Aiax

Pro mne neuvěřitelný filmový zážitek, zvláště poté, co jsem k němu přistupoval s pořádným despektem (Američani točí film o francouzkém kabaretu a má to být "neotřelé" a "hodně barevné"). Ke všemu se ještě přidal hodně pomalý rozjezd (než si člověk zvykl na styl), takže při prvním koukání jsem to asi po pěti minutách prostě zastavil. Samozřejmě mi to po nějakém čase nedalo (proč na tom CSFD tolik chválí?) a sednul k tomu znovu a... paráda. Že Nicole Kidman je v současnosti asi nejlepší obecně známá herečka (a taky nejkrásnější), to ani takové překvapení nebylo. Mé obočí ale letělo k nebesům nad výkony Ewana "Obiwana" McGregora (dlouho jsem nevěřil, že to zpívá "vlastnoručně") a hlavně geniálního Jima Broadbenta (jeho interpretaci Madoniny "Like a Virgin" je prostě nezapomenutelná a člověku vždycky spraví náladu). Největší šok pak pro mě znamenal rukopis režiséra Luhrmanna, který dohromady vlastně nic nenatočil a vůbec jsem ho neznal. Už to, že něco takového dokázal protlačit přes hollywoodskou mašinérii, je obdivuhodný výkon. Zkrátka řečeno, nelze popsat, musí se vidět, a jednoznačně jeden ze tří nejlepších muzikálů všech dob.

Ani ne tak film, jako spíš filmový úkaz, nevídaný a neopakovatelný, v mnoha ohledech nejlepší filmové dílo všech dob. Spoluprací dvou géniů, A. C. Clarka a Stanleye Kubricka se vědeckofantastický žánr nejen vymanil ze škatulky pulpové a primitivní zábavy pro velké i malé adolescenty, ale svým poselstvím, hloubkou a technickým zpracováním daleko přesáhl drtivou většinu dosavadní filmové produkce. Ještě po téměř čtyřiceti letech se na to dá koukat, aniž by triková část vzbuzovala v člověku veselí, což samo o sobě je téměř neuvěřitelné. Dodnes se s tímto veledílem může srovnávat jen málo pozdějších vědeckofantastických filmů, podle mého názoru snad jen Scottův Blade Runner. Spoustě lidí přijde Vesmírná odysea nestravitelná a hlavně nepochopitelná. Jsem stoprocentně přesvědčen, že naprostá většina z nich by změnila názor po přečtení románu (do něhož Clarke svůj scénář zpracoval až po natočení filmu). Udivuje mě, že dodnes některým lidem připadá onen slavný závěr "nejasný" a "nepochopitelný", když román, ve kterém je jasné úplně všechno, je na světě už téměř stejně dlouho jako film. Bez pochopení závěrečného poselství je totiž filozofie filmu nekompletní, a film se pak pro takového diváka pochopitelně stává poloviční, ne-li hůř. Díky pane Kubricku, nejen za obec filmových fanoušků obecně, ale také za žánr sci-fi.