KatRi

Hezký příběh pro teenagery. Jenže co dál? Kamera děsivá, nuda stupňující se s každým dalším tónem stále dokola hrané skladby od Falca.

Tento film si dozajista vychutná jen člověk,který má v malíku českou literaturu 19. století i životopisy těch, kteří ji psali. Anebo naopak ten, komu je to úplně šumák, ale užívá si herectví Marka Taclíka. Dráždila mě především jedna věc - v tomto filmu sledujeme osudy K. H. Borovského jaksi z rychlíku, střípkovitě, neosobně - jeho postava prostě vůbec neožívá. Ve finále ani nevíme, za co toho hodného pána od rodiny vyhnali do Rakous...nebýt to tedy základní učivo, na což se zřejmě při přípravě scénáře sázelo.

Aneb když se někdo inspiruje rčením o pečených holubech lítajících až do úst. Jenže nic není zadarmo a jakákoli bláhovost, že třeba ano, se vymstí - ať už v podobě geneticky (ehm solárně?) modifikovaných potravin, nebo hrozbou ekologické katastrofy. Nechybí ani hrdina vyčleněný svou jinakostí na okraj společnosti a následná ukázka toho, jak dokážeme rychle zapomínat na své hvězdičky. Ale o tom by mohl spíš než Flint vyprávět plenkový kluk-slepice. Resumé? Vše v pořádku a to beze vší cyničnosti, protože když se všeobecně omílaný problém uchopí inteligentně, může z toho být inteligentní zábava.

Tenhle díl se tak nějak nepovedl, ovšem řekla bych, že je to spíše zpracováním...

Jakkoli knihám Arnošta Lustiga nemohu moc přijít na chuť a přijdou mi dost podobné, obdivuji ho za to, co přežil. I za to, že neztrácí úsměv a chuť do života. Navíc je vtipný. Tenhle minidokument bych doporučila všem školákům povinně v rámci výuky češtiny a dějepisu.

Ne vždy se podaří obnažit osobnost natolik, aby název pořadu nezůstával výsměchem. Svatopluk Karásek je dobrou volbou, je poměrně známý jak v církvi, tak v politice, a má i jisté kouzlo osobnosti. Navíc má i co vyprávět, a také to umí - stačí si jen vzít knihu rozhovorů s ním - Víno tvé výborné. Jednu chvíli se válíte smíchy a druhou vás mrazí ve všech kostech. A na obrazovce? Možná se tu prvoplánově odhalují jeho osobní bolístky, jenže vůbec to nevyznívá jako silný lidský příběh. Ze strany tvůrců je to hodně propásnutá šance.

Pro svérázné povahy mám pochopení, nicméně Bondy pro mě byl a je stále hodně nezajímavou a nepochopitelnou osobou. Ať ho tedy Hádek hraje sebelépe, nedokážu si k postavě vytvořit ani jakýsi ambivalentní vztah, prostě mě nezajímá a sledovat jeho osudy mě naprosto iritovalo. Jeho sebestřednost, jíž si na sebe strhl pozornost, se odráží i v ději filmu, kde by člověk mohl vše pozorovat jaksi příjemněji i přínosněji v kontextu. je nám představena velmi zajímavá postava (insiprace Závišem Kalandrou), jenže kdykoli vás něco zaujalo, byl tu zpátky dandy Bondy a jeho hovna a sračky a "poezie". Pro mě utrpení, přes které jsem si nemohla nevšimnout kvalitního zpracování. Vizuálně velmi zajímavé scény v ateliéru i u Jany v bytě.

Co všechno se děje v duši zamilovaného člověka? Že vás to nezajímá? Mělo by, protože tady se podařil filmek, který sice není světoborný, rozhodně ale nejede v zajetých kolejích podobných komedií o lásce a stojí za vidění a zamyšlení. A náš hrdina - Když je milován, téměř se vznáší...kdyby jen ta jeho láska nebyla tak dočasná a volná (povolná?) a kdyby on si to nemaloval, že svou milou přesvědčí. Jenže láska je loterie, nedá si potvora poručit. A tak ani nepotřebujeme pohled z druhé strany očima Summer, prostě stačí vědět, že se jednou ráno vzbudíte a víte - anebo nevíte. Jakkoli Summer můžeme chápat a rozumět jí, protože od začátku říká, co chce, vždycky ji budeme mít za mrchu. A to je to geniální, co ve vás zůstává - že vás Webb přesvědčí o něčem, co není pravda, a vy to víte. Forma - listování v jednotlivých dnech tam a zpět také chválím - minimálně přehledné navzdory mnoha dějovým skokům.

Celkem vydařená karikatura vztahů tvorů z Marsu a z Venuše neboli mužů a žen. Ať chcete, nebo ne, lépe řečeno ať jste feministka, nebo macho - jedno je jisté - má to svoji poetiku. Jakýmsi nenápadným a laskavým způsobem si tu s námi tvůrci pohrávají přesně v duchu toho, jak to na světě chodí - byť jsou platné vzorce našeho chování (snad dokonce klišé) dovedeny do extrému. I když možná právě v tom je to kouzlo. PS: Kdyby nebyl závěr tak "ujetý" (a opravdu už se nedá říct absurdní) a celé to bylo o 20 minut kratší, dala bych snad čtyři hvězdičky. Jenže když se vám i vašemu partnerovi při sledování tohoto snímku vybaví Troškův Kameňák, už je cosi špatně.

Poměrně chytlavá melodie a Nina Divíšková s Viktorem Preissem jsou tak jediné klady tohoto prapodivného rádoby celovečeráku, který sice loni přišel do kin, ačkoli nemá ani na to, aby byl plnohodnotnou televizní inscenací na nedělní večer. Dva mladí, kteří nevědí, zda spolu souložit, či ne...střední a starší generace, která neví co dál se sebou a s celým národem po okupaci v roce osmašedesátém. Vždyť ta nejmladší generace ve filmu nemá na starosti nic jiného než sex a chlast....že by si tímto někdo snažil očistit své černé svědomí z horkých srpnových dní? A pokud měla být bezstarostnost mládí versus zodpovědnost starších znázorněna pro výraznější kontrast myšlení dvou (tří) generací, tak to byl věru nevydařený pokus.