Nancy

Oficiálne najlepší film všetkých čias.

Určitě největší překvapení letošního roku a troufnu si tvrdit, že možná i nejlepší film, co jsem letos viděla. Scén, které mě doslova nadchly (ať už vtipem nebo estetickou úrovní) je na poměrně krátkou stopáž tolik, že je nemůžu ani jmenovat, natož pak vypíchnout nějakou konkrétní, kvůli které dávám nejvyšší hodnocení - okouzlil mě prostě film celý. Co ale určitě můžu přiznat je, že často se mi nestává, abych se filmu smála ještě dalších několik hodin po zhlédnutí. U Rumby to tak ale opravdu bylo... Plně se ztotožňuji se Zazie: stoprocentně to chtělo dát dvakrát za sebou - kdoví jestli ne třikrát ;)

Filmů na podobné téma bylo natočeno už asi sto. Je ale docela příjemné, že ten sto první se na celou věc dívá trochu jinak a ukazuje věci takové jaké jsou. Není to bůhvíjak dokonalý film, ale hlavně dvě věci se mi na něm líbily. Jednak to, že postavy neprochází nesmyslnými změnami, nepřevrátí během dvou dnů svůj pohled na svět ani nezískají úžasné schopnosti, jak tomu často v podobných filmech bývá a pak to, že Water Lilies, film o patnáctiletých děvčatech, se ani zdaleka nezaměřují na patnáctileté publikum a tudíž nechtěně nesklouzávají mezi jiné, "vtipnější", snímky z prostředí mladých lidí a jejich prvních lásek. Úplně ale pochopím, pokud tento film někdo naprosto zdrbe, důvody by se taky našly.

Na film o natáčení filmu se vždycky ráda podívám. Byly jich už sice mraky, ale stejně je mi tohle prostředí natolik příjemné, že hodnotím poměrně vysoko. Film je celkově hrozně milý, takový mírumilovný a s radostí bych se chopila příležitosti se na něj podívat znova, ale přecejenom prosím, ať si každý, koho nepotěší - tak jako mě - , když slyší ve filmu holandštinu (popř. francouzštinu), sám pro sebe odečte od mého hodnocení jednu hvězdičku.

Když začal film a Yu Hong odjížděla na univerzitu, kde si nacházela nové přátele na koleji, říkala jsem si, jak kouzelně je to celé pojaté a na jakém vynikajícím filmu jsem se (nikoli vlastním přičiněním) octla... Sledování vývoje lásky mezi dvěma mladými lidmi a vnitří rozpory dívky na pozadí tehdejší politické situace mě (kupodivu) bavily a nechala jsem se unášet příběhem. No jenže krátce potom, co Yu Hong opustila univerzitu a film se táhl stále podobným stylem, mě to hodně rychle přestalo bavit a nepřiměřená stopáž a rozvleklý děj donutily nejednoho diváka opustit sál předčasně. Já vydržela do konce, ale kdybych odešla, asi se to na hodnocení nijak nepoznamená. Pochválit ale musím aspoň použitou (jak už Adrian zmiňoval - dobovou) hudbu, která se pro mě stala asi tou nejlepší věcí na tomhle filmu.

Něco tak šíleného může vymyslet snad jen Japonec. Sexy andělíček každých 5 minut urazí hlavu svému nejlepšímu příteli, aby ho pak následně zase přivedl do světa živých. Co mě ale překvapilo mnohem víc je to, že se mi to i při své ulítlosti vážně líbilo. Po zhlédnutí prvních dvou dílů jsem si nebyla jistá, co si o tom (a zejména o tvůrcích) mám myslet, ale po skončení posledního dílu jsem už jen litovala, jak to je krátké. Dokuro, ale i ostatní postavy, jsem si během těch 8-mi dílů stihla dost oblíbit (ačkoli si narozdíl od pánské části publika rozhodně nepřeju jednou objevit ve svém pokoji onoho okouzlujícího andílka ;)) a z titulní písničky nemůžu ještě teď. Už i samotné animace jsou nádherné a když se k tomu ještě dodá ten správný příběh... Asi jeden z nejpraštěnějších počinů, co jsem kdy viděla, ale zároveň jeden z nejlepších.

Pominu teď všechno to, jak Američan nemůže vystihnout japonskou kulturu, jak se angličtina k japonskému prostředí a "šikmookým" hercům nehodí atd. Viděla bych tu ještě jeden problém a zároveň řešení: v zájmu chudáků diváků, bych střihačovi přiostřila nůžky. Příběh je sice poutavý a zajímavý, první půlka mě vážně hodně bavila, ale když už u filmu sedíte skoro dvě a půl hodiny a cítíte, že to není nutné, že by tomu klidně hodina a třičtvrtě stačila, tak to už není dobré. Bohužel je teď taková móda, že jakmile nemá snímek přes dvě hodiny, zdá se příliš krátký nebo co... kde jsou ty časy, když byla průměrná stopáž snímku hodina a půl a jakmile měl snímek dvě hodiny, tak už to bylo vážně něco. Délka je asi to jediné, co mi na Geishe vysloveně vadilo. To jsem si i na tu angličtinu časem zvykla... Celkem škoda, začínalo to docela slibně.

Byl by to býval pěkný film, kdyby to někdo tak nepodělal. Myslím, že to nebylo myšleno, jako hororová komedie, ale přesto to tak pak v konečném výsledku vypadá. Snímek obsahuje typická hororová klišé, ohromným barákem v opuštěném kraji počínaje a houpající se lucernou ve větru konče. Robert De Niro předvedl podle mě celkem ucházející výkon, ale mnohem víc mě zaujala malá ale talentovaná Dakota Fanning, která sice měla taky pro horory běžnou a ohranou roli podivně se chovající dívky, ale je tak neskutečně sladká, že jí snad nikdo neodolá. Jako hororová komedie, kde by byly všechny ty klišé naschvál by to ušlo, ale jako vážná věc už ne.

Jsem celkem ráda, že mé očekávání ohledně nového Konga nebylo tak velké, jako u jiných – nedošlo alespoň ke zklamání. Není to vlastně vina ani Jacksona ani kohokoli jiného, kdo se podílel na nejnovějším zpracování King Konga, ale celý příběh o téhle přerostlé opici (starší adaptace nevyjímaje) mi přijde poměrně nezajímavý a popravdě nechápu, co na něm publikum a tvůrci tak vidí, že už byl tolikrát zfilmován. Jacksonovo zpracování vidím jen jako přehlídku na pohled působivých, ale hodně natahovaných digitálních soubojů (ať už s dinosaury, hmyzem nebo netopýry). Často jsem měla problémy se soustředěností a chvílema jsem i zápasila se spánkem. Ono se totiž na plátně kromě těch rvaček skoro nic nedělo. Stopáž je prostě přehnaná, ne že ne. Na druhou stranu filmu nelze upřít krásné záběry ať už na ostrovní floru nebo na New York 30. let. Ale co... tak hlavně, že si Peter splnil ten svůj dětský sen a dušička má klid.

Opět nudný průměr... Zatím jsem v Imaxu opravdu neviděla nic, co by stálo za to. Největší zážitky si jako vždy odnáším z úvodních titulek, kdy je každý hotový z toho, že mu písmenka "Oskar" přijedou až pod nos. Pak jste ještě chvíli hotoví z třetí dimenze, ale pak (jak říká také k0COUR) se vše už jen líně vleče v podobě poučného, ale poměrně nudného dokumentu, jakých chodí tisíce na Discovery nebo National Geographic. Jedinná opravdu krásná a působivá scéna je, když vám z vesmíru přiblíží Zemi až někam na dno oceánu. Pokud jste ještě v Imaxu nebyli, tak budete možná dvojnásobně nadšení (asi jako já na T-Rexovi), ale pro ostatní to už je jen další 3D dokument. Zážitek z kina ale může být ještě horší a to v případě, že bude na vašem představení přílišná koncentrace ukecaných malých děcek. V mém okolí bohužel seděli 4, které se hádaly a neustále komentovaly jednotlivé tvory slovy "fůůůj" nebo "jůů", popř. se za mnou ozývalo pokaždé "Dědečku, co to je?" nebo "Hele, dědo, zeměkoule!". To pak máte chuť jednu těm smradům ubalit a z filmu už nemáte vůbec nic. No, to už jsem se opět dostala jinam... Každopádně je to zajímavé podívat se pod moře, ale chtělo by to trochu ozvláštnit a dochutit.