Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (276)

plakát

Aristokratka ve varu (2024) 

Oproti "jedničce" žádný posun. A pokud, tak bohužel spíš k horšímu. Zápletky (instalatéři, hygienik) upadají, herci (ústřední šlechtická rodinka) nedokážou vystoupit z nastavených šablon, vtipy postavené na stereotypech s pointami avizovanými dlouho dlouho dlouuuuuuuuho dopředu (snad až před první narážkou). Místy mi to přišlo trapné, místy jsem se cítil jako v Kameňákově... PS: No, díky aspoň za ty psy.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

První dojem: velkolepé, monstrózní, pompézní... Některé záběry jsou opravdu dechberoucí (písečná tvář Arrakisu, nadržená aréna či bájní červi). A když to ještě podmaluje Zimmerova hudba, jste bez šance odolat. Pokud tuhle prvotní vlnu přečkáte bez úhony, narazíte i na chyby a pochyby - za nejrušivější považuji nevyrovnanost filmu v servírování souvislostí, vazeb a některých zlomů - některé jakoby spadly z čistého nebe, místy k nim vede sprint nad překážkami, jinde zas jsou cpány na lopatě až do chřtánu. Knižní předlohu nemám načtenou, přesto si troufnu tvrdit, že oproti všem předchozím pokusům je tenhle nejpovedenější a na velkém plátně by neměl uniknout žádnému filmovému fanouškovi...

plakát

Franta mimozemšťan (2024) 

Hlavní problém filmu spočívá v tom, že neví, čím by chtěl být. A tak je tu od všeho kousek a dohromady od ničeho nic. Jakoby Havlík jen načrtnul téma a všechno se vymýšlelo až na place. A tak se tu Troška (uřvané hospodské hádky) mísí s lacinou parodií (až na výjimky celá linie tajné agentky), sem tam intelektuálský vtípek (jako když si Ramba na pohřeb manžela vezme tričko NIRVÁNA) s dětskou vyprávěnkou (většina vystoupení toporného Filipa Březiny) či trapno (meziplanetární sex) se slzami vystřiženými ze Spielberga (návrat mimozemšťana domů). Chtělo to asi větší nadhled a nesnažit se být za každou cenu vtipný (i hořký úšklebek nad tragikomickou situací je někdy víc než pilou lechtaná bránice).

plakát

Gump - jsme dvojka (2024) 

Velmi velmi řídký odvar z jedničky. Až do vydání knihy naprosto marný film (asi jako když z vtipu na dvě věty uděláte 500-stránkovou bichli). Křečovitý Krajčo, který nedokáže jednu scénu zvládnout v přirozené poloze. Děsně se to vleče - pocitově minimálně dvojnásobný čas. Nebýt toho pozitivního poselství, tak rovnou do koše...

plakát

Lesní vrah (2024) 

Skoro jako hraný dokument, rekonstrukce posledního období před činem (podtrženo i zvukovou stránkou - téměř výhradně z ruchů a bez hudby). Soustředěné na jednoho jediného osamoceného člověka a tudíž i skoro beze slov (trpěl možná různými obsesemi, ale samomluva mezi ně nepatřila). Ve výsledku ale všechno to mlčení zůstává prázdné. Autoři se bohužel nepokusili žádný motiv ani naznačit, a vypadá to, že ani hledat. Jakoby jen bezradně přešlapovali a všechno nechali na divákovi...

plakát

Noční koupání (2024) 

Námět (čarovala voda - ale ne zadarmo) je celkem zajímavý (i když ne až tak originální) a dává široké spektrum možností, jak ho zpracovat (osobně bych to viděl jako variaci Sophiiny volby). Autoři si vybrali blyštivou cestu hororu. Proti gustu žádný dišputát. Ale i strašit se musí umět. Kámen úrazu tady vidím v tom, že autoři nemají jasno o podobě zla, které nám chtějí servírovat. A tak před divákem postupně defilují duchařina, ohavné monstrum, tajuplná legenda i vetřelec, který si prostě vleze do vás... a každý chvilku tahá pilku. Výsledkem nemůže být než mišmaš stejně bezpohlavní jako LGBTQ...

plakát

Prázdniny s Broučkem (2024) 

Hromádka klišé (cokoli tam začne, okamžitě víte, jak se to bude vyvíjet a jak to skončí) a přesto (nebo právě proto?) celkem osvěžující... Jednak jsou to trochu jiná klišé než všude okolo (detektivky a vztahovky) a jednak můžete totálně vypnout mozek, nic neřešit, na nic nemyslet, jenom relaxovat s neagresivní kulisou...

plakát

Sladký život (2024) 

Brutální klišé (ať už sexistické narážky či V.I.P. svět) obarvené na růžovo, kde se všechno zlé děje jenom proto, aby se mohlo v dobré obrátit... prostě SLADKÝ ŽIVOT...

plakát

Smršť (2024) 

Ne že by pan režisér neuměl vystavět dílčí scény (vizuálně dobré), dokonce mu občas i gradují (atmosféru vytvořit umí), ale dohromady to jaksi nedává smysl... jakoby nevěděl, o čem vlastně chce vyprávět (to, že na přeskáčku, vadí nejmíň) a sázel na to, že stejně jako se ztratil on, ztratí se i divák... Nad odkazy na Shining, Lynche či horor se jenom pobaveně usmívám. Film tak zůstane v paměti jen díky scénám okoralé Geislerové...

plakát

Sucho (2024) 

Sláma vždycky patřil k těm, jejichž filmy o něčem byly. Tentokrát se v tom ale plácá i on. Řekl bych, že nakousal víc krajíců než by se na talíř vešlo... Téma je tak široké, že některé úhly pohledu jen kloužou po povrchu ("zelení" aktivisté), některá se ubíjejí navzájem (zemědělství vs. rakovina). Místo aby si autor vybral jedno z nich a šel v něm na dřeň, honí oba zajíce a tak mu i oba svorně utečou... Jakoby to symbolizoval už nešťastně zvolený název - SUCHO. Ve filmu se vůbec nepodařilo vykreslit žhavou atmosféru - kromě opakovaných záběrů na černé slunečnice a jedné scény, kdy z kohoutku přestane téci, tu naprosto nic neukazuje na vyprahlou zemi (ani žádné zemědělské aktivity, ani dění u "pechlátů" - nikde se nezalévá, nežízní, dokonce si střihnete i hasičské měření sil, kde voda stříká jak o závod...). Účinkem se tak naprosto míjí finální scéna očistného deště. A protože stejně podepřený (nebo možná spíš nepodepřený) je i přerod obou hlavních mužských postav, stéká s deštěm po ornici i celý film, aniž by diváka svlažil...