Tjaden

Skoro až komorní válečný fim s dusivou atmosférou a propracovanou psychologií postav. Celou dobu jsem se pokoušel vžít do složité situace těch tří výsadkářů. Tematikou paragánů a hořkým paradoxním koncem mi snímek silně připomínal knihu Hodina mrtvých očí.

Úsměv vzbuzující propaganda, kterou však doporučuju alespoň jednou za život zhlédnout. Člověk si pak mnohem více vychutná snímky jako jsou Četa, Apokalypsa či Olověná vesta.

Nikdo neumí natočit western tak, jako Ital Sergio Leone. Jedině on umí tak skvěle budovat atmosféru plnou vyprahlé pouště, zpocených mužů a zaplivaných lokálů. Morriconeho soundtrack je brilantní, i když nehraje tak důležitou roli jako u Tenkrát na západě, kde měla haždá postava svůj hudební doprovod. Těch úvodních 10 minut bez mluvení je nezapomenutelných, stejně jako Eastwoodovo charisma. Hodně lidí porovnává tento snímek s Tenkrát na Západě - Vzhledem k tomu, že jsem TNZ viděl asi 10x, kdežto HZaO včera poprvé, mám trochu vřelejší vztah ke komornějšímu TNZ, i když bitevní scény tady byly příjemným zpestřením. Trochu se mi nezdálo, že by se armády Unie a Konfederace mydlily až někde u hranic s Mexikem, ale co :-).

Geniální Kubrickova satira, u jejíhož sledování jsem měl ve tváři po celou dobu pobavený úšklebek, přestože jsem si v plném rozsahu uvědomoval hrůznou absurditu celé situace. Skvěle napsané postavy zahrané výtečnými herci by si podle mého názoru zasloužily lepší postavení ve zdejším žebříčku.

Tak jsem si konečně doplnil mezeru ve svém filmovém/horrorovém vzdělání. Přiznám se, že jsem před Psychem viděl od slavného Mr.Hitchcocka pouze trapné Ptáky, ale počítal jsem s tím, že tohle bude o dost lepší. Herecké výkony jsou dost dobré, scénář taky, ale co se obzvlášť povedlo je skvělá nervydrásající hudba. V roce 1960 to muselo do tehdejších diváků udeřit jako blesk, obávám se však, že ty dnešní to již nedokáže plně oslovit (myslím tím hlavně teen "popcornové" publikum). Scéna ve sprše mi nepřišla až tak děsivá, přesto mě film dokázal několikrát vystrašit (nejvíc když se Bates vyvalí s řevem do sklepa) a posledních 20 minut jsem pociťoval nepříjemné mrazení v zádech. Není pochyb o tom, že se jedná o kultovní a průkopnický snímek, ale má očekávání byla asi příliš vysoká...

Bezesporu klenot české kinematografie, který na mě dolehl svou tíživou atmosférou. Je těsně po atentátu na Heydricha a obyvatelé Kostelce jsou vystaveni teroru, kde sebemenší známka odporu znamená smrt a amplióny denně ohlašují jména popravených. Se Spalovačem mrtvol asi nejnznepokojivější československý film. Ne třeba zmiňovat herecká esa, zvláště hvězdný profesorský sbor na čele se Smolíkem a s Lukavským.

Velmi dobře napsané drama podepřené výbornými hereckými výkony. Bylo zajímavé sledovat, jak se porotci postupně přidávají na stranu Henryho Fondy. Možná jen poslední přesvědčení L.J. Cobba mi přišlo trochu naivní. Divák se nakonec ani nedozví, zda mladík vraždu spáchal či nikolii, musí prostě chtě nechtě (stejně jako těch 12 porotců) přiznat, že důkazy k jeho usvědčení scházejí.

Stanley Kubrick mě ještě nikdy nezklamal. Po úvodu v detailně prokreslených zákopech a následné (s ohledem na rok vzniku) skvěle zpracované bitvě se přesuneme do neméně vynikající komornější části se soudním "procesem". Stezky slávy jsou jedním z nejlepších filmů, které ukazují jaká válka skutečně je. Neschopná a od reality odtržená generalita plus obyčejní vojáci, kteří to za ni vždycky všechno odskáčou.