makakus

V tomto díle základní námět seriálu výstižně shrne postava režiséra brakových filmů: "Říkáš, že je to banda bývalých agentů, kteří se dali dohromady, aby zachránili svět? Přesně tohle téma jsem jednou natočil a byla to příšerná sračka, protože ta premisa je absurdní." A má docela pravdu. Aby to bylo fakt dobrý, musel by tam být humorný nadhled jako v Kingsmanech nebo u Ritchieho, ale tady se to bere vážně. I když hrdina chytne jídelníma hůlkama v letu mouchu, podívá se na ní a zase jí pustí, není to myšleno jako komediální gag. Je to špatně vymyšlený, napsaný a režijně  uchopený - vlastně tam nějaký jasný úchop a styl úplně chybí. Ani akční, ani vtipný, ani psychologický. Jako byste splácali trochu Marlowa, trochu Bonda a spoustu nudy. Přitom to začínalo slibně...

Narozdíl od některých jiných vnímám posuny oproti románu jako velké plus. Tato adaptace převyšuje předlohu. Koneckonců - totéž si myslí i většina kritiků na agregátu Rotten Tomatoes. Nové dějové události nejsou samoúčelné, naopak významně posunují děj správným směrem a jsou emotivně úžasně silné. Navíc tím seriál přibližují zpět k historické realitě. Celé zpracování výrazně tlumí ty motivy, kterými Clavell nejvíce ohýbal japonské reálie - např. až červeno-knihovní vzplanutí Mariko-Blackthorne, vliv jezuitů na politiku a celá tato dějová linka, až směšně časté návrhy na seppuku atd. V každém případě - vměstnat tisíc stran textu do jediné (bůhvíproč) řady seriálu vyžaduje velkou řadu škrtů, zhuštění i úprav - tady však správným a působivým směrem. Naprosto brilantní díl s důrazem na hlubokou psychologii vztahů. Herecký koncert.

V hlavní roli tentokrát všudepřítomná a zvláštním způsobem něžná mlha. Nejsilnější herec, který jako němý svědek přhlíží přehlídce lidských vášní, probublávajích skrze to věčné japonské sebeovládání a poslušnost.  A po krátké chvíli vzplanutí je odnáší v potůčku laskavý déšť spolu s prolitou krví.