Recenze (276)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/751/168751914_7ux39h.jpg)
Prázdniny s Broučkem (2024)
Hromádka klišé (cokoli tam začne, okamžitě víte, jak se to bude vyvíjet a jak to skončí) a přesto (nebo právě proto?) celkem osvěžující... Jednak jsou to trochu jiná klišé než všude okolo (detektivky a vztahovky) a jednak můžete totálně vypnout mozek, nic neřešit, na nic nemyslet, jenom relaxovat s neagresivní kulisou...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/710/168710638_zv7cbv.jpg)
Lesní vrah (2024)
Skoro jako hraný dokument, rekonstrukce posledního období před činem (podtrženo i zvukovou stránkou - téměř výhradně z ruchů a bez hudby). Soustředěné na jednoho jediného osamoceného člověka a tudíž i skoro beze slov (trpěl možná různými obsesemi, ale samomluva mezi ně nepatřila). Ve výsledku ale všechno to mlčení zůstává prázdné. Autoři se bohužel nepokusili žádný motiv ani naznačit, a vypadá to, že ani hledat. Jakoby jen bezradně přešlapovali a všechno nechali na divákovi...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/039/168039147_gsh70o.jpg)
Gump - jsme dvojka (2024)
Velmi velmi řídký odvar z jedničky. Až do vydání knihy naprosto marný film (asi jako když z vtipu na dvě věty uděláte 500-stránkovou bichli). Křečovitý Krajčo, který nedokáže jednu scénu zvládnout v přirozené poloze. Děsně se to vleče - pocitově minimálně dvojnásobný čas. Nebýt toho pozitivního poselství, tak rovnou do koše...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/549/168549692_0wy1l9.jpg)
Sladký život (2024)
Brutální klišé (ať už sexistické narážky či V.I.P. svět) obarvené na růžovo, kde se všechno zlé děje jenom proto, aby se mohlo v dobré obrátit... prostě SLADKÝ ŽIVOT...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/662/168662187_qz6ixw.jpg)
Smršť (2024)
Ne že by pan režisér neuměl vystavět dílčí scény (vizuálně dobré), dokonce mu občas i gradují (atmosféru vytvořit umí), ale dohromady to jaksi nedává smysl... jakoby nevěděl, o čem vlastně chce vyprávět (to, že na přeskáčku, vadí nejmíň) a sázel na to, že stejně jako se ztratil on, ztratí se i divák... Nad odkazy na Shining, Lynche či horor se jenom pobaveně usmívám. Film tak zůstane v paměti jen díky scénám okoralé Geislerové...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/442/168442089_no2owq.jpg)
A máme, co jsme chtěli (2023)
Pominu-li naivní scénář a totálně nezvládnutou (de facto žádnou) psychologii postav (všichni jsou jen loutky, které si odříkají, co mají zadáno) (nepřehlédnutelný je především anděl smíření Jana Budaře), zbývá zásadní otázka: Proč to všechno zrovna na Silvestra? A proč zrovna Silvestra 92? Jak souvisí dělení republiky s rodinným účtováním s STB?
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/522/168522053_cwaaqc.jpg)
Manželé Stodolovi (2023)
Když si chlap vybere špatnou ženskou...Film těží ze síly skutečného příběhu, o který se opírá. Bohužel mu nedokázal přidat nic navíc. Je to tak trochu ukázka promrhaného potenciálu. Řada věcí, o kterých se kolem filmu mluví totiž nevychází ze samotného filmu, ale z reálného příběhu. Film je buď neumí prodat nebo si s nimi neumí poradit. Že prý to není krimi, ale psychologický příběh. Ani tohle tvrzení však úplně neobstojjí - tím jak se film orientuje na ústřední dvojici a naprosto pomíjí linii policejního vyšetřování se zároveň připravuje o možnost mnohem lépe vykreslit právě psychologické portréty protagonistů, jejich přemýšlení, motivace. Cítit je to především na postavě Dany, která je tak stejně nečitelná a uzavřená jako před časem jiná filmem zpodobněná lady vamp (Olga Hepnarová). A Žáčková může dělat, co chce, stejně tak nějak mizí do ztracena. V domácím kontextu přesto všechno pořád slušné.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/608/168608387_g1c1zx.jpg)
Duna: Část druhá (2024)
První dojem: velkolepé, monstrózní, pompézní... Některé záběry jsou opravdu dechberoucí (písečná tvář Arrakisu, nadržená aréna či bájní červi). A když to ještě podmaluje Zimmerova hudba, jste bez šance odolat. Pokud tuhle prvotní vlnu přečkáte bez úhony, narazíte i na chyby a pochyby - za nejrušivější považuji nevyrovnanost filmu v servírování souvislostí, vazeb a některých zlomů - některé jakoby spadly z čistého nebe, místy k nim vede sprint nad překážkami, jinde zas jsou cpány na lopatě až do chřtánu. Knižní předlohu nemám načtenou, přesto si troufnu tvrdit, že oproti všem předchozím pokusům je tenhle nejpovedenější a na velkém plátně by neměl uniknout žádnému filmovému fanouškovi...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/500/168500010_u2cog6.jpg)
Superžena (2024)
Mělo to být vtipné? Poučné? K zamyšlení? Nebo snad zábavné? Česká Bridget o generaci níž? Já viděl jen vícenásobného kandidáta na ZLATOU MALINU české kotliny za rok 24, a to v kategoriích film, režie, scénář a hlavní ženská role...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/647/168647640_164lnk.jpg)
Válka policajtů (2024)
Trvá relativně dlouho, než se v postavách a prostředí zorientujete. A když se vám to konečně podaří, přijde zlom a najednou je všechno zase jinak. Vlk, který až doposud bez skrupulí vyl se smečkou, se najednou stává samotářem, který toho má dost a chce tomu udělat přítrž. To, co dosud bylo neotřesitelné, se najednou začíná třást ve svých základech a ocitá se na okraji zkázy, protože vlk je natolik naštvaný, že je schopen celému systému nakopat prdel nejen v ringu (podle pravidel) ale i mimo něj (bez nich)... (jenom kdesi v šerém pozadí přešlapují dvě neodbytné myšlenky: 1. Vážně to nešlo dřív? 2. Je takový svět jenom na plátně nebo v něm i žijem?)