Tawni

Námět je dobrý, jednotlivé příběhy zajímavé, výběr herců také nebyl špatný, ale teda chování jednotlivých postav se mi zdálo dost nelogické a nepochopitelné. Film by se dal určitě zpracovat lépe.

Vzhledem k oblibě knihy jsem nejspíš vložila do svého prvního filmového zpracování Dekameronu moc velké očekávání. Celý film působí tak nějak amatérsky. Už jen ten název filmu sám o sobě není moc nápaditý a stejně tak není nápaditý ani film jako takový. Když už bych měla zvolit 5 nejlepších příběhů z Dekameronu k filmovému zpracování, určitě bych nevolila tyto příběhy. Jsou tam rozhodně lepší a pro zfilmování vhodnější. Tři hvězdy si u mě film vysloužil díky příběhům o Calandrinovi a pak ten o řeholnicích. Ty se vcelku povedly a zvolené byly taky dobře.

Z filmu mám opravdu rozporuplné pocity. Na jednu stranu je film pojat celkem vtipně, hlavně díky Lucii Mascino. Na druhou stranu mi hlavní postava přišla často psychicky nemocná a šílená (a nejsem si úplně jistá, že to byl záměr). Docela mě bavilo film sledovat, ale po jeho skončení jsem si uvědomila, že se v něm vlastně nic moc nestalo. Tak nějak mi chyběla nějaká zápletka. Připadalo mi to trochu spíše jako úvod k něčemu, například první díl seriálu, než celý film.

Od filmu jsem očekávala mnohem víc. Taky anotace mi přijde trochu scestná - "Pro Tea, který zahájil vztah jako hru a sázku, je Emma jiná než všechny ženy, jež dosud potkal, její svět ho přitahuje i děsí zároveň. Závan lehkosti je překvapí, ale radostné plynutí náhle končí.". Z mého pohledu to bylo úplně jinak. A jestli to mělo být tak, jak je zde napsáno, pak se to nepovedlo. Teo je sukničkář, který se otočí za každou sukní. Nepřišlo mi, že by se děsil života se slepou. Spíše ho omrzela - stejně jako všechny ostatní. Nejlepší postavou byla jednoznačně poloslepá kamarádka Emmy, která mě několikrát pobavila (na rozdíl od zbytku filmu). V průběhu filmu jsem se chystala mu dát tři hvězdy, ale konec mě velice zklamal, takže jednu ubírám.

Nevím, zda mi přijde podivnější nazývat tento film dokumentem nebo fakt, že tento film vyhrál nějaké ocenění. Děj zde není prakticky žádný. Film se nejspíš pokouší stát se "artovým", nicméně výsledek je takový, že kamerou natáčí pouze nedůležité věci a záběry cílí na postavy z velice špatných úhlů. Jedinou hvězdu si zaslouží za to, že dva hlavní "herci" opravdu hrají sami sebe. Ačkoliv ani jejich "role" jsem jim moc neuvěřila.