Problém je v tom, že Chiu vůbec neumí vařit a tak u konkurzu dokonale pohoří (stejně dopadne i jeho jídlo). I přes naléhání svých neschopných mafiánských poskoků se ale rozhodne pokračovat v honbě za správně upečenou křehkou kachnou a s pomocí kuchařského experta Lunga (Chiu Man-Cheuk) si najde práci v jedné zapadlé restauraci. Tam samozřejmě začíná od píky a to je zdaleka nejzábavnější část celého filmu, protože chaos, který tenhle nešika dovede rozpoutat (např. při souboji se stokilovou rybou) spolehlivě zboří hranice vaší představivosti. Po menší likvidaci interiéru ovšem Chiu narazí na šéfovu rebelující dceru Wai (Anita Yuen) a tak trochu (trochu hodně) se do ní zamiluje... Chiu však není jediné neštěstí, které majitele restaurace postihne. Z nablýskané limuzíny totiž vystupuje superkuchař Wing (Xin Xin Xiong) a po vyhecované předváděčce svého umění nabídne šéfkuchaři sázku o restauraci - Pokud se mu podaří na blížící se soutěži připravit jedno z nejnáročnějších jídel lépe, vyhraje padesát milionů. Pokud neuspěje, přijde o restauraci. Wing si navíc všechno pojistí tím, že na svou stranu dostane celý personál restaurace, což majiteli restaurace přivodí infakrt. Chiu a Wai tak musejí rychle najít náhradníka... Sami musíte uznat, že podobně originální romantické komedie se nerodí každý den a když se navíc povede slibný koncept dotáhnout do zdárného konce, je to malý zázrak. Tsui Hark je kulinářský fanda a tak věnoval velkou péči všemu, včetně výběru herců - Leslie Cheungovi to s Anitou Yuen nejen sluší, ale nemůžete jim při honičce Kantonem (při které Hark chytře spojuje partnery obou dějových linií) upřít ani slušnou dávku pověstné filmové chemie. Přesto je tu romantika zastoupena jen velice decentně a hlavní prostor dostává jídlo a s ním spojené gagy. Jestli máte rádi čínské pokrmy, zajisté si přijdete na své - ať už během gagů v kuchyni nebo při vaření před porotou. Hark tu složil nesmrtelnou poklonu tomuto umění a až uvidíte Xin Xin Xionga, jak švihá nožem a naběračkou, používá vyspělé technologie (tekutý dusík při úpravě medvědí tlapy) a servíruje dokonale vypadající výsledek, znovu vás popadne neuvěřitelná chuť si něco uklohnit. Chinese Feast tak naplní nejen duši, ale i žaludek. Ačkoliv se v Chinese Feast kolem jídla točí skutečně všechno, Hark stále zůstává v osvědčených vodách odlehčené hongkongské komedie, která si klestí cestu k vašemu srdci skrz nekonečnou řadu vtípků a narážek. Rozbité talíře, nevinné podvádění (např. když se v restauraci, kde Chiu pracuje sejdou dvě mafiánské organizace pro které pracoval předtím) a přísná pravidla gastronomie - z toho už se dá něco uštrekovat, zvlášť když máte svižný scénář a hromadu dobrých herců. Sto minut pak uteče jako pára nad hrncem a vy si jen postesknete, že těhle fajn jednohubek by mohlo být víc... Tsui Harkovi patří ještě jednou velký dík a protože moje lednička je beznadějně prázdná, vyrážím do čínské restaurace. Snad tam budou mít to fajn vepřové zatavené v ledu... ááách. ;) 80%

Režisér Wong Jing už si stačil v HK udělat pověst, mimojiné i jako režisér, který nezná tabu a neskrývaně paroduje všechno co mu přijde pod ruku. V High Risk hraje Jet Li velitele čety pyrotechniků - ve chvíli, kdy mu pod rukama vybuchne autobus plný dětí (ano, to se může stát skutečně jen v asijském filmu, navrch v něm ještě zahyne Jetova žena), rozhodne se pro klidnější kariéru - bodyguard a tajný double filmové celebrity... Kořeny minulosti ho ale brzy dostihnou. Těžko popsat tenhle film bez toho, abyste to zažili na vlastní kůži. Už v prvních minutách si fandové přijdou na své. Jet totiž dělá bodyguarda Frankiemu, celebritě, která dělá svoje vlastní stunty vždycky sama (nebo to alespoň tak má vypadat). Už v tu chvíli by měl asi Jackie vyletět z kůže, protože Frankie (tedy ten herec) je mu neuvěřitelně podobný. Navíc Frankieho otec nosí námořnickou čapku a Frankieho manager vypadá jako teplouš co zapomněl šatník v šedesátých letech. Jinými slovy - oba vypadají na vlas jako Jackieho manažer a otec (chvíli jsem byl na vážkách, jestli to skutečně není Willie Chan, protože ho trefili skutečně excelentně). Tím to ale všechno teprve začíná... Následuje představovačka Billyho Chowa (se skvělým hárem, scéna parodující Die Hard 2). Billy hraje bojovníka, který chce Frankieho zabít, protože si myslí že v reálu není tak dobrý jako ve svých filmech (a myslí si to právem ;). Ale to není jediný problém, který musí Jet Li jako Frankieho bodyguard řešit. Tajemný zločinec známý jako "doktor" (ten co si libuje ve vyhazování autobusů do vzduchu) se vrací. A jeho cesty se samozřejmě zkříží s Jetovými... Nakonec se z filmu vyklube variaci na Die Hard a ukáže se, že Billy Chow patří do "doktorova" gangu, který přišel ukrást korunovační klenoty (nebo co ;). To všechno je ale jen zástěrka pro další vlnu gagů, které nešetří nikoho... Po nadupaném začátku film ale trochu ztratí tempo a nebýt vyvedených akčních scén (Jet vs voják, Billy Chow vs Frankie), asi by snímek zapadl do šedého průměru. Trochu rozporuplný je i samotný závěr filmu (záporák umírající na... ale to vám neprozradím ;). Přes všechny výtky je to povedený akční film s hodně šílenými gagy (které se zřejmě snaží vyvažovat docela brutální ražení - Wong Jing si libuje v průstřelech, sekání rukou, rozhazování kusů těl po místnosti apod.), místy překvapí a rozhodně neurazí... p.s. perlička - viděl jsem pouze americkou verzi, která má kromě mimořádně slabého dabingu i mimořádně americký soundtrack (hip-hop, hlavně ke konci je to jako pěst na oko). Prostě další americká rána hongkongské kinematografii... Ještě pár let, HK režiséři a producenti se naštvou a pak vás nezachrání nic pánové z Miramaxu, Dimension films a vy další przniči ;) 80%

Chinese Odyssey I. a II. jsou trochu jako Kill Bill, dost dobře se nedá koukat jen na jeden z filmů - pokud se kouknete na jedničku, skončí děj v tom nejlepším a pokud zvolíte pouze dvojku, budete mít v hlavě bordel, který jen tak nezmizí. Ale abych byl upřímný, tohle filmové duo vám zamotá hlavu tak či onak. Režisér Jeffrey Lau moc dobře věděl, proč se k látce v roce 2002 vrátil a natočil napůl remake, napůl novou verzi obou filmů nazvanou Chinese Odyssey 2002. Verze z roku 2002 už sice v hlavní roli představuje Tonyho Leunga (ne Stephena Chowa jako v prvních dvou dílech) a naprosto se vzdává ústředního motivu Opičího krále, ale je o dost "západnější" a přehlednější, což znamená mírnější a pro laika rozeznatelnější humor a snadno stopovatelnou dějovou linii. U jejích předchůdců je to naopak. Jeffrey Lau si tenkrát vytýčil vpravdě ambiciózní cíl, totiž neotřelé filmové zpracování legendární Journey to the West, s Opičím králem, posvátnými svitky atd. Ani ten televizní seriál, který jsem v dětství miloval si s tak košatou předlohou neporadil a Lau brzy pochopil, že bude muset udělat nejmíň dva filmy. Natočil přes tři hodiny materiálu, takže musel dost necitlivě projekt rozseknout vejpůl a přidělat pár vysvětlovaček. Ty jsou ale k dobru věci, protože kdyby se divákovi v úvodu dvojky nedostalo orientačních bodů, asi bychom neměli nouzi o vybuchující hlavy. Film totiž není tím klasickým dobrodružstvím Opičího krále, v hlavní roli se objevuje Stephen Chow a Lau navíc do scénáře vpašoval několik romantických linek. A pak je tu ještě takový pokus o parodii na Návraty do budoucnosti. Prostě chaos. Člověk by čekal, že se při tomhle bordelu nebude nudit, ale méně je někdy více, zvlášť když Chowův specifický a místy hodně dětinský humor, se ne vždy trefí do černého. Chinese Odyssey je vskutku zkouškou ohněm, protože jestli jste od něho zatím viděli jen Shaolin Soccera, máte možnost poznat novou tvář Stephena Chowa, tu která si musí vystačit s Carreyovsky gumovými úšklebky a neuvěřitelnou energií. Ani tenhle talent však Chowa nevytáhne ze mizerně orchestrovaných gagů. Vedle obrovské přehuštěnosti postavami, událostmi a vtípky mají totiž původní Odyssey stejný problém jako ta nová: tvůrci nevědí, co by vlastně chtěli, takže momenty absolutně šílené parodie se tu střídají s těmi vážně míněnými a vzniká nepřehlédnutelný kontrast, který nabourává stavbu celého snímku. Proč bychom měli brát vážně postavy, které ze sebe dvě třetiny filmu dělají naprosté magory? Lau je nedokáže opatřit uvěřitelnou aurou, podle které bychom poznali, že "teď se zas chvíli nemáme smát". Tím spíš, že se občas nesmějeme ve chvíli, kdy bychom zřejmě měli (alespoň herci se tváří tak, jako že předehrávají něco strašně vtipného). Celá řádka dialogových fórů vyšumí totálně do prázdna (částečně i vinou mizerných anglických titulků, které jsem měl tu čest sledovat). Nuda vás přepadne hlavně u jedničky, která si s celou mytologií kolem Opičáka pohrává víceméně okrajově a připravuje půdu pro druhou půlku (resp. druhý díl), kde po počátečním ULTRAchaosu, kdy nestíháte nic a nikoho, začne všechno zapadat do sebe. Oba díly obsahují geniální okamžiky (v jedničce cesty zpátky časem, ve dvojce vysvětlování cest zpátky v čase), ale je velice těžké je hledat v druhořadých vtipech a legracích bez pointy (to říkám jako člověk, který už pár hongkongských komedií viděl a celkem chápe Chowovo pojetí humoru, které se pohybuje od trapných fekálforků k dokonalosti kopírující to nejlepší od Monty Pythonů), navíc musím znovu zopakovat: Jestli jste ještě žádný film Stephena Chowa nebo hůř, žádnou asijskou komedii nikdy v životě neviděli a někdo vám přinesl právě Chinese Odyssey I. a II., buďte připraveni na nejhorší. Je hrozně smutné, že Laua napadlo správné řešení až v roce 2002, kdyby se obě první (ehh) Čínské odysey vzaly a sestříhaly do dvouhodinové komedie (zní to pekelně, ale šlo by to), mohla to být podívaná s báječným tempem, dobrými gagy a možná i nějakou hloubkou. Ta padesátka v hodnocení působí spíš jako alarm pro neználky. Pokud si myslíte, že na to máte, považujete Chowa za komika a jste ochotni pro pár okamžiků osvícení něco vytrpět, mohli byste si Chinese Odyssey docela užít. Když na konci pospojujete všechny tečky mezi sebou a vyloupne se vám finální obrázek, je to celkem příjemný pocit, který stojí za trochu námahy. 50%

Chinese Odyssey I. a II. jsou trochu jako Kill Bill, dost dobře se nedá koukat jen na jeden z filmů - pokud se kouknete na jedničku, skončí děj v tom nejlepším a pokud zvolíte pouze dvojku, budete mít v hlavě bordel, který jen tak nezmizí. Ale abych byl upřímný, tohle filmové duo vám zamotá hlavu tak či onak. Režisér Jeffrey Lau moc dobře věděl, proč se k látce v roce 2002 vrátil a natočil napůl remake, napůl novou verzi obou filmů nazvanou Chinese Odyssey 2002. Verze z roku 2002 už sice v hlavní roli představuje Tonyho Leunga (ne Stephena Chowa jako v prvních dvou dílech) a naprosto se vzdává ústředního motivu Opičího krále, ale je o dost "západnější" a přehlednější, což znamená mírnější a pro laika rozeznatelnější humor a snadno stopovatelnou dějovou linii. U jejích předchůdců je to naopak. Jeffrey Lau si tenkrát vytýčil vpravdě ambiciózní cíl, totiž neotřelé filmové zpracování legendární Journey to the West, s Opičím králem, posvátnými svitky atd. Ani ten televizní seriál, který jsem v dětství miloval si s tak košatou předlohou neporadil a Lau brzy pochopil, že bude muset udělat nejmíň dva filmy. Natočil přes tři hodiny materiálu, takže musel dost necitlivě projekt rozseknout vejpůl a přidělat pár vysvětlovaček. Ty jsou ale k dobru věci, protože kdyby se divákovi v úvodu dvojky nedostalo orientačních bodů, asi bychom neměli nouzi o vybuchující hlavy. Film totiž není tím klasickým dobrodružstvím Opičího krále, v hlavní roli se objevuje Stephen Chow a Lau navíc do scénáře vpašoval několik romantických linek. A pak je tu ještě takový pokus o parodii na Návraty do budoucnosti. Prostě chaos. Člověk by čekal, že se při tomhle bordelu nebude nudit, ale méně je někdy více, zvlášť když Chowův specifický a místy hodně dětinský humor, se ne vždy trefí do černého. Chinese Odyssey je vskutku zkouškou ohněm, protože jestli jste od něho zatím viděli jen Shaolin Soccera, máte možnost poznat novou tvář Stephena Chowa, tu která si musí vystačit s Carreyovsky gumovými úšklebky a neuvěřitelnou energií. Ani tenhle talent však Chowa nevytáhne ze mizerně orchestrovaných gagů. Vedle obrovské přehuštěnosti postavami, událostmi a vtípky mají totiž původní Odyssey stejný problém jako ta nová: tvůrci nevědí, co by vlastně chtěli, takže momenty absolutně šílené parodie se tu střídají s těmi vážně míněnými a vzniká nepřehlédnutelný kontrast, který nabourává stavbu celého snímku. Proč bychom měli brát vážně postavy, které ze sebe dvě třetiny filmu dělají naprosté magory? Lau je nedokáže opatřit uvěřitelnou aurou, podle které bychom poznali, že "teď se zas chvíli nemáme smát". Tím spíš, že se občas nesmějeme ve chvíli, kdy bychom zřejmě měli (alespoň herci se tváří tak, jako že předehrávají něco strašně vtipného). Celá řádka dialogových fórů vyšumí totálně do prázdna (částečně i vinou mizerných anglických titulků, které jsem měl tu čest sledovat). Nuda vás přepadne hlavně u jedničky, která si s celou mytologií kolem Opičáka pohrává víceméně okrajově a připravuje půdu pro druhou půlku (resp. druhý díl), kde po počátečním ULTRAchaosu, kdy nestíháte nic a nikoho, začne všechno zapadat do sebe. Oba díly obsahují geniální okamžiky (v jedničce cesty zpátky časem, ve dvojce vysvětlování cest zpátky v čase), ale je velice těžké je hledat v druhořadých vtipech a legracích bez pointy (to říkám jako člověk, který už pár hongkongských komedií viděl a celkem chápe Chowovo pojetí humoru, které se pohybuje od trapných fekálforků k dokonalosti kopírující to nejlepší od Monty Pythonů), navíc musím znovu zopakovat: Jestli jste ještě žádný film Stephena Chowa nebo hůř, žádnou asijskou komedii nikdy v životě neviděli a někdo vám přinesl právě Chinese Odyssey I. a II., buďte připraveni na nejhorší. Je hrozně smutné, že Laua napadlo správné řešení až v roce 2002, kdyby se obě první (ehh) Čínské odysey vzaly a sestříhaly do dvouhodinové komedie (zní to pekelně, ale šlo by to), mohla to být podívaná s báječným tempem, dobrými gagy a možná i nějakou hloubkou. Ta padesátka v hodnocení působí spíš jako alarm pro neználky. Pokud si myslíte, že na to máte, považujete Chowa za komika a jste ochotni pro pár okamžiků osvícení něco vytrpět, mohli byste si Chinese Odyssey docela užít. Když na konci pospojujete všechny tečky mezi sebou a vyloupne se vám finální obrázek, je to celkem příjemný pocit, který stojí za trochu námahy. 50%

Čínské vládě se ztratila největší cennost ze všech, lebka vzácné kostry dinosaura, bez které není pravěká potvora kompletní, takže se s ní velmoc nemůže chlubit na výstavách. Ani superagent Yee (Yu RongGuang v roztomilém cameu) nedokázal zabránit krádeži, kterou zosnoval tajemný muž se zlatou zbraní (ta prostřelí úplně cokoliv). Tajné službě docházejí lidé, takže sáhne do rezerv, pro melancholického řezníka, který před deseti lety složil přijímačky s rozporuplným výsledkem. Je mistr v zacházení s nožem, ale jinak je úplně nevypočítatelný. Ling (Stephen Chow) svým chováním zamotá hlavu jak svému šéfovi, tak hlavnímu záporákovi a to z jednoduchého důvodu - jde o jednu a tutéž osobu (to není žádný spoiler, divák se to dozví hned zkraje). Na supertajnou misi je k Lingovi přidělena agentka Siu Kam (Anita Yuen), která ho má při nejbližší možné příležitosti zabít. Jenže Ling je při své bezbřehé nešikovnosti natolik okouzlující, že se do něj chladnokrevná vražedkyně (po několika neúspěšných pokusech o jeho zabití) zoufale zamiluje. Zápletka je přesně tak trestuhodná, jak ji vidíte v předchozím odstavci, ale nemá cenu nad tím mudrovat, jednak jsme si na to u Chowovek zvykli, druhak ani bondovky se s dějem příliš nepáraly, důležitý byl vždycky hlavní hrdina, záporák a vypečené hlášky (přesně v tomhle pořadí). From Beijing with Love ale skřípe ve všech těchto klíčových prvcích. Úvodní parodie bondovských uměleckých titulků funguje skvěle, stejně jako seznámení s tajnou službou (Law Kar-Ying jako čínský Q, vymýšlející baterku, která svítí jenom za světla, má rozhodně svoje kouzlo), jenže po nástupu do terénu začne gagů ubývat a Stephen Chow tentokrát celý film odehrává jakoby napumpovaný sedativy. Nemá v sobě ten správný "drajv", který by podržel rozpačité situace, popř. vygeneroval nějakou chemii mezi ním a Anitou Yuen (té to docela sekne). Naučil jsem se nebýt na "chowovky" příliš tvrdý, ale tahle je přes řadu vizuálních nápadů (oblek hlavního záporáka á la Robocop) tím nejslabším, co jsem zatím od hongkongského krále komiků viděl. Jenom prázdná skořápka s lákavým názvem a obalem, ve které se zapomnělo na dobré gagy i akční scény. Film vám doslova proteče mezi prsty, aniž by využil byť jen desetinu potenciálu. Chow v roce 1994 natočil pět filmů a tenhle odehrál i odrežíroval tak na půl plynu (vážně si nedělám srandu, na dobrý vtip nečekáte minuty, ale desítky minut). Ne že by tu nebylo dost pokusů o přímý útok na divákovu bránici, ale snímek nedrží pohromadě a chybí tu momenty, které se vám vryjí šest stop pod kůži. Hardcore fanoušci hongkongského Jima Carreyho při sledování nudou neumřou, takže kdo chce kam, pomožme mu tam, po běžném divákovi asijské produkce ovšem podobnou osmdesátiminutovou oběť vyžadovat nemohu. Pokud byste na From Beijing with Love narazil po Shaolin Soccerovi, zřejmě nepochopíte, že obojí je dílem stejného tvůrce. Věřte ale, že Stephen Chow umí hrát mnohem vyšší ligu, takže s tímhle "zakopnutím" neztrácejte čas. Znáte to - co oko nevidí, duši nebolí. 40%

Jet Li před kamerou, Wong Jing za kamerou, Corey Yuen zodpovědný za akční scény - to je sestava více než silná. "Legenda o Červeném draku" je dalším z výrazných kung-fu filmů, které se objevily v našich videopůjčovnách. Jet představuje Hung Hei-Kwuna (není bez zajímavosti, že jde o skutečnou historickou postavu, reálný šaolinský mistr Hung Hei-Kwun vytvořil jihočínský styl Hung Gar a podobně jako Wong Fei-Hungovi, i jemu se dostalo patřičné filmové pozornosti), jehož vesnice i rodina byla pobita císařskými vojsky nově nastupující dynastie Čching. Po krátkém úvodu se přesouváme o několik let později, kdy Hung křižuje Čínu se svým jediným přeživším synem (zde ztvárněným baculatým Miu Tsem, kterého možná znáte z My Father is Hero) a pátrá po vrazích své rodiny. Seznamují se s atraktivní zlodějkou Červenou fazolkou (?:-), kterou k mému potěšení hraje hongkongská krasavice Chingmy Yau;-) Do tichého městečka dorazí také císařská armáda hledající jakýsi poklad Shaolinu, jenž lze nalézt jen s mapou vytetovanou po částech na zádech pěti chlapců, se kterými se mezitím Kwun i jeho syn spřátelili. Začíná se tak odvíjet příběh Kwunovy pomsty a možná ještě něco navíc... Jak je na první pohled jasné, základní zápletka není nikterak originální a v podstatě jde o stokrát omleté téma "dynastie Čching versus Shaolinský klášter". Nicméně 70. léta máme již naštěstí za sebou a tak je i v Legendě o Rudém draku špetka invence. Tak především jde již tradičně o podivný čínský humor ("Pomohla bys mi vyprat ty skvrny z tátových spodků?":), který se ve filmu hned několikrát vynoří z hlubin jinak všeprostupující šaolinské odplaty a dále oplývá tento film ohromnou fantazií, která se odráží jak v ději, tak - a to především - v bojových scénách, které jsou kapitolou samy pro sebe... Jak je zřejmé z úvodního odstavce i z titulků filmu samého, akčním režisérem je proslulý Corey Yuen, hongkongský choreograf číslo 2 (prvenství již několik desítek let drží Yuen Wo-Ping:). Kupodivu však v případě Rudého draka zdaleka nejde o tuctové bojové scény, ale opravdu originální akci, která obsahuje jak klasické pěstní souboje, tak i tolik diskutované "lítačky", kterými ovšem Corey s mírou šetřil. Navíc je akce - ostatně jako zbytek filmu - prostoupená šílenými nápady: hlavní záporná postava, kterou v úvodu Jet hodí do ohně, mašíruje ve filmu v jakési rytířské zbroji a k dopravě zásadně používá podivnou plechovou polenici, ve filmu dojde k použití pro klasické filmy možná trošku nezvyklých zbraní, jako jsou například šicí potřeby...:) Navíc, Jet a jeho filmový syn používají rádi dlouhé kopí a opravdu je na co koukat. Co se záporných zážitků z filmu týká, nejde nezmínit právě onu poněkud nadsazenou akční choreografii, která možná nesedí každému. Naštěstí se však v tomto ohledu Rudý drak rozhodně nemůže rovnat známým zástupcům žánru wuxia a stojí někde na půli cesty mezi oběma protipóly. Dále jsem ve filmu narazil hned na několik "úsměvných" podivností (velitel rebelů si čte knihu s drobným čárovým kódem v rohu přebalu, jedna z postav se objeví v sáčku a s kravatou a čtveráckým kloboučkem, z "voskového muzea" (?:) se ve finále na střeše vyklube místní radnice včetně velkých radničních hodin... všechny tyto prvky mi k počátku dynastie Čching moc nesedly:-) , nicméně ty připisuji spíše výše zmíněnému čínskému humoru. V poslední řadě bych rád napsal, že pro diváky, kteří si už možná až příliš zvykli na kantonštinu a angličtinu, může být český dabing trošku nezvyk, nicméně musím uznat, že v češtině zní i hongkongské vtípky míň infantilně než v originálním znění:-) S českým překladem se přirozeně pojí i nejedna vada na kráse, například mandžuskou armádu kdosi překřtil na "manžuovu armádu" a jméno Rudé fazolky (Red Bean) nebylo pro jistotu přeloženo vůbec... New Legend of Shaolin rozhodně není úplně typickým zástupcem svého žánru klasických kung-fu snímků. Možná právě proto se asi nezavděčí všem. Nicméně pokud nebudete nad filmem moc přemýšlet a přihmouříte oko nad profláknutou zápletkou (však je to taky snad poslední exemplář tohoto vyhynulého žánru), je Rudý drak dobrou volbou na jednoduchý a zábavný film... 70%

Hongkongské filmy s čínským lidovým hrdinou Wong Fei-Hungem (Iron Monkey, série Once upon a time in China a série Drunken Master) patří mezi to nejlepší, co v oblasti kung-fu filmů vzniklo. Jak by také ne, když si populární postavu zahrál jak Jet Li (OUATiC), tak Jackie Chan (Drunken master). Mít tyto filmy ve sbírce je ctí, a tak jsem se nemohl dočkat, až uvidím poslední z nich, pokračování legendárního Drunken mastera z roku 1978, Drunken master 2... Příběh začíná cestou Fei-Hunga a jeho otce. Vracejí se z jisté provincie, kde nakoupili zásoby a exotické věci... Díky své prohnanosti ovšem Fei-Hung narazí ve vlaku na zloděje... Vydá se tedy za ním a při souboji si oba nevědomky vymění balíčky. V jednom je kořen ginsengu, v tom druhém nefritová skříňka, kterou ukradl ambasador z čínského muzea. Muž, se kterým Fei-Hung bojoval, byl vládní agent a Fei-Hung spolu s ním brzy odhalí nelegální vývoz čínských cenností ze země. Pokud Fei-Hung nechce, aby se jeho potomci jezdili za svou historii mimo Čínu, bude tím muset něco udělat. Jeho protivníci jsou tvrdí, ale Fei-Hong má ještě eso v rukávu. Ovládá totiž unikátní bojový styl - Opilou pěst. Základní zápletka sice není až tak propracovaná (co také můžete čekat od kung-fu filmu), v Jackieho filmech je ale vždy jen základem pro rozvíjení jednotlivých scén a gagů. A hlavním těžištěm filmu jsou právě bojové scény a všudypřítomný Jackieho humor. Zvláště dialogy jsou neselhávající, nejen díky Jackieho komediálnímu talentu, ale i díky dalším skvělým hercům. Anita Mui v roli jeho matky a Ti Lung (možná ho znáte z Lepšího zítřku) jako jeho otec předvádějí skvělé výkony a dávají tak gagům a humorným scénám patřičný říz. Druhou kapitolou humoru jsou pak samotné souboje. Opilá pěst samozřejmě spočívá v tom, že abyste ji dobře zvládali, musíte být opilí. Opilec necítí bolest a navíc je protivníkem podceňován. Jackie je ale tím obratnější, čím víc toho vypije. A ne vždy je to alkohol... Bojové scény ale nejsou tajtrlikaté poskakování, choreografie je skvělá (a to říkám z pozice člověka, který viděl většinu nejlepších filmů Jackieho Chana i Jeta Liho), exceluje nejen Jackie, ale i vládní agent Fu Wen-Chi v podání režiséra Lau Ka Leunga... nebo hlavní záporák Johnny, který má zatraceně rychlé nohy (a kterého hraje Ken Lo, v reálu bodyguard Jackieho Chana). Navíc film obsahuje dokonalou masovou kung-fu scénu (díky spolupráci s HK asociací kaskadérů), kdy Fei-Hung spolu s Fu Wen-Chim vymlátí celou hospodu, do které se hrnou "stovky" gangsterů. Tato scéna je spolu s exhibicí Opilé pěsti tím nejlepším z filmu. A samozřejmě je tu závěrečná, více než 20 minutová bojová scéna, která obsahuje jedny z nejtěžších kaskadérských kousků (např. koupel v rozžhaveném uhlí, bez triků!). Drunken master 2 je dokonalým mixem humoru a akce, jedním z nejkrystaličtějších, který můžete vidět, navíc okořeněn exotickou příchutí minulosti (i když na některých místech je vidět, že je ukrutně těžké udělat v současnosti film z dávné Číny, což je možná jeden z hlavních důvodů, proč se dvojka vůbec nepodobá jedničce). Milovníci jedničky možná budou překvapeni odlišným rázem druhého dílu, ale Drunken Master 2 je živoucím důkazem toho, že pokračování na to může jít úplně jinak a přitom být stejně kvalitním filmem a kung-fu mezníkem jako první díl. Akční film, humor, kung-fu, Jackie Chan, pokud máte rádi alespoň jeden z uvedených termínů, neměl by vám Drunken master 2 ujít. Přeci jenom, pokud jste neviděli tento film, nemůžete se považovat za odborníka v oblasti akčních a kung-fu filmů. A už vůbec nemůžete být pravověrným fandou Jackieho Chana... 100%

Stýská se vám často po tradičním světě čínských superhrdinů? Místě, kde od mečů létají blesky a záporáci vrhají tepelně naváděné vějíře? Nevěšte hlavu, hongkongští filmaři nás ve svých titulech bohatě zásobují a Deadful melody je jednou z "dávek" po kterých vám bude dobře... Příběh rozhodně netroškaří a hned ze začátku se rozpovídá o nejsilnějším artefaktu světa bojových umění - magické lyře, která zlikviduje každého, kdo se jí postaví. Není divu, že tuhle věcičku by chtěl mít na krbu každý a tak se před chatrčí jejího novopečeného (a mírně nedobrovolného) majitele shromáždí pěkná kupa superborců - mistr duchů, mistr ohně, mistryně biče a pár béčkových vlasatců s přerostlými meči... Nebudu vás dlouho napínat, všechno dopadne masakrózně a celé neštěstí přežije pouze dcera majitele lyry, která, ustupujíc před dotírajícími mistry, spadne ze srázu přímo do vodopádu... Šestnáct let je klid a převážná většina světa bojových umění považuje magickou lyru za dávno zničenou. Nikdo neví, že dívenka přežila a tajně trénovala, aby se mohla pomstít... Čas odplaty nadešel, ale jen tak přijít na pole a všechny vymlátit, to by byla nuda, a tak se naše hrdinka jménem Snow (Brigitte Lin) uchyluje k menší lsti. Předává lyru jedné kurýrní společnosti, aby ji doručila jednomu z mistrů bojových umění. Využívá tak velitele kurýrů Luie (Yuen Biao) jako návnadu pro jednotlivé mistry, kteří mají o lyru pořád zatracený zájem. Snow však netuší, že jí s Luiem cosi spojuje a mezitím se schyluje k pořádnému krveprolití... Připomíná vám příběh něco? Nebudu vás dlouho napínat, protože i zahraniční recenze Deadful melody přirovnávají ke Swordsmanovi (hlavně druhému a třetímu dílu). S touto sérii film pojí nejen představitelka hlavní hrdinky, ale i předrátovaná choreografie a neuvěřitelná údernost kung-fu mistrů (která je místy až nechtěně vtipná). Děj samotný divákům příliš překvapení nenachystá a dal by se považovat za vývar všeho osvědčeného ze snímků předchozí dekády. Yuen Biao je okouzlující jako vždy a Brigitte Lin si opět libuje v netradičních způsobech popravování jednotlivých záporáků a opět se obléká tak, že si ji někteří pletou s chlapem (teda ne že bych to bral jako plus... ani mě to nějak nerajcuje ;))). Solidní podhoubí ještě doplňuje řada ujetých gagů (bez toho se holt tyhle filmy neobejdou. Příklad za všechny: Biao se spadlými kalhotami křičí na dívku: "No wonder you are scared. Get away or I´ll show you my dick again"). Jen z toho však tahle báchorka nevyžije a tak je na řadě hodnocení bojových scén... Tady už se pozvolna vytrácí optimismus, protože režisér pojal veškeré akční scény tak trochu "umělecky". Je pravda, že krom Biaoa nenajdeme v obsazení žádný vyloženě bojový "typ", ale surovost s jakou režisér seká jeden střih za druhým, je smutná a končí v zásadě dvěma efekty. Jedním nechtěným - i nadějné techniky jsou utnuty příliš brzy (míle před samotným kontaktem), druhým možná chtěným - díky kulometné kadenci záběrů režisér vyvolává dokonalý chaos a tak se v ďábelské rychlosti smazávají rozdíly mezi těmi, kdo kung-fu vládnou a těmi, kteří jen máchají rukama. Dráty pak přidávají výslednému dílu zkázy na majestátnosti a především v poslední půlhodině nebudete vědět, kde vám hlava (a nejen hlava) stojí... Deadful melody ztrácí body na maličkostech, kterých je naneštěstí příliš velké množství. Kdyby si režisér trochu líp pohlídal střih, lépe využil Biaoa (který sice odehrává svůj standard, ale v akci toho příliš nepředvede) a trochu víc si pohrál se speciálními efekty (na rok 1993 je to, v konkurenci filmů jako Swordsman 2 a 3 nebo Evil Cult Master, docela slabota a nepomohou ani výbuchy vylepšené barvičkami ;), mohl bych chválit o mnoho více. Takhle zůstávám na smířlivé šedesátce a film doporučuji hlavně skalním fandům žánru, popř. hodně hladovým kinofilům, kteří nejsou vybíraví. Ono někdy nemusí pršet, jen když kape... 60%

Po shlédnutí velmi drsných scének doprovázejících úvodní titulky, které znázorňují inkvizitorské mučící metody v čínském podání, jsem se v duchu připravil na Saló: 120 dní Sodomy v kantonštině, nicméně ihned po drsném úvodu se film ustálí na stylu podobném Sexu a zenu. Příběh se točí kolem mladé dívky Shaw (Yvonne Yung Hung, Miss Asia Pacific), které se však ve filmu z podivných důvodů neřekne jinak než "Malé zelíčko". Ta se stane služkou v domě místního mladého vzdělance Yeunga a brzy se znelíbí Yeungově manželce, kterou přistihne při nevěře. Další minuty už se věnují jen lstivým plánům Yeungovy manželky a jejího milence, kteří se chtějí nechtěné svědkyně zbavit, vše končí před soudem, kde jsou ona i samotný Yeung mučeni a vyslýcháni kvůli manželčiným intrikám a zločinům, do kterých je "namočila"... Příběh filmu není nikterak rafinovaný a v podstatě těží především z mírně erotických scén (v nichž účinkují postupně defakto všechny zúčastněné postavy:-) a z - na středoevropské poměry - perverzního humoru. Obojí se však štábu daří znamenitě ;) : do filmu se zaplétá jak "zelíččin" ženich se svou - řečeno slovy jedné z postav - oslí výbavičkou, z níž vyplývá i několik ujetých gagů, tak i podivný pár "sexuálních superhrdinů" poletující při kopulaci po lese (ano, z této scény pochází ono proslulé humorné video:-). Vše okořeněno dávkou drastických mučících metod tvoří ve výsledku přímo učebnicový příklad "Category III":) Sečteno a podtrženo, Chinese Torture Chamber rozhodně postrádá onu erotickou esenci, kterou známe ze Sexu a Zenu a jemu podobných, na druhou stranu oplývá opravdu šílenými nápady, kvůli kterým se z něj stala kultovní podívaná. Pokud se rádi podíváte na ztřeštěnou směsici erotiky, perverzního humoru a někde vzadu v rohu také kung-fu choreografie, není moc lepších kandidátů... 60%

Psal se rok 1995, když se sešel jeden z nejzářivějších štábů, které Hongkong pamatuje. Vyzbrojeni jen ambiciózním cílem natočit důstojný remake legendárního filmu Bruce Leeho Fist of Fury a dovednostmi, které by Hollywood ani tunou zlata nevyvážil, ozvala se první klapka a začala se rodit historie, stručně řečeno - jeden z nejlepších filmů o bojových uměních, které kdy celuloid nesl... Ale možná bude lepší přejít od přehnané teatrálnosti k faktům: hlavní postavou filmu je Číňan Chen Zhen (Jet Li) studující v Japonsku. Nemá to lehké, protože mezi Japonskem a Čínou zrovna zuří skrytá válka, která by se sice dala přirovnat k souboji Davida s Goliášem, nicméně jak známo z pověstí - i prcek může obra překvapit. Chen Zhen se dovídá od místního senseie Funakoshiho (Yasauki Kurata), že jeho mistr byl zabit v souboji. Vrací se tedy do Shanghaje, aby pátral po okolnostech smrti člověka, který pro něho byl jako otec. Po setkání s mistrovým synem, a Chenovým dobrým přítelem, Ting-Onem (Chin Siu-Hou) se vydává do japonské školy, ve které k tragickému úmrtí došlo. Poté, co naučí místní oddíl dobrému chování, vyzve mistra Akutagawu, údajného vraha svého učitele, na souboj. Jeho výhra je natolik přesvědčivá, že Chen začne pochybovat o příčině mistrovy smrti. Brzy se dozví, že za vším stojí někdo mnohem mocnější - japonský generál Fujita (Billy Chow), mistr bojových umění a nemilosrdný zabiják. Schyluje se k rozhodující bitvě, která přenese válečný stav Japonsko vs Čína do rozměrů souboje muže proti muži... Zní to béčkově? Na pozadí jednoduchého příběhu ale rozehrává režisérské duo Yuen Woo-Ping a Gordon Chan pravé akční orgie. Ping se tentokrát drží s dráty zpět a bojové scény staví jako velkolepé koncerty, ve kterých jsou lidská těla dokonalými nástroji úžasného tance. Každý boj má jiný charakter - ať už je to úvodní bitka v japonské škole, kde se choreografie soustřeďuje na maximálně efektivní prvky, vyřazující rychle protivníky z boje, nebo masakr v dojo, kdy Chen Zhen bojuje proti dvěma desítkám protivníků naráz - všechny zvládne rychle, bezchybně a tentokrát se dočkáte i mimořádně působivých úderů, které navíc Gordon Chan stíhá vynalézavě snímat - právě střih a proklatě chytré záběry vám umožní vychutnat si boje jako nikdy předtím. O bojových scénách bych mohl básnit ještě dlouho - třeba souboj generací, kdy je Chen donucen bojovat s Funakoshim, který má zkušeností na rozdávání a navzdory jeho věku mu to stále kope - všechny souboje jsou fantastické do jisté míry i proto, že všichni důležití herci jsou opravdovými mistry bojových umění a mají za sebou nejeden úspěšný film. Když na sebe takoví experti narazí, navíc v choreografii mistra Pinga, musí vzniknout dílo, na které budou vzpomínat generace. Prostě ukázkový bojový film, jehož akční scény jsou výkladními skříněmi, do kterých dal Yuen Woo Ping své celoživotní zkušenosti. Jet Li zahrál hlavní roli správně odměřeně (v tradici Bruce Leeho) a do akčních scén vložil svoje maximum, které zřejmě hned tak (jestli vůbec) nepřekoná. Ostatní mu zdatně sekundují, ale nad všechny ční postava Funakoshiho, jehož mentorský part Yasuaki Kurata zvládl na výbornou. Nevím, jestli není hříchem vypotřebovat tolik chvály jen na jeden film, ale myslím, že Fist of Legend si to zaslouží. Fanoušci bojových filmů tento snímek by měli mít v "povinné četbě" na předních pozicích. Konec konců nezbývá než zopakovat větu, kterou končí většina recenzí tohoto filmu: "Pokud byste měli vidět jeden snímek s bojovým uměním, doporučili bychom vám tenhle." 100%