Rejže

Nová vlna ze šedesátých let oprášena, znovu vzkřísena a zahalena do moderního kabátu. Ten film bavil, jiskřil a zářil jak Felliniho filmy. Fortunata je živel každým coulem

Tak tento snímek bavil celý sál a já jsem si říkala jak tenká hranice je mezi doku a hranným filmem. (-:

Letošní 53. KVIFF jsem si chtěla užít v intelektuálnějším duchu. Ze zpráv v televizi nebo na internetu nebo v novinách se dovídáme tragická neštěstí a občas se v tom ztrácíme, máme den dva depresi a život jde dál. Jenže film Utoya je perfektní hranou dokumentární rekonstrukcí, která nás donutí příběh prožít. Tam kde hrdinka mluví v úvodu o bezpečí na pustém ostrově, tam začíná nebezpečí. Co nejvíc ale zarazí je pojem o čase, během kterého se masakr udál. Představte si tu nejistotu, strach a nebezpečí trvající více jak hodinu!

Viděla jsem na filmovém festivalu Finále Plzeň 2018, tak nebudu prozrazovat příliš, avšak v kině to pořádně dunělo :-) 1. díl je více zaměřen na příběh postav, v 2. díle máte pocit slušně natočeného thrilleru. Ke vztahové linii bych jen podotkla, že to co bývalo přísně střeženo za dob socialismu, je dnes bohužel běžností :( Osudy hrdinů jsou proto k zamyšlení. "Změna protagonisty" aneb změna charakterů se mění a říkáme si v průběhu komu fandit a kdo překvapí. :) Po technické stránce je ČT opět o kus dál a palec nahoru při televizním formátu - především v kameře a osvětlení. Natáčení proběhlo v reálné lokaci dolů na Rakovnicku a Ostravsku, takže diváka lokace pěkně vtáhnou do děje. Kam se hrabe 3D? Někdy je důležitější to vtáhnutí a to vytváří ten efekt efektivněji.

Když řeknu, že je to taková příjemná černohumorná roadmovie, neznamená to nic špatného :-D Naopak. Jděte si do kina odpočinout a zasmát se, udělejte si příjemný večer s Jiřím Menzelem a Peterem Simonischekem...

Jasná pětka hvězd pro celkovou produkci! Když to člověk sleduje jako fanoušek každičký den od první klapky po poslední divácký den, tak už je to srdeční záležitost.

Z pohledu dramaturgie je zvláštní jak se pracuje s gradováním sympatií k jednotlivým postavám. Avšak unisex neplatí. Chlapi jasně budou prahnout a slintat nad blonďatým castingem, ženy se mnohdy stotožní s hlavní hrdinkou. Emily Blunt má neuvěřitelné charisma. Zároveň mne docela pobavila fonetická hříčka, aneb Rachel (Emily) měla neuvěřitelně něžný hlas na alkoholičku a mlaďounké blondýnky zase ten super-americký sexy přízvuk, který jim přidával pár let na vrch. Najednou jakoby Rachel hlasem omládla, avšak a přece to podtrhlo její uměleckou duši. Jedno je jasné. Snad mne brzy přejde fobie z manželství... :)

Dost mi mrzí ta dnešní politika X versus Y = kdo komu první vypálí rybník. Vzpomeňme na kauzu Tmavomodrý svět vs. Pearl Harbor. I v tomto případě někdo musel od někoho špetku opisovat neboť hlavní postava je zpěvačka, která šeredně zpívá a kostým, který nesmí ani v jednom filmu chybět je "okřídlený anděl". Na jedné straně stojí Božská Florence, která nás uvádí do New Yorku 40.let a na té druhé evropská verze Marguerite z let 20. Který film mít raději? To je asi na divákovi. Křivdy stále existují. Nemůžu se sama rozhodnout. Každopádně Meryl Streep opět si u mne získala srdce a dokázala se báječně transformovat do ženy, která si snaží zpestřit své křehké zdraví zpěvem. U Božské Florence se zasmějete, uvolníte, je to oddychovka i klasika zároveň v jednom balíčku.

co je pozoruhodné, ta krajina jak tam jede Chris v autě je dvojče Křivoklátska poblíž Zbiroha, jinak písničku miluji jak videoklip, tak song jako takový!!!

Nádherně vytvořený videoklip, pěkné trikové montáže, a k zamyšlení.... že svět je občas na hlavu - Up&Up