ske_sarrera

Tímto filmem končí veškerý moje plavecký ambice a odhodlání ještě dřív, než stihly pořádně zakořenit. To, kolika tělními tekutinami může být ten nebohej bazén při takové páteční zavíračce obohacen, jsem si dokázala představit už v mateřské školce, kdy se někteří z mých olympijských kolegů v autobuse domů svěřili, že chodit o přestávkách na záchod jim připadá jako ztráta času. S tím se popravdě nedá nesouhlasit. Dokonce ani fakt, že se o krytý bazény staraj vyšinutý uklízečky s revolverem, se mi vůbec nezdá vystřiženej z alternativní reality. Na světě s největší pravděpodobností neexistuje člověk, kterýmu by nějaká manažerka úklidu nevyhrožovala smrtí – jednou za pošlapanou chodbu, podruhé za nespláchnutej záchod, potřetí zase za to, že jste ji na střední nepozdravili dost slušně, přestože se hierarchicky nachází hned o několik příček pod váma. Každopádně představa, že mi může někdo jen tak z rozmaru zneškodnit moje oblíbený místečko u vyhřívání, který obývám značnou část svojí plavby, je vskutku přespříliš. Takže děkuju pěkně, až budu zase za dva roky přemýšlet jestli jít plavat, mám tentokrát o důvod víc to zase nechat „na příště“.