Akvabely

Ohromující snímek mě na počátku nijak zvlášť neokouzlil, ale čím více jsem se do něj nořil, začínal jsem chápat, že nejlepší debut roku 2007 pro mě budou právě Akvabely - opravdové, syrově realistické, ale zároveň plné citů v podání herců, kterým jejich příběhy prostě nelze jinak než uvěřit. Hrdinkami dramatu objevování sexuální identity jsou tři mladé dívky nijak nezatížené vyššími autoritami, tedy relativně neomezené. Ostatní filmy na podobná témata bývají obtěžkány ještě další dějovou linkou, a to vztahy "děti - rodiče". V Akvabelách rodičovskou autoritu spatříte jen v náznacích. Dívka si zamyká pokoj a rozbitým plotem v zahradě odchází pryč - vyšší autority jsou pouze omezujícími prvky, jež se dívky již dávno naučili obcházet. Zůstává jim tedy relativní svoboda, která je však tvrdě vykoupena předčasným dospíváním a hrubými nárazy do zdí dospělého světa vztahů a pocitů. Samostatnou kapitolou je pak hudba a výborně zvládnutý závěr. Akvabely jsou pravdivým a uvěřitelným dramatem, které i v chladném a odtažitém prostředí plaveckého bazénu dokáže rozehrát vroucí hru dívčích emocí. (17.08.2008)

Některý byly vodní lilie (lekníny), ale většina celkem blatouchy. Film o dalším "podle mě zbytečným" sportu. Ale víc je to o vztazích puberťaček. Hned na začátku mě napadlo, že to bude o lesbách. A když už to začínalo vypadat, že to o lesbách nebude, tak to o lesbách začalo být. Fakt mě to nebavilo. Trvalo to jenom hoďku dvacet, ale táhlo se to jak plazící se Meresjev. Poznámka k Obsahu/Infu: Marie spíš než na 15 vypadala tak na 12. (03.10.2008)

Hezký film o dospívání a hledání své orientace, první sexuální zkušenosti a tak. Mezi filmaři docela oblíbené téma. Příběhově i myšlenkově mi to až nebezpečně připomnělo jiný evropský film, můj oblíbený Fucking Åmål (Láska je láska). V přímém srovnání ale Water Lilies ve všech aspektech a na celé čáře prohrávají. Jediné co Švédi a (Lukas Moodysson) neměli byly krásné akvabely. Přesto není tento snímek, špatný. Ba naopak, je milý a natočený s francouzskou lehkostí... ale stejně u mě vítězí Fucking Åmål. (15.01.2009)

Tak chutná první jablko "hříchu" (sladce i hořce zároveň), tak chutná první zamilovanost. Ze značné části dobře uvěřitelný a emotivní pohled na dospívání tří hlavních protagonistek s příjemně rozechvělou, křehkou dějovou linií (především ve vztahu Marie a Floriane). Snad je v tom všem i kouska (divákova) stesku po tak specifickém období před prahem dospělosti, kdy méně znamenalo více, kdy i (často pomíjivá) náklonnost byla intenzivnější než dnes. Navzdory uvědomění si veškerých negativ (přeci jen je to chvílemi schematické, filmově líbivější) chtě nechtě musím poraženě konstatovat, že vůči podobným snímkům zkrátka nemám dostatečně vyvinutý imunitní systém... │70% (12.05.2011)

Akvabely ma vždy fascinovali, tak ma celkom potešilo, že som narazil film s touto tematikou. Aj keď napokon to bolo skôr zamerané na medziľudské vzťahy 15-ročných dievčat vo vývoji, ktoré akosi zaujíma len jediné - čo si o nich myslia ostatné rovesníčky. A potom to tak aj vyzerá - samá pretvárka, žiarlivosť, závisť, no a v konečnom dôsledku napokon zistia, že sú ovládané názormi iných. Aj keď v tomto filme to nebolo až tak dokonalo dotiahnuté ako sa núkalo, čo je celkom škoda, pretože nábeh to malo veľmi schopný. V tomto prípade by neuškodil dlhší časový rozsah a lepšie prehĺbenie deju. (23.09.2013)