kinej

Morgan Freeman ve filmu k Nicholsonovi pronese, něco ve smyslu, že není hlubší než kaluž. Nic nevystihuje the Bucket List lépe. I přes snahu Roba Reinera natočit snímek s určitým sdělením a s ambicí kázat o pravých životních hodnotách, nevzniklo nic lepšího než patetické melodrama, které spíš než rozjímání o životě, nabízí akční závody ve sporťácích (s bouračkami a skoky k tomu), skok padákem a efektní cestu kolem světa před modrým plátnem. No a závěr nepřekvapí, protože ho lze snadno odtušit už od chvíle kdy víte o čem film má být. Takže povrchní mi nepřišla jen postava Jacka Nicholsona, ale film vůbec. Na druhou stranu, je příjemné vidět tyto dva seniory pohormadě, Freeman je sice skoro ve všech filmech úplně stejný kliďas (v dobrém i špatném smyslu slova), ale třeba Nicholsona je vždy zábavné sledovat.

Dávám plné hodnocení za to, že po shlédnutí tohoto filmu si opravdu umím představit, jak strašné musí být smeten masou vody, více opravdově to snad ani natočit nelze. Po režisérské stránce je film opravdu frajeřina, některé záběry, ať již samotná vlna, ale i z následného putování zdevastovanou pevninou mě občas nutily přemýšlet nad tím, že sleduji opravdu mimořádnou filmařinu. Tomuhle filmu se hodně vyčítá patos, ale já jej neviděl, Nic nás nerozdělí je totiž film o skutečném a dramatickém příběhu rodiny, která měla obrovské štěstí. Kdyby to byla fikce, pak bych tuto kritiku chápal, ale takhle není na místě, proč točit skutečnost depresivněji, než někdy je.

Typický příklad producentské demence. S logikou „uděláme to odlehčenější aby to mohly vidět i děti“ vznikl tenhle brak, který má blíže ke Xeně, než k prvnímu dílu. A zatímco první díl je kult, který si dodnes lidi kupují na DVD a Blu-ray, ten druhý dělá jménu Conan ostudu. Film je horší úplně ve všem. Příběh je nudný, scénář trapný, Arnold toproný, kostýmy ošklivé a akce ubohá.

Film Nippon tanjo by se dal při troše fantazie přirovnat k Souboji titánů. Několik japonských legend vyprávějícíh o bozích a hrdinských činech lidí a spletených do jednoho filmu. Co bych v první řadě vytknul, je že film je neúměrně dlouhý. Spousta vnořených legend, třeba ta o bohyni slunce, nemají pro hlavní dějovou linii moc význam a velice zpomalují tempo filmu. A nejde jen o dějové odbočky, i „lineární“ pasáže jsou natočeny velice zdlouhavě, což zrovna v tomto případě opravdu neznamená dobře. V průběhu mi přišly přetažené dokonce i akční sény. Věřím, že při troše střihačské odvahy, mohl být film klidně poloviční a vůbec by mu to neuškodilo. V téhle podobě vysloveně působí jako plýtvání filmovým materiálem. Jinak je Nippon tanjo ale natočen velice líbivě. Je znát, že se penězmi nešetřilo a tak je zde několik dobře natočených davových scén, epickou kamerou zvýrazněná pěkná výprava a na dobu vzniku jsou zde i podařené trikové záběry.

Tak ani nevím, jestli jsem viděl stejný film jako ti, co zde hodnotí, ale ká viděl nevtipnou komedii proloženou pro mě nijak přitažlivými písněmi. Brodský, zde svou roli prostě jen odříkává, duo Kopecký, Matuška hodnotící ženy je trapné. Marvan zde také hraje hluboko pod prahem svých schopností. Aniž bych to věděl, bylo prostě zřejmé, že je to jeho poslední role. Vysloveně se mi nelíbila kamera ani střih. Njelpší herec filmu je Hanzlík. Tento film si rozhodně přízvisko kultovní svo kvalitou nezaslouží, možná spíš sentimetalitou. Ale vysoká koncentrace skvělých českých herců a hudba Karla Svobody, vůči níž jsem imunní, kvalitní film neudělá.

Další skvělá Jarmuschova komedie. Líbili se mi všecjny povídky. Nápad, aby se každá odehrávala v noci v taxíku a každá v jiném městě je úžasný. Záběry setměnlých nočních zákoutí Říma, či New Yorku jsou pěkné. Nejvíce se mi líbila povídka z New Yorku a z Říma. Ale i ty ostatní byli moc dobré.

Chápu, že je to hororová klasika, ale film mě absolutně ničím nepoděsil, možná jen špatnými hereckými výkony. Ale nemůžu ani říct, že bych se nudil. Viděl jsem mnohem horší novější horory.

Nuda. Napětí žádné, příběh je hloupý a nedává smysl. Pointa je laciná, až ubohá. Scénárista by se měl za tak trapné zakončení stydět. A pak jsou tu ještě ony sadistcké scény, které ocení hlavně teenageři, až si o nic budou vyprávět ve školních lavicích. ,,Ty vole, viděls jak si to tam dělal uříznutou hlavou?" Hm, viděl a co jako?

Po více než 20 let už veškeré napětí z filmu vyčpělo. Zůstává film smutně poznamenaný dekadentní módou osmdesátých let. Nejděsivějším elementem celého filmu tak pro mě je trvalá johnyho Deppa. Krom toho je film poznamenám prehistorickými syntetizátory, takže zvuk a hudba působí jako the best of Duran Duran. Jedná se vlastně o klasickou teenagerovskou vyvražďovačku. Pocit strachu se fakt nedostavil. Tu třetí hvězdičku si u mě film vysloužil originální postavou, jejíž příběhy jsem jako teenager hltal.

Manics jsou skvělí, ale tenhle dokument tak úplně ne. Jakmile se točí pozornost kolem členů kapely, vše funguje. Bohužel ve filmu dostaly spoustu prostoru i názory fanoušků, a to i takových těch, který prostě Manics žerou až moc. MSP jsou rozhodně vyjímečná kapela, moje srdcovka, ale že bych si na tom vystavil životní filosofii, to už je moc. Zklamáním je špatná kvalita záznamů živých vystoupení.