arianasko

To je prostě tak špatné až je to dobré.

Přišel čas na to, abych oficiálně prohlásila, že jsem posera. Bojím se hororů, nezvládnu ani strašidelnější reklamu v TV a už některé thrillery jsou pro mě moc... Proto při rozhodnutí jít na IT kapitolu 2, mi bušilo po cestě v autě srdce a myslela jsem, že se vyvrátím dřív, než do toho sálu dojdu. A ono NIC... Film ve mě nevybudoval absolutně žádné emoce, neměla jsem tíživý pocit, nebála jsem se a po 2 leknutích jsem zjistila, jakým vzorcem chtějí diváky lekat a už jsem se pak ani nelekla... Musím říct, že slabota. Nehledě na to, že je film moc dlouhý... Dávám 3 hvězdy a to hlavně díky Jamese McAvoye… Jinak by to byly dvě.

Přemýšlela jsem nad tím... A nedalo mi to, musím napsat komentář. Byla jsem z tohoto dílu ''přešlá''. Sakra ono se to odehrává jakože v budocnosti ale ve finále mi to strašně připomnělo náš momentální svět. Všichni se ženou za ''něčím'' což v BM byly merity. Makáme, dřeme, snažíme se mít co nejvíce abysme si mohli koupit co nejlepší a nejkvalitnější věci, tak jedeme každý den, dokola a dokola.....A čím dál tím méně lidí umí využít ty peníze na něco užitečného nebo radostného. Koupíme si něco, co ani nepotřebujeme nebo nechceme, jen proto aby nás okolí vidělo lépe, abysme mohli zamachrovat... V dnešní době influencerů, kdy děti vidí všechno on-line a na internetu a přijde jim úplně normální, jet na dovolenou kolem světa. A tak rodiče makají na pásu, berou přesčasy aby to dítěti dopřáli. Vyšťavení nakonec na dovolenou jedou, dítě je za největšího frajera a subscribeři jenom lítaj… A rodiče jsou vlastně nakonec šťastní, protože Marie a Bedřich od vedle jeli jenom do Chorvatska... meh… Jsme lepší... A tak dřeme dalších X měsíců abychom si mohli dopřát další věc, která nám nakonec nic nedá... a dokolečka dokolaaaaa…..

V roce 2015 zatřásl médii příběh, o holce, která vlastně není vůbec nemocná, ale dostávala snad všechny léky a byly ji přiděleny nejspíše všechny možné diagnózy. (haha které možné nebyly) Ono vidět holku před soudem, co se hlasem 5 leté holčičky zpovídá z toho, že zabila matku, je vlastně celkem psycho. Nejeden z nás si myslel, že je opravdu psychicky nemocná. Opak je však pravdou, nakonec ten vrah byl obětí. Seriál tohle vysvětluje už od prvního dílu. Gypsy je ta oběť. Zda to tak bylo i v reálu se nikdy nedozvíme, protože známe jen jednu stranu ze dvou.(a žádná jiná neexistuje) Ano, seriál i případ samotný vzbuzuje spoustu otázek. Především JAK? Jak jí to mohlo u doktorů projít, jak mohli být sousedi tak slepí, jak mohla být matka tak krutá, jak musela být Gypsy naivní, Jak mohl být otec Gypsy tak důvěřivý? Každý si tvoříme své teorie a pravdy. Ať to bylo jakkoliv tento příběh je rozhodně smutný a jsem zvědavá, jak vlastně skončí, až se Gypsy dostane z vězení ven. Seriál skvěle vybudoval její postavu, ta je naivní, hloupoučká a v pubertě. Touží po kamarádství, lásce, dobrodružství a životu jakožto takovém… Jediné čeho se ji však dostává je láska od své matky Dee Dee. Bohužel, ve větších mezích než je zvládnutelné, ona ji však nechce ublížit. Dee Dee je vyobrazována jako opravdová chudinka, která toho má tak strašně moc… Tvůrci si opravdu dali záležet na tom, aby ji člověk nesnášel snad od první sekundy na obrazovce… Díly jsou dobře strukturované a každičký z nich odhaluje něco jiného. (Pro někoho možná nového) Atmosféra by se dala krájet a i když jde někdy až o princeznovské prostředí, tak je všem jasné, že se jedná o drama velké jako kráva. Jediné nad čím přemýšlím, je to, zda seriál přišel ve vhodnou dobu. O těchto problémech je třeba mluvit… Ale 4 roky po? Najednou se začínají podepisovat petice o tom, zda Gypsy sedět má nebo nemá? Zda Godejohn byl tak moc narušený nebo zmanipulovaný? Možná už se to mělo nechat být...

Heh zase jsem brečela... No a co... Dokonce si dovolím tohle označit za nejlepší dramatický počin, co vznikl. Hele, ono je to 30 let zpátky... To není až tak vzdálená minulost. Což mě asi děsí o to víc... Je smutné, co jsou lidé schopni udělat, co jsou schopni zapřít a kolik jsou schopni obětovat životů, jenom kvůli vlastní moci... Seriál vykresluje snad skoro všechny části i časové úseky, které šly. Ať už stěhování a emoce rodin, politické dramata za zavřenými dveřmi či lidský hyenismus na vyšších místech v kontrastu s lidskou dobrotu ''obyčejných'' lidí... A všechny je vykresluje sakra dobře. Možná, kdyby v té době existovala v SSSR nějaká sebereflexe, mohlo zahynout opravdu jen 31 lidí a možná by se zabránilo i výbuchu... Nevím... Byla to náročná podívaná, nedokážu si představit, co museli ti lidé zažívat, cítit a jaké bolesti prožívali... Jsem ráda, že jsem to viděla a že aspoň díky této minisérii jsem mohla prožít tolik emocí a uvědomit si spoustu věcí... „Celý život jsem bojoval za to, abychom elektrickou energii získávali pomocí jaderné reakce. Teď si myslím, že jsme to dělat neměli… Nepřítel není ukryt v technice. Nepřítelem není typ letadla, typ jaderného reaktoru, typ energetiky. Hlavním nepřítelem je samotný způsob utváření a řízení energetických procesů, způsob plně závislý na člověku. Nejdůležitější je tedy lidský faktor. Zatímco dřív jsme se na bezpečnost dívali jako na ochranu člověka před vlivy techniky, dnes je situace zcela jiná. Dnes musíme techniku chránit před člověkem." - Valerij Legasov

Nuda, nuda, nuda... Nemůžu uvěřit, že kvůli tomu dobrovolně vstávám... Jako sorry ale fakt takhle ukončili život tolika podstatným osobám? Jako oni míchají karty všechny série, jsou nejdůležitějšími postavami a pak jako hahahahaha spadnul na tebe kámen... Celou dobu se těším na konec Hory a dočkám se jen prostřihů??? Naštěstí už chybí jen jeden díl,,, a bohužel si myslím, že bude stejným utrpením... Ještě že nekývli na nápad GRRM o tom, že mohlo být 13 sérií.... díky bohu za to.... Dívám se už jen ze setrvačnosti a myslím si, že rozhodně nejsem jediná.

Tak jsem to viděla. Původně jsme měli jít v neděli, ale přítel se steskem v hlase pronesl, že tak dlouho nevydrží, že jdeme hned 24.4... Tak OK, jdem. Infinity War mě kapku zklamalo. Nejspíše jsem měla velké očekávání a nebyly naplněny. O to lépe pro Endgame, jelikož mé očekávání byly na 0 a trošku jsem si chystala už předem maximálně 3 hvězdičky... Nakonec to bylo lepší než jsem čekala! Začátek filmu byl vlastně skoro celý trailer, trochu upovídaný, trochu ubrečený... Bylo ale hned jasné, že jde o rozlučkový díl. A to se jim výborně povedlo. Shrnuli spoustu situací, momentů a reunions na které jsme všichni čekali. I ten nejzapálenější nefanoušek musel uznat, že co se týká střihů, nápaditosti, pohybů kamery a filmařiny jako takové, je to skvělý film. Příběhově jsou některé věci trochu nelogické, některé situace trochu přehnané ale stejně to sledujete s úsměvem na tváři, jelikož sakra, je to poslední Avengers. Byla jsem na jednu stranu ráda, že to proložili humorem a neudělali z toho 3 hodinové drama (bylo by to asi náročné sledovat), avšak některé vtipné momenty přestřelili. (Thor?) Ve výsledku dávám 5 hvězdiček, protože si to zaslouží režiséři s celým týmem (včetně herců) za to, co tady pro nás udělali za těch několik let. A endgame je krásná tečka za tím vším.

Přišla jsme domů z práce, přítel leží a kouká na TV. Že prej znovu kouká na nějaký seriál… Při prvním pohledu to vypadalo na nějakého nemocného učitele s krizí středního věku… meh nic moc… Počkej cože? Drogy? Počkej karavan? A co mu to vlastně je? Hehe to je legrační oblek. Jejda, ten Jessie není moc chytrej… A UŽ TO JELO… Rychle jsem začala zjišťovat, že všechno není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Že i ta největší šedá myška může skrývat nejtemnější tajemství. Herecké výkony vynikají naprosto nad všemi seriály, které jsem kdy viděla, režie je naprosto dokonalá, scénář je skvostný, nepředvídatelný a každý detail má tady určitou váhu. Mám velmi velké pochybnosti, zda někdy vznikne seriál, který bude stejně skvěle produkovaný, zahraný, vybudovaný, návykový a překvapivý… (pokud vznikne, budu samozřejmě štěstím nadšená!) A co si budem, jsme lidi. Každý z nás strašně rád sleduje problémy cizích. Nějaké milostné pletky, trochu rodinného dramatu, trochu pracovního neštěstí, finanční tíseň atd. atd… Všechno tohle seriál má a dokonce tvoří iluzi reálného světa, jelikož postavy se za celou dobu změní několikrát. A i ta nejvíce nesympatická postava, ve vás vzbudí aspoň na jeden díl soucit nebo lítost… Je to prostě strašně chytrý počin, který nás donutí přemýšlet za hranice našich všedních problémů. Říkejte si kdo chcete co chcete, ale každý z nás má v sobě kousek Waltera… Takový ten pocit chaosu a zuřivosti ukrytý někde hluboko uvnitř. Na rozdíl od nás Walterovi přišli na rakovinu, a ta tyto pocity probudila. Seriál nás učí, že zlí lidé za své akce platí… Ale že jednou za čas je SAKRA DOBRÉ BÝT TROCHU ŠPATNÝ….

The Originals se stalo mou srdcovou záležitostí. Bylo mi sice jasné, že Legacies bude slabší odvar spíše pro pubertální publikum,,, ale tak koukla jsem se že… A hele, ono to nebylo až tak špatné! Sice to nebylo až tak dramatické, sice to nebylo ultra nejvtipnější, sice mě chvílemi štvala ,,ukřivděná‘‘ Hope ale ve výsledku se to dalo shlédnout skoro v kuse bez jakýchkoliv obtíží. Nápad s vymřelými monstry byl chytrý, jelikož upíři, vlkodlaci a čarodějové už jsou celkem okoukaní. Seriál si na nic nehraje. Je to prostě o Hope, která chodí do školy pro nadpřirozené děti, vyniká svým původem a neuvěřitelnou silou a zápasí s emocemi puberťačky a přeživšího původní rodiny… Vaše očekávání to nezklame (pokud jste si je nenastavili vysoko) a některé díly vás dokonce příjemně potěší a překvapí.

V pubertálním období byly Upíří deníky jasná volba. Sice se nedá mluvit o nějakém uměleckém počinu, ale jako uslintané 15 mi to bohatě stačilo pro tvoření idylických iluzí o romantickém životě. Pak jsem to sledovala ze setrvačnosti, do doby, než se objevil Klaus Mikaelson. Platonická láska? Možná. Proto jsem musela měnit kalhotky častěji, když jsem zjistila, že je v plánu natočit THE ORIGINALS. Srdéčko mi zaplesalo. Tomu seriálu jsem naprosto propadla. Netvrdím, že je to světový počin tisíciletí, má to však něco do sebe. Řešila se akce, rodina a soudržnost místo milostných trojúhelníků. (i když čas od času na ně taky přišla řada). Dokonalá rodina Mikaelsonů, původních upírů, kde každý byl jiný a chvílemi jsem nevěděla na čí stranu se přiklonit. Ve výsledku vlastně ti nejhodnější byli zlí a ti zlí vlastně hodní a ten kdo tam nebyl, tak vlastně mohl úplně za vše… No horská dráha jak prase. Prostřihy na jiné světové období vytrhávaly diváka ze stereotypu a soundtrack podtrhával atmosféru ve většině případů bravurně. Brečela jsem X-krát, čas od času jsem pochybovala o své zákeřnosti, někdy jsem se smála smutným osudům postav, a i když měl seriál silné i slabší momenty, vždy na něj budu ráda vzpomínat.