Bobšule

Milovníci neposkvrněného odkazu Julese Verna jistě pláčí vzteky, ale já mám neblahou tuchu, že Mistr to určitě takhle vtipně nenapsal, a tudíž se asi nikdy nebudu obtěžovat dohledávat knihu, abych si ji přečetla. Jsem zcela a naprosto spokojená s touto verzí. Asi doceňuji trochu jiné vtipy, než většina publika (což se mi děje běžně) a možná i právě proto je právě Hrad v Karpatech z trojice zahrnující ještě Adélu a Limonádníka mým favoritem. Když jsem film viděla poprvé v devíti letech, bylo pro mne nářečí natolik šroubované, že jsem mu naprosto neporozuměla a domnívala jsem se, že ti lidé mluvím cizím jazykem. S postupem věku jsem se dovtípila a dnes naopak právě některé nářeční pasáže považuji za nejvtipnější prvky filmu. Všeobecně milované karbonizované koksohydráty mě naproti tomu nechávají zcela vlažnou...

Tohoto filmu jsem se dlouhou dobu hodně bála. Především kvůli tomu, že jsem z něj původně viděla jen pár vystřižených scén, kde je Hitler v momentech záchvatů. Což mě poněkud děsilo. Takového Anthonyho Hopkinse - jsem si říkala - vidět netoužím. Nakonec jsem se ale ze zvědavosti odhodlala dát tomuto filmu alespoň šanci. Neprohloupila jsem. A neodtrhla jsem oči až do konce. Mnohokrát jsem se musela upamatovávat, že se nedívám na jeden z mnoha historických záběrů na reálného Vůdce, ale že stále sleduji britský TV film s Anthonym Hopkinsem. Tak neuvěřitelně jej zahrál. Místy, jakoby s ním jednoduše splýval. Jistě, moment v samém závěru, zachycující jeden z nejčastěji promítaných Hitlerových projevů mohl hnidopichům připadat v angličtině jaksi pikantní, ale mě to nijak nerušilo. Pozoruhodný snímek s velice dobrou atmosférou a vynikajícím obsazením. Znovu se na něj ale už asi dívat nebudu. Na to je jeho obsah pro mne příliš hrůzný.

Posuzujíc Arabelu svýma tehdejšíma dětskýma očima, je to na pět, protože jsem z ní - jako většina mých vrstevníků - byla celá štajf. Dnes, zmlsaná holyywoodskými velkopohádkami a s nějakým tím rokem navíc bych asi dala jen tři hvězdičky.

Dokonalé! ...a při tom všem strašné tím, jak realistické...

Trhák patří k mým nejoblíbenějším českým filmům vůbec. Kvůli humoru a písničká. A navíc se tak nějak nemohu zbavit tichého dojmu, že podobně jako v Nejisté sezóně (ve vztahu k malým divadelním souborům v době vzniku filmu) si ani v tomto snímku autoři příliš nevymýšlí ohledně toho, jak TAKÉ vznikají filmy.... ;-)

MOje nejoblíbenější anglická konverzačka. Tato verze není vůbec pšatná, ale už jsem viděla lepší zpracování.

Jestli na mě z kreslených pohádek (ovšem, je nutno si položit otázku, zda tenhle film ještě opravdu JE pohádkou) zanechala nějaké stopy, pak je to nepochybně právě Krabat. Člověk je k němu přes veškerou depresivnost přitahován jako pověstná můra k lampě. Znovu a znovu se na to bude sebemrskačsky koukat, kdykoli to budou v televizi opakovat. Jinými slovy: Člověka z plínek šetrně vypiplá krteček, těmi správnými nápady do školy a mimo ni ho vybaví Bolek s Lolkem, Mach s Šebestovou a Vládínek Smolík, ovšem o tom, že život není karbanátek, o tom ho nemilosrdně přesvědčí až Krabat.

Český název zní Prsteny kouzelníka Almanzora.

I pro mě je právě Zvíře nejlepším filmem s Belmondem. Minimálně proto, že ty role policejních komisařů mu sice šly pěkně, ale mně se už kapánek pletou. Prostě, jakmile zblejsknu v obchodě těstoviny Panzani, začnu se pro okolí asi poněkud přihlouple culit. Ale přece nebudu každému na potkání připomínat, že "i naše gorila miluje těstoviny Panzani", že? ;-)

Když jsem Markýze de Bois-Doré viděla poprvé a naposled v osmi letech, kdy se tu také poprvé vysílal, byla jsem z markýze na větvi. Naprosto jsem nechápala, co ta slečna vidí na Máriovi. Jinými slovy, při vyslovení názvu tohoto seriálu nemusím ani na chvíli přemýšlet, o čem byl. Mám jasno okamžitě. Na rozdíl od většiny ostatních seriálů té doby. (Naštěstí.)