Slepejsek

Oproti "jedničce" žádný posun. A pokud, tak bohužel spíš k horšímu. Zápletky (instalatéři, hygienik) upadají, herci (ústřední šlechtická rodinka) nedokážou vystoupit z nastavených šablon, vtipy postavené na stereotypech s pointami avizovanými dlouho dlouho dlouuuuuuuuho dopředu (snad až před první narážkou). Místy mi to přišlo trapné, místy jsem se cítil jako v Kameňákově... PS: No, díky aspoň za ty psy.

První dojem: velkolepé, monstrózní, pompézní... Některé záběry jsou opravdu dechberoucí (písečná tvář Arrakisu, nadržená aréna či bájní červi). A když to ještě podmaluje Zimmerova hudba, jste bez šance odolat. Pokud tuhle prvotní vlnu přečkáte bez úhony, narazíte i na chyby a pochyby - za nejrušivější považuji nevyrovnanost filmu v servírování souvislostí, vazeb a některých zlomů - některé jakoby spadly z čistého nebe, místy k nim vede sprint nad překážkami, jinde zas jsou cpány na lopatě až do chřtánu. Knižní předlohu nemám načtenou, přesto si troufnu tvrdit, že oproti všem předchozím pokusům je tenhle nejpovedenější a na velkém plátně by neměl uniknout žádnému filmovému fanouškovi...

Hlavní problém filmu spočívá v tom, že neví, čím by chtěl být. A tak je tu od všeho kousek a dohromady od ničeho nic. Jakoby Havlík jen načrtnul téma a všechno se vymýšlelo až na place. A tak se tu Troška (uřvané hospodské hádky) mísí s lacinou parodií (až na výjimky celá linie tajné agentky), sem tam intelektuálský vtípek (jako když si Ramba na pohřeb manžela vezme tričko NIRVÁNA) s dětskou vyprávěnkou (většina vystoupení toporného Filipa Březiny) či trapno (meziplanetární sex) se slzami vystřiženými ze Spielberga (návrat mimozemšťana domů). Chtělo to asi větší nadhled a nesnažit se být za každou cenu vtipný (i hořký úšklebek nad tragikomickou situací je někdy víc než pilou lechtaná bránice).

Velmi velmi řídký odvar z jedničky. Až do vydání knihy naprosto marný film (asi jako když z vtipu na dvě věty uděláte 500-stránkovou bichli). Křečovitý Krajčo, který nedokáže jednu scénu zvládnout v přirozené poloze. Děsně se to vleče - pocitově minimálně dvojnásobný čas. Nebýt toho pozitivního poselství, tak rovnou do koše...

Námět (čarovala voda - ale ne zadarmo) je celkem zajímavý (i když ne až tak originální) a dává široké spektrum možností, jak ho zpracovat (osobně bych to viděl jako variaci Sophiiny volby). Autoři si vybrali blyštivou cestu hororu. Proti gustu žádný dišputát. Ale i strašit se musí umět. Kámen úrazu tady vidím v tom, že autoři nemají jasno o podobě zla, které nám chtějí servírovat. A tak před divákem postupně defilují duchařina, ohavné monstrum, tajuplná legenda i vetřelec, který si prostě vleze do vás... a každý chvilku tahá pilku. Výsledkem nemůže být než mišmaš stejně bezpohlavní jako LGBTQ...

Brutální klišé (ať už sexistické narážky či V.I.P. svět) obarvené na růžovo, kde se všechno zlé děje jenom proto, aby se mohlo v dobré obrátit... prostě SLADKÝ ŽIVOT...

Ne že by pan režisér neuměl vystavět dílčí scény (vizuálně dobré), dokonce mu občas i gradují (atmosféru vytvořit umí), ale dohromady to jaksi nedává smysl... jakoby nevěděl, o čem vlastně chce vyprávět (to, že na přeskáčku, vadí nejmíň) a sázel na to, že stejně jako se ztratil on, ztratí se i divák... Nad odkazy na Shining, Lynche či horor se jenom pobaveně usmívám. Film tak zůstane v paměti jen díky scénám okoralé Geislerové...

Sláma vždycky patřil k těm, jejichž filmy o něčem byly. Tentokrát se v tom ale plácá i on. Řekl bych, že nakousal víc krajíců než by se na talíř vešlo... Téma je tak široké, že některé úhly pohledu jen kloužou po povrchu ("zelení" aktivisté), některá se ubíjejí navzájem (zemědělství vs. rakovina). Místo aby si autor vybral jedno z nich a šel v něm na dřeň, honí oba zajíce a tak mu i oba svorně utečou... Jakoby to symbolizoval už nešťastně zvolený název - SUCHO. Ve filmu se vůbec nepodařilo vykreslit žhavou atmosféru - kromě opakovaných záběrů na černé slunečnice a jedné scény, kdy z kohoutku přestane téci, tu naprosto nic neukazuje na vyprahlou zemi (ani žádné zemědělské aktivity, ani dění u "pechlátů" - nikde se nezalévá, nežízní, dokonce si střihnete i hasičské měření sil, kde voda stříká jak o závod...). Účinkem se tak naprosto míjí finální scéna očistného deště. A protože stejně podepřený (nebo možná spíš nepodepřený) je i přerod obou hlavních mužských postav, stéká s deštěm po ornici i celý film, aniž by diváka svlažil...

Mělo to být vtipné? Poučné? K zamyšlení? Nebo snad zábavné? Česká Bridget o generaci níž? Já viděl jen vícenásobného kandidáta na ZLATOU MALINU české kotliny za rok 24, a to v kategoriích film, režie, scénář a hlavní ženská role...

Trvá relativně dlouho, než se v postavách a prostředí zorientujete. A když se vám to konečně podaří, přijde zlom a najednou je všechno zase jinak. Vlk, který až doposud bez skrupulí vyl se smečkou, se najednou stává samotářem, který toho má dost a chce tomu udělat přítrž. To, co dosud bylo neotřesitelné, se najednou začíná třást ve svých základech a ocitá se na okraji zkázy, protože vlk je natolik naštvaný, že je schopen celému systému nakopat prdel nejen v ringu (podle pravidel) ale i mimo něj (bez nich)... (jenom kdesi v šerém pozadí přešlapují dvě neodbytné myšlenky: 1. Vážně to nešlo dřív? 2. Je takový svět jenom na plátně nebo v něm i žijem?)