Deníček (4)
Webové stránky Pardubická Metalová
Dlouho jsem nic nenapsal, avšak žiju. Žiju vcelku spokojeně. Jelikož jsem vždycky chtěl dělat něco kreativního a poslední dobou tíhnu k povídkám, občas napíšu i nějakou tu recenzi, rozhodl jsem se k založení stránek o českém (resp. československém) metalu, kde bych mohl získat trochu zkušeností s publicistikou a novinařinou. Myslím, že když už by mi nebyla vydána kniha či otištěna povídka (co si budeme, v dnešní době si bez známých v literárním světě sotva zápalkou škrtnete), můžu se zaměřit na recenze nejen filmů, ale i metalových alb a muziky na amatérském webu. Zkusil jsem tenhle projekt pojmout jako měsíčník, kdy jednou v měsíci bude vycházet recenze na nějaké album kapely, na kterou se skoro zapomnělo, nebo se pohybuje v branži už dlouhou dobu. Občas tam na to hodit nějaký příspěvek s úvahou, dojmy z koncertů a další srandy. Pokud se vám můj styl recenzování filmů a seriálů líbí a máte nějaké povědomí o kapelách jako je třeba Vitacit, Arakain, Törr a další, myslím, že by se vám mohla líbit i Pardubická Metalová. Za každého návštěvníka budu vděčný a bude mě to motivovat v pokračování na tomto pochybném projektu:D
Tak mi do hlavy přišla myšlenka...
... že bych se mohl znovu podívat na Kanon (2006). Dokoukal jsem to někdy v létě, snad v červenci, když jsem odjížděl do Kerska. Myslím, že by jsem si toto výjimečné anime vychutnal ještě o to více, kdyby byla zima, Vánoce (a snad i sníh). Počasí venku by hezky ladilo s atmosférou na obrazovce. Pokud to padne, tak Kanon nedostanu z hlavy nikdy.
V hrubém podprůměru
Již dobu dlouhou neměl jsem co psáti, ovšem, dnes mi do hlavy skočila jedna myšlenka.
Na přelomu dubna a května jsem narážel na mnoho skvělých anime, jmenovitě: - Toradora! - Elfen Lied - Girls und Panzer -
Poslední týden narážím na samé jednohvězdičkové kousky a říkal jsem si, jak je to možný. Ono se stačí podívat na mé procentuální hodnocení všech anime, co jsem viděl a hned vám bude jasné, že něco není v pořádku. Teď jsem si ale uvědomil, že jsem dosti na pilu tlačil. Na sílu jsem hledal nějaké kousky, jen abych doma nudou nepošel... nebo konkrétněji: můj pyj nudou nezalezl dovnitř. Přemýšlejte, než se na ono kinematografické dílo podíváte, aby jste neplýtvali minuty vašeho růžového života plného lásky. A proto, někdy se vyplatí soudit knihu podle obalu.
Kterak jsem propadl něčemu, čím jsem opovrhoval
Řeknu to narovinu. Anime jsem moc nemusel a začal jsem ho doslova nenávidět poté, co o tom neustále žvanil můj kamarád. Pořád mekotal: Wakfu je best... Hale hovno. To je logické: u normálního člověka by to fungovalo tak, že by se té japonské sračky štítil. A ani omylem by si nestáhl takovou krásnou anime sérii jen kvůli tomu, aby se uspokojoval na malovaných kozách, které DOSLOVA tu čtvrtou stěnu bortily. Ano, tak nějak se to stalo. Začal mě pak (kromě nahého těla jedné lolitky) zajímat i děj, a tak nějak jsem do toho spadl. A teď jsem na pozici onoho mého přítele, všude hlásám, jak je to super a že se tomu nic nevyrovná (celé nejmenované anime jsem dokoukal se vším všudy za 5 dní, což už je docela výkon). No, minimálně u MNE se tomu nevyrovná zcela určitě nic. Huh, měl bych přestat tolik ponocovat, fakt, že jo...