Elyssea

Vynikající díl. S knihou má společné jádro (co na rozdílných vedlejších zápletkách) a hlavně mu kralují hned dvě Jane. Velká škoda, že jde o poslední díl s Geraldinou (a Ivankou Devátou), ale to už za mě (o mnoho lépe) shrnul Agatha.

Poselství přebilo obsah. To, že poselství není nijak objevné by nevadilo. Co vadí, je naivní a idealistický mediální(!) poradce v hlavní roli. Zvlášť, když jeho motivace k pomstě je tak strašně pitomá. Den zrady není tak chytrý, jak se tváří. Bohužel na tom nic nezmění ani solidní herecká sestava. Nevyužitá šance.

Z(a)tracená generace. Čím více voleb, tím více problémů. Každý si vybíráme svou závislost. Fassbender nekompromisní.

Čtyři ženy, které za války dešifrovaly německé zprávy, pátrají po vrahovi mladých dívek. Přiznávám, nebýt Rachael Stirling, nejspíš se na to nikdy nepodívám, a to by byla škoda. Příběh je napínavý, postavy jsou sympatické (hlavně malá Lucy) a pátrání po vrahovi rozhodně netypické. Nelogičností jsem si nevšimla, tady hrají hlavní roli ženy. Žádní drsní detektivové, ale matka od rodiny, bitá manželka, knihovnice a nezávislá dobrodružka. A musím říct, že je to velice osvěžující. Pro mě povedená minisérie, budu se těšit na pokračování. EDIT: Druhá série o trošku slabší než ta první. Vina leží na druhých dvou dílech, které postrádají napětí první série, a především spoiler! odchod Anny Maxwell Martin jim uškodil. Stále je to ale nadprůměrný počin se silnými postavami. Velmi silné čtyři hvězdičky.

Alternativní pád Třetí říše dle představy kečupového krále. Jenže ačkoliv jsem čekala velkou akci a stovky skalpů, dvě nejlepší scény z filmu se odehrávaly u stolu (Kapitola I a společnost v hospodě). Jenže právě celá hospodská událost se dala škrtnout a vzniklé místo věnovat Panchartům nebo Shosanně. Film je příliš epizodkový a nedovoluje si vytvořit k postavám nějaký vztah (pokud nepočítám odpor k Landovi). Právě absence postav, kterým by se dalo fandit, je můj největší problém s válečným westernem. Zvlášť, když mi Quentin ty aspoň sympatické briskně odešle do věčných lovišť. Takhle se Pancharti příliš snadno vykouří z hlavy a nezanechají ani stopu. A to by Aldo nepochybně považoval za trestuhodnou nedbalost.

Zmatené vyprávění, ale o čem vlastně? Vrahovi malých holčiček, investigativní žurnalistice či korupci? Vraždy dívek jsou jen poměrně nedůležitým kamínkem, který ovšem strhl lavinu Eddieho zájmu. Veškerou novinářskou práci za Eddieho odvedl jeho kolega a fakta mu naservíroval na stříbrném podnose (tedy v bílé igelitce). A korupce? Jediná podána syrově a bez okolků. Ale proč Eddie půlku filmu pobíhá od ničeho k ničemu (dobře, od ničeho do postele), když je jasné kdo, kdy a jak? Zbytečně pomalé tempo, které vytrhne jen závěrečných deset minut.

Příliš velký blázen než aby se vzdal, a příliš nerozumný než aby uznal chybu. Ed Bloom byl muž, kterého jste museli mít rádi. Velká ryba v malém rybníku. A přes to všechno mám pocit, jako bych byla o nějaký příběh ochuzena. Že nám Tim neřekl všechno. Že přes příběh, který by se vám měl líbit, obsazení, které musíte milovat, a atmosféru, kterou nelze neobdivovat, jde nakonec o film, od kterého jsem čekala víc. Přesto nejmilejší Burton, ať to znamená cokoli.

Brutálně jízlivé partnerské přestřelky, které fungují zejména díky umění Iana McKellena a Dereka Jacobiho. Bez nich by seriál nebyl ani poloviční, protože ty dva "hnijící" dědky prostě nejde nemilovat. K tomu přidejte bezelstného souseda Ashe (s přizvukem, který nedokážu identifikovat, ale je ohromně roztomilý) a drahou přítelkyni Violet. Co na tom, že se vtípky opakují, když si z nich v závěrečné epizodě krásně vystřelí. Jen málo sitcomů mě přimělo se opravdu zasmát, Vicious patří mezi čestné výjimky. Těším se na pokračování a pětihvězdu zatím nechávám v záloze.

Neuvěřitelná emocionální záležitost. Malá L.V. je náhle středem všeho. Matka si přes ni chce pomoct k pohodlí a Rayovi, Ray chce nakopnout kariéru a zbavit se dluhů a Billy, ten by byl rád, kdyby se L.V. přišla podívat na jeho holuby. Střet malé osůbky s velkým nadáním a světa, ve kterém se musí zpeněžit všechno, co jde. Jenže lásku k otci zpeněžit nejde. Krásný kousek s vynikající hudbou a úžasnou Jane Horrocks. Fíha... (P.S. Jen bych narozdíl od Oskara řekla, že zúčastnění mluví skotským dialektem, přeci jen Cockney už nepatří do současné angličtiny.)

Čirým optimismem nabitý film, který vás opravdu přiměje k úsměvu. A kromě toho vám připomene i fakt, že jakmile se jednou ocitnete na dně a nemáte sílu se dál rozdávat, rozzářené tváře ostatních zhasnou rychleji než svíčka v průvanu. Ale naštěstí Hugh nedokáže žít bez úsměvu dlouho a nakonec dojde ke štěstí, a tak to má být.