Rejže

Letošní 53. KVIFF jsem si chtěla užít v intelektuálnějším duchu. Ze zpráv v televizi nebo na internetu nebo v novinách se dovídáme tragická neštěstí a občas se v tom ztrácíme, máme den dva depresi a život jde dál. Jenže film Utoya je perfektní hranou dokumentární rekonstrukcí, která nás donutí příběh prožít. Tam kde hrdinka mluví v úvodu o bezpečí na pustém ostrově, tam začíná nebezpečí. Co nejvíc ale zarazí je pojem o čase, během kterého se masakr udál. Představte si tu nejistotu, strach a nebezpečí trvající více jak hodinu!

Vždycky jsem měla ráda takové ty rebelky ála Arya Stark. Aneb bojuj jako chlap. Mohamed Siam sesbíral a natočil časosběrný dokument o mladé dívce z Egypta, které smrt tatínka otevře oči a vpraví ji do reality pouličních nepokojů a bojů proti nastupujícímu režimu Muslimského bratrstva. Čím více bratrstvo vítězí, tím více se z chlapecky divoké Amal stává s pokorou dospělá a krásná žena. Rejža nasadil kameře velmi dobrou čočku až mne to překvapilo.

Nová vlna ze šedesátých let oprášena, znovu vzkřísena a zahalena do moderního kabátu. Ten film bavil, jiskřil a zářil jak Felliniho filmy. Fortunata je živel každým coulem

Tak tento snímek bavil celý sál a já jsem si říkala jak tenká hranice je mezi doku a hranným filmem. (-:

Jasná pětka hvězd pro celkovou produkci! Když to člověk sleduje jako fanoušek každičký den od první klapky po poslední divácký den, tak už je to srdeční záležitost.

Čtyři hvězdičky čistě za produkci - především luxusní kameře, zajímavým hereckým výkonům a zanechání silného dojmu ještě dlouho poté. Tereza Nvotová překvapila. Příběh zarážející, mrazivý, nepoetický. Možná zobrazuje vše, co nazývám Realitou. Tou nepřikrášlenou, tou znepokojující. Tou, kterou nechce nikdo prožít. Jenže všudypřítomnou - špínou kolem nás.

V letňáku na pohodu jo. Harlekýnka z pera slovenské spisovatelky Evity Urbaníkové docela překvapí. Tvůrci opět jedou tu bujarou dramaturgii, tak proč všem nepřiřadit specifický problém? Ale gayové kamarádi kořením jsou, ti se povedli! :-D Nevím zda se přiklonit k americky pocukrovanému designu filmu, na druhou stranu to možná trošku zachraňuje. Dialogy k zasmání a malým dětem zacpat uši :-D Takový typicky holčičí film, ale méně toho cukrkandlu příště, ať i muži z toho něco maj...

Dost mi mrzí ta dnešní politika X versus Y = kdo komu první vypálí rybník. Vzpomeňme na kauzu Tmavomodrý svět vs. Pearl Harbor. I v tomto případě někdo musel od někoho špetku opisovat neboť hlavní postava je zpěvačka, která šeredně zpívá a kostým, který nesmí ani v jednom filmu chybět je "okřídlený anděl". Na jedné straně stojí Božská Florence, která nás uvádí do New Yorku 40.let a na té druhé evropská verze Marguerite z let 20. Který film mít raději? To je asi na divákovi. Křivdy stále existují. Nemůžu se sama rozhodnout. Každopádně Meryl Streep opět si u mne získala srdce a dokázala se báječně transformovat do ženy, která si snaží zpestřit své křehké zdraví zpěvem. U Božské Florence se zasmějete, uvolníte, je to oddychovka i klasika zároveň v jednom balíčku.

Nádherně vytvořený videoklip, pěkné trikové montáže, a k zamyšlení.... že svět je občas na hlavu - Up&Up

Z pohledu dramaturgie je zvláštní jak se pracuje s gradováním sympatií k jednotlivým postavám. Avšak unisex neplatí. Chlapi jasně budou prahnout a slintat nad blonďatým castingem, ženy se mnohdy stotožní s hlavní hrdinkou. Emily Blunt má neuvěřitelné charisma. Zároveň mne docela pobavila fonetická hříčka, aneb Rachel (Emily) měla neuvěřitelně něžný hlas na alkoholičku a mlaďounké blondýnky zase ten super-americký sexy přízvuk, který jim přidával pár let na vrch. Najednou jakoby Rachel hlasem omládla, avšak a přece to podtrhlo její uměleckou duši. Jedno je jasné. Snad mne brzy přejde fobie z manželství... :)