Camulator

Tohle je paní Amanda. Je to moc, moc zlá paní. Kdyby Frank Underwood žil ve světě Batmana a Supermana, vypadal by nějak takhle.

Taky se jedná o úplně první postavu z budovaného DC Extended Universe, s jejíž adaptací, resp. výsledkem jsem zcela, bez jediné výhrady spokojen.

Nuda v Trutnově. Měl bych se učit na zkoušky, ale víte jak to chodí. Problém je v tom, že jsem se v prokrastinačním období ještě nedostal do fáze, kdy budu koukat na všemožný seriály a filmy, takže jsem se místo toho podíval na některé své starší komentáře. Byl to dobrý nápad, deníčku?
Drze jsem si dovolil opravit pár gramatických chyb, které jsem unavenýma očima stihl zachytit, jinak jsem vše nechal tak, jak je mé minulé já napsalo. Člověk má poměrně dobrou příležitost prozkoumat, jakým člověkem byl před nějakými pěti lety a jakým člověkem je dnes. Při čtění těch komentářů si samozřejmě nelze vybavit přesný okamžik, kdy k tvorbě došlo, ale až překvapivě přesně si lze vzpomenout na vnitřní pocity a ty jsou nejdůležitější. Znovu a znovu si vybavuji své názory a očekávání, pozitivní i negativní - co budu dělat, kde skončím, změní se můj život nějakým radikálním způsobem, nebo si tenhle komentář za pár let přečtu a budu na tom úplně stejně, možná hůř?
I kdyby se navenek nezměnilo nic, přesto k neodvratnému posunu dojde - uvnitř. Mění se priority, mění se názory, pohled na svět, způsob uvažování, vyjadřování. Asi nejklišoidnější otázka v tomhle směru - dal bych svému minulému já pěstí? Před nějakými pěti lety bych na tu samou otázku odpověděl jednoznačně ano. Nyní odpovídám jednoznačné ne. Změnil bych něco, kdybych mohl? Pravděpodobně ne. I já jsem byl v tom věku, takže se chápu a neodsuzuji se. Nejen úspěchy a světlé okamžiky, ale i ty trapné momenty, kdy by se člověk nejraději zavrtal, chvíle nejtěžších depresí způsobených vlastní hloupostí, i ty měly smysl při utváření mozaiky, i těm člověk vděčí za ten konečný výsledek, za to, kým je dnes.
Asi bych se vážně měl jít radši učit.

Nekecám. Neznám sice úplně nazpaměť přesnou definici biblického stvoření zvaného "anděl," přesto se však na chvíli zastavím a pokusím se nad tím zamyslet. Teď bacha, chystám se být hluboký! Takže anděl: předně jde o stvoření, které se určitým způsobem vymyká všem tvorům ostatním, na mysli mám teď humanoidní tvory, především lidi. Takže jak se může takový anděl lišit od lidí? Výjimečnou krásou - a to jak fyzickou, tak vnitřní, výjimečnou osobností, výjimečným projevem, výjimečným hlasem, přičemž všechny tyto podmínky musí být stoprocentně splněny. Musí Vás při "prvním kontaktu" uchvátit natolik, abyste okamžitě přestali dělat cokoliv děláte, nebo jste se chystali dělat, zcela zapomněli na okolní svět, "opustili" své fyzické tělo se vším, co k němu patří a soustředili se jen a pouze na něj. A po této zkušenosti nedokážete myslet na nic jiného, nedokážete vydržet ani den, ani hodinu, minutu bez jediné malinké myšlenky na ono bájné stvoření. Pokud už se dokopete k nějaké činnosti, všude Vás provází.
Takže asi takhle nějak bych popsal anděla. Aplikuji vše výše uvedené na sebe a své zkušenosti. První kontakt - přibližně dvouhodinový trans, který by pokračoval dál, kdyby mě spolubydlící násilím neodtrhl od židle a nevyhnal mě na seminář - a to jsem chtěl původně vařit (oběd zcela zničen). Nyní čtu Komentář k zákonu o obchodních korporacích, chodím ven s přáteli, třikrát týdně plavat, hraju Star Wars: The Old republic, a konám mnoho dalších velice zajímavých činností, přičemž myslím pořád jen na ni a kdykoliv můžu, pouštím si ji do uší.
K vědeckému podložení výjimečných vlastností vizuálních jsem se rozhodl použít gifu, k vědeckému podložení všech výjimečných vlastností doporučuji zvědavým typům jakýkoliv klip na youtube.com. Nyní se, přátelé, podívejte na přiložený gif a opovažte se mi tvrdit, že tohle není anděl!