reqiuem

reqiuem

Tomáš L.

okres Praha


32 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 7 9
    • 25.1.2013  23:42
    Trápení (1961)
    ****

    Skutecne po mnoha strankach pusobivy film, za kterym se skryva vice, nez co byste hledali pod zanrovou nalepkou rodinny.

    • 18.1.2013  13:37

    Dokument snažící se jít do hloubky problému znásilnění v americké armádě, která se po něm jeví vším, ale rozhodně ne idilickou vesnicí plnou mravně a sexuálně neporušených jedinců. V Americe dosahuje touha vlastnit zbraň nebo si jít zastřílet do války ve jménu vlasti pozoruhodně absurdních rozměrů. V určité chvíli převládne nad touhou dokončit své vzdělání a jít bojovat za stýčka Sama. Je dobře, že něco podobného bylo natočeno, protože to nahrává pacifistickým dialogům, které od teď nemusejí používat obrázky fyzicky zmrzačených veteránů, ale veteránek, které jsou zmrzačeny psychicky a to je něco mnohem víc sugestivnějšího. I přes autentické rozhovory a množství těžko ověřitelných dat se ale nelze zbavit dojmu, že celou věc sledujeme až příliš z povzdálí a nezúčastněně. Paradoxně tak víc než o znásilnění se dovídáme mnohé o americké povaze a sebelítosti pramenící z přespříliš dlouho vtloukáného způsobu uvažování. // Poslední zbraní dneška jsou bojové dovednosti amerického vojáka, připraveného bojovat kdekoliv na světě, bránit svou zemi a vás, americký lid, proti nepřátelské agresi.Pokud by někoho téma opravdu zajímalo, může se na něj podívat i z jinýho-dramatickýho a nutno přiznat, že celkem zajímavýho pohledu seriálu Last Resort, konkrétně dílu 1x08.

    • 12.1.2013  22:16
    Piráti! (2012)
    **

    Roztomilý ..jako dostat nedozrálym ovocem po hlavě ..i tak se ale musim smát ..situační gagy a kvalitní animace Lorda zachraňují těsně před dopadem na lodní šroub (pod)podprůměrnosti.

    • 4.1.2013  23:45

    Bylo by chybou myslet si o filmu, že je jednoduchý nebo přímočarý, stejně jako ho hodnotit z hlediska jeho rozpočtu. I když tady si pod sebou podřezat větev musim, protože právě díky nízkýmu rozpočtu vznikla docela svěží věc, která svůj potenciál táhne díky neotřelým a "nepříliš" známým tvářím, které filmu dodávají (a to právě v jeho nepříjemných pokusech o filosofii života) na pravdivosti a hloubce. Nedovedu si představit obyčejnější pár, obyčejnější situaci zasazenou do tak vtipnýho a lehce ironickýho kontextu, který zároveň osciluje mezi pocity deprese a zahlédnuté naděje. Ve svých důsledcích by se mohl k tíživějším myšlenkám divák dopracovat sám, ale na to mu film nechává prostoru až příliš a tak se ve výsledku stává paradoxně docela plochým. Dokonale ale zapadá do dnešní společnosti, jejích hodnot a "civilizačních chorob". Film by v tomhle smyslu mohl být hodnocen skoro nadprůměrně, kdyby nebylo tolik vykonstrovaného a happyendem končícího příběhu. Přesto je sladký filmu věřit, protože nabízí jistej druh útěchy, právě v oné jednoduchosti a obyčejnosti. Bohužel happyend je o to horší, že maskuje princip náhody aktivním postojem obou postav. Takhle to většinou nefunguje, i když tady už bych byl až příliš subjektivní a nad plauzibilností by se dalo spekulovat dlouho.

    • 12.12.2012  23:22

    Kéž by se z toho vykluba seriál na plný úvazek. Zatim dost v nedohlednu, ale tahle část dějin světa Battlestar Galacticy by mohla bejt extrémně zajímavá. Byl bych na takovej seriál natěšenej s takovym entuziasmem jako mladej Husker na první let se svym viperem. /Na souvislejší hodnocení to ale pořád nestačí, protože kontext, souvislosti a mnoho vrstev čtení, pro který si BSG ceníme, se na tak malém prostoru neměly šanci projevit, natož pak až ke kostem zproblematizovat jednotlivý postavy. Přesto je potenciál značnej.

    • 8.12.2012  23:23

    Tenhle příběh má víc logickejch děr, než kolik by stihly udělat kulky hlavních protagonistů, kdyby se zdvojnásobila stopáž filmu. Nehledě na to, že žádná z těch kulek neni dost velká, aby zasáhla aspoň jednu z hlavních nereplikovatelnejch postav. To je radši scénář pošle do chřtánu nějakýho ujetýho zombíka, nejlépe v uniformě ruskýho vojáka (kterej, aby bylo dílo skázy dokonáno, nejraději pracuje jako dřevorubec na sibiři, protože proč by jinak držel v ruce tu motorovou pilu - jinak by to byla opravdu pitomost - a to už ani neřešim fakt, že zombik ví, jak tu motorovku nahodit, ale jsem si jistej, že i tenhle malej logickej zádrhel by dokázal Anderson elegantně vyřešit - kdyby si ho ale v prvý řadě připustil) nebo v lepšim případě bizardně virem zmutovaný příšery, která už by neměla tolik koukat na sérii o vetřelcích. Čekám až někdo vymyslí takovej druh znakový řeči, která by byla schopná mi objasnit tenhleten blázinec, kterej se ani na chvíli nepřestává brát vážně. Pan videohra? Až na to, že tenhle pán si může dovolit bejt kompletně prvoplánovej a dokonce na tom postavit svou existenci (on totiž nikdy skutečně prvoplánovej neni, díky přítomnosti přesnýho kódu), ale film přeci jenom funguje trochu jinak a tak obsah musí přizpůsobit svý formě. Ale beru. Koneckonců i dialogy začínaj nedorozuměním. //(Existujou ale filmy, který už podobnej dialog -mezi videohrou a filmem - úspěšně rozvinuly, aniž by při tom pošlapali něco, co je jejich nedílnou součástí)

    • 6.12.2012  23:27
    Divoši (2012)
    ****

    Na tomhle filmu si cenim několika věcí. Žánrovejch rošád, převrácení a zproblematizování typizovanejch rolí a postav, který je ztvárňují (Travolta ubrečenej policajt, Selma jako "ritch bitch"). Hrátky s divákovým očekáváním v rámci dost schématicky ztvárněnýho a hollywoodsky klasickýho narativu, kterej funguje díky netradičnímu námětu (dva vyhulenci voják/pacifista zažívaj dobrodružství jak z gangstarky -zcela vážně), kapky tradičně absurdního stonovskýho humoru, decentního vizuálu a nakonec i přes úvodní nechuť: dvojího závěru - což se váže k oněm žánrovejm hrám. Dál už by to bylo na dýl a to tu nikoho nebaví :-)

    • 28.10.2012  15:02
    Občan K. (2012)
    ****

    Společně se s Svobodou pro Smetanu jeden z nejzábavnějších a jistým způsobem nejstrašidelnějších filmů letošního festivalu v Jihlavě, který vypovídá opravdu mnohé o současné české společnosti, ignoranci a pasivitě. V obou případech nejde tvůrcům o médium nebo reflexi samotné povahy dokumentárního filmu, ale čisté zdokumentování událostí nebo procesu. Jsou to spíše reportáže než dokumenty. O to více ale akcentují samotný obsah a naléhavost svých sdělení, která bohužel stále (alespoň podle některých reakcí v sále) unikají mnoha lidem. Občan K je pak ve svém námětu zpočátku méně explicitní, ale i přes závěrečná vysvětlení, která se v různých podobách neustále opakují, nedošel úplného pochopení. Projekty skupiny Ztohoven, které už nikdy víc nebudou anonymní, mají hlavně šokovat. Ať už vyvolat pobouření nebo smích (což se samozřejmě nevylučuje), svou formou útočí i na toho nejotupělejšího diváka, aby i ten začal přemýšlet o tom, v jakém světě to vlastně žije. Alespoň by se měl začít ptát. Mnoho lidí skupinu považuje, i navzdory současnému projektu s občankami, za pubertální a nedospělou. Ať už je to ale pravda či ne (což stejně nehraje roli) vždy se jim podaří mezi lidmi vyvolat diskuzi. Je úžasný, jak skupina skládající se z 12 členů s naprosto odlišnými názory dokáže nalézt společnou řeč a nakonec i dovést svůj nápad do konce. Pointa je totiž i navzdory zcela jedinečnýmu a konkrétnímu úmyslu vždy dost podobná. Přimět lidi kriticky přemýšlet. Nebýt pasivní i k naprosto všedním věcem každodenního života. Ptát se a nespokojovat se s jednoduchými odpověďmi. Mimo jiných věcí mají oba dokumenty společnou ještě jednu věc a tou je spolupráce s Českou televizí. V případě Občana K je koprodukce více než překvapivá, protože to byla práve skupina Ztohoven, která v roce 2007 vtrhla do ranního vysílání, aby v obrazu malebné krkonošské krajiny nechala vybuchnout jadernou bombu. U obou dokumentů je vydání se na hranu zákona úctyhodným činem a nezbývá než doufat, že televize bude mít i napříště dost odvahy podobné projekty podporovat. Je to totiž jeden z nejlepších způsobů, jak poukázat na absurditu a nemístnou aroganci přítomnou nejen na poli české politiky nebo různých institucí.

    • 28.10.2012  14:03
    Podrost (2011)
    *****

    I přesto, že jsem všechny experimentální filmy neviděl, v posledním bloku promítání byl Undergrowth bezesporu nejsilnějším a paradoxně fomálně "nejnormálnějším" příspěvkem. Pohyb kamery logicky kopírující pohyb soví hlavy se zaměřuje na nevšední krásu a mystérium různých zakoutí lesního porostu. Tajemství okolní přírody je pro nás natolik nepochopitelné, že dává smysl až v blízkých detailech na tvora, který je nám podobným zpúsobem skryt. Nebezpečí okolního lesa tak nespočívá v jeho podobě, ale z našeho strachu z neznámého a tajemného. Čím více se detaily přibližují a po několika sekvencích vrací zpět do celku, tím více se takový strach prohlubuje.Kamera se stává součástí krajiny a to je okamžik, kdy se i divák může s jejím pohledem naplno ztotožnit.

    • 28.10.2012  12:28

    Telefonát z Káhiry vrytý prostřednictvím hesel do záběrů "arabského jara". Analogie mezi obrazem a rozhovorem je však místy dost těžkopádná a těžko čitelná. Spíše než svědectví revolučních událostí působí obraz jako nezúčastněný svědek mající pouze doladit, ale především nenarušit zvukovou stopu.

    • 16.10.2012  18:16
    Soudný den (2012)
    ***

    Ji-un Kim a jeho typické převracení všeho, co se mu dostane pod ruce. Asi těžko nalézt žánr nebo téma, které by to svou podvratnou pitvorností nedokázal zrecyklovat :-)..Tady zvítězila aktuálnost a i přesto, že jsou jednotlivé povídky značně rozporuplné, ať už se to týče emočního dopadu na diváka nebo žánrových peripetií, originální, sebeironizující a výstřední bezesporu jsou. Nejzajímavější povídkou je sci-fi projekt umělé inteligence, který je ale také nejkomorněji natočený, což ale konvenuje s převracením žánrových postupů (kombinace robot- budhistický chrám, změna rolí a konceptů ve vztahu člověk-robot))..Každopádně přináší něco zcela jedinečného právě do vztahu člověka a stroje a nabízí nové pohledy na to, kdo je tu čí tvůrce a kdo se jak odchýlil od své přirozenosti a kdo je to vlastně ten pravý vykladač víry vzhledem k původnímu poselství textu. Na malém prostoru několika minut (s porovnáním ostatních povídek) se tak otvírají nové otázky a pohledy. Nicméně ten, kdo způsobuje skázu ve vší té arogantnosti sám sobě je, jak jinak, člověk. Pointa by nemohla být jiná. To co tu ovšem nové je, vzheldem ke vší té explicitnosti (napadá mě scéna, ve které holka vykonává svou potřebu ve chvíli, kdy se do koupelny dere polorozpadlý a po krvi lačnící zombík), je že člověk i přesto, předstírá, že má vše pod kontrolou a odmítá čelit pravdě. A to je něco, s čím se často v kriticky vyhlížejících filmech nesetkáme, i přesto, že problematizují člověka jako příčinu své vlastní skázy.

    • 30.3.2012  23:44

    Clint je osamělej santa claus, má jenom svý soby, který už 2 roky abstinujou, ale on se dycky rád napije. Je příznačný, že v jednom takovym alkoholickym delíriu se mu podaří rozlousknout případ, nad kterym si soudci lámaly hlavy 6 let. Clint je jako stvořenej pro role, v nichž se objevuje jako outsider se smyslem pro hodně specifickej druh humoru. V true crime se ale pasuje do pozice investigativního novináře, balí holky, má skvělej vztah se svym bossem a ještě mu zbyde 5 babek pro homelesáka. To, že všechny svoje pozice je schopnej opustit kvůli záchraně nespravedlivě odsouzenýho člověka, je ale už od začátku až příliš čitelnej kalkul. Příběh má nad sebou (jak teoretici rádi říkají) deštník v podobě mnohem obecnějších problémů, za který je třeba bojovat- justiční omyly, spravedlnost, všudypřítomná lhostejnost atd. To, co by se ale v případě podobnejch ideí mohlo stát je, že by se všechny postavy zcvrkly do schémat typu hrdina-padouch-oběť, dobrou-zlo-soud atd. Žádný moralizování se ale naštěstí nekoná. Člověk zdeptanej svym životem, bez zásad, ale se zarytym morálním kódem. To je rámec, kterým úspěšně prohlubuje psychologii svoji postavy a který se dá aplikovat na většinu jeho starších filmů(i včetně Gran Torina). Pohrdá pravidlama, ale dodržuje je. Miluje svou rodinu, ale podvádí ji. Mluví s manželkou, ale ve skutečnosti myslí na případ atd. Škoda ale, že právě v tomhle filmu je všechno taková prapodivná póza-rsp."musí to tak bejt, protože jinak to ani nejde". Ostatní role jsou jasně daný a pokusy je prohloubit vyznívaj dost kýčovitě a přímočaře slouží příběhu. Nevinnej už je od začátku nevinnej, prokurátorka otravná a ve vší té shématičnosti hereckých rolí je Clint jediným sebezpochybňujícím hrdinou.// Eastwood natáčí svůj nejprůměrnější film.

    • 24.3.2012  22:46

    Přežil jsem jenom díky tomu, že jsem si poslední hodinu zpíval po vzoru Joeho z přátel "dej nám pánbuh kýbl bublin". Na základě tohodle filmu jsem došel hned k několika závěrům: Emmerich rád šokuje a je mu celkem jedno, čím to je nebo že si potom lidi budou myslet, že mu ruplo v kouli- zároveň ho ani za mák nezajímá "cesta", ale téměř výhradně její cíl- s tím souvisí jeho nezájem nějak racionálněji ošetřit přechody mezi časy a lokacema..scénaristi napsali předlohu během odpolední přestávky na oběd..odborná konzultace z historie byla vedená studentem prvního ročníku sociální péče na tripu..jak jinak osvětlit mamuty tahající kamenné kvádry v poušti pro stavbu pyramidy nebo kmen domorodejch hypízáků, co jsou v horách do půlky těla nazí a při tom nemají ani kouska chloupku na hrudi-americký děti v předškolnim věku se zase budou moc pochlubit znalostí toho, že Egypt leží hned vedle Himálájí a že šavlozubý tygr terorizoval první přírodní národy při sklizni kukuřice-nemůžu za to, ale nemám ani chvíli času soustředit se na příběh, když všude lítaj přechytračelý dialogy od lidí, co se teprve naučili pracovat s pazourkem.nejhorší je, že se film ani na chvíli ve vší té tuposti nepřestane brát vážně a doufá, že hukot akce přehluší všechno ostatní-neředěná blbost...spektakulárnost a digitální triky nemusí bejt za každou cenu dobrou kombinací-obzvlášť ve spojení velkej detail-ještě větší celek...ale hlavně: že mě nebaví sáhodlouze přemejšlet nad filmem, kterej nestojí ani za otevření prohlížeče..//Anonymem u mě Emmerich zas o něco stoupnul ,ale pořád platí, že ..jak bych to..že je jako puberťák, před kterým se poprvý v životě svlíkne holka a on se tak hrozně nemůže dočkat, že už to má vlastně za sebou...a já si připadám, jako ta holka

    • 17.3.2012  00:01

    Originální dokument měl mít údajně 54 min. Násilné sešrotování informací, přehledů, a víceméně dost obecných myšlenkových výkřiků na 14 min. mu vůbec neprospělo. Je to spíš taková reklama, která může někoho strhnout k tomu, aby se do Švankmajerovy tvorby zakoukal trochu víc.

    • 16.3.2012  23:42
    Artype (1966)
    **

    Tohle měli pustit Alexovi z Mechanickýho pomeranče. Perfektní vymejvárna mozku. Takový malý cvičení z op-artu.

    • 16.3.2012  23:32

    Polodokumentární dadaistická hříčka z prostředí dostihových závodů, rytmická a výstižná. (je ale chybou nazývat tuhle kratičkou věc dokumentem, stejně tak v ní nejde o kompozici, ale hlavně o rytmus a experimenty s obrazovými možnostmi vyjádření- to jenom k místním komentářům)

    • 15.3.2012  00:31
    Neděle (2011)
    *

    A pointa?

    • 15.3.2012  00:16

    Úžasná pocta filmaři, kterého snad ani nejde nemilovat. A to hlavně pro jeho fantazii a hravost. Scorsesemu se podařilo všechny aspekty Meliésova stylu zakomponovat do svého příběhu a přidat obrazovou reminiscenci historických průkopníků filmu(včetně narážek na Lloyda, "plochosti" jednotlivých charakterů-která se slepě stává nástrojem kritiky, poetičnosti i jisté předvídatelnosti). Rozhodně je ale v mnohém matoucí pro filmového historika-začátečníka. (což pro filmového veterána neni nejlepší vizitka)(ač francouzský The Artist skládá poklonu americkému filmu, tak Hugo se na evropské půdě necejtí zrovna nejlépe). Doplním tedy jenom Mattyho: Meliés upadnul do nelibosti publika opravdu už kolem roku 1909, ale nebylo to pouze z důvodů neschopnosti držet vysoké tempo a nízké náklady (což byla výsada pouze velkých společností), ale také tím, že film se i v rámci obsahu začal posouvat někam dál. Začal se do něho vkrádat příběh a filmové konvence se stávaly "komplikovanějšími". Publikum začlo být unavené neustále se opakujícími triky. Meliés byl především kouzelník a ne vypraveč a jelikož bylo filmové médium pořád ještě v plenkách (stejně jako filmové triky), neposkytovalo mu tak dostatečný tvůrčí prostor pro nové zápletky (které byly stejně generovány jenom na základě limitovaného počtu triků). Zkrátka neudržel krok nejen z hlediska produkce(to jak víme by nebyl takový problém vzhledem k počtu natočených filmů), ale především z hlediska obsahu. S koncem kinematografií atrakce(jak se časrto rané období filmu charakterizuje) zemřel i Meliés. Ale proto ho máme tak rádi a jestliže si někdo zaslouží takovou filmovou poctu, pak je to právě on.

    • 26.2.2012  01:42
    Anonym (2011)
    ***

    Jak uvěřit tomu, že něco tak ušlechtilýho a krásnýho může vzejit z pera muže, jehož osud je tak pochybný, jenž zřejmě nikdy nemohl prožít to, o čem tak prozíravě vypráví?.Rozeznít můzu může v duši člověka spousta věcí, ale jen s těmi skutečně pravými, přichází i pravé verše. Emmerichova fikce se snaží usmířit zjevný? rozpor mezi domněnkami a pravdou. Nehodlá zahnat pochybnosti nebo vytvářet nové namísto původních. To, co je ale pravdou nijak potlačit nedokáže a ani nechce a tím je, že pramálo zaléží na autorovi nebo jeho původu. V době, kdy byl film hudbou budoucnosti je divadlo prorokem a ikdyž už se dnes pod tíhou nového lehce ztrácí, tak Sheakespear zůstává. Výlet do minulosti se tak v každé době (a směšně málo při tom záleží na médiu) stává aktuálním a příběhy zdobené vytříbenými, nikoliv však marnivými slovy mohou zase zářit. Možná je to jenom tím, že se historie neustále opakuje a tak k zestárnutí slov namířených proti "vysoký" společnosti snad ani nemůže dojít. Škoda jen, že se v podrůčí scénáře stávají slova o něco málo ostřejšími(i když úmysl byl asi opačný), tak, aby k nim mohly být přiloženy životy všech dobových přátel i nepřátel divadla. Nicméně kontrmelce s časovými přechody až příliš zamotávají už tak zamotanej příběh a ani kdybych si graficky znázornil Tudorovskej rodokmen, tak nemám šanci se ve všech těch větvích zorientovat(nehledě na to, že některý tam dokonce ani nemaj bejt!-což je nakonec důvod, proč je chce zahradník/Cecil ostříhat). Líbí se mi ale koncept potlačení herectví(vtipně doložený bezděčným faktem, že všichni vypadaj ve faceliftu dost podobně, zatímco s časovými přesuny jako by šlo úplně o jiný herce), autorství, zpodobení divadla jako chrámu(tak jak mluví Canudo o filmu), na jehož prostoru se všichni společně oddávají tomu samému a při tom každý jinak. Takhle nějak si to představuju. Bohužel realita je taková, jakou ji Emmerich ukazuje v závěru.

    • 18.2.2012  18:05
    J. Edgar (2011)
    ***

    Clint povestny svym umnym vyberem silnych charakteru tentokrat vyhmatnul Edgara Hoovera v domneni, ze i jeho pribeh je necim, co si zaslouzi obrazove zvecnit. A nemylil se. Namet, castecne vyzadujici "objektivni-neutralni" pristup, se mu stava zdanlivou! pasti a to pro divaka znamena dost nemastnej\neslanej vylet do historie, ktera je vypravena jen proto, aby mohla byt v zapeti poprena. Nicmene chladnokrevnost s jakou Clint pristupuje k dost kontroverznimu tematu a Hoovrova typicka antisocialnost obdivuhodne ztvarnena DiCapriem, vytvari ve vysledku dost zajimavej koncept, kterej se zdaleka nebude libit kazdymu. Hodi se ale pro atmosferu tolik charakteristickou pro vetsinu Clintovych filmu, ktera se za zadnou cenu nepodbizi. Mistama se z toho stava souboj mezi pochybnou historickou reminiscenci a letmou exkurzi do zvlastniho zivota jednoho podivina a neni vubec jasny, kdo ma bejt vitezem.\\ Maskeri zrejme tuhle myslenku vzali za sobe vlastni, pac se nedokazali rozhodnout, jestli ma bejt DiCaprio nalicenej jako zombie nebo obycejnej 70ti letej chlapek. Chapu, ze museli prekonat neco kolem 40 let, ale tech zminovanych 7 hodin/denne stravenych v maskerne mi prijde jako dost velka absurdita a hazard se svou budouci karierou.

    • 18.2.2012  00:25

    Skvěle efektní, ve všech ohledech vtipný a místama i sebeparodizující video/klip libující si v nesmyslech a zábavě. Spousta star a hudební opus Bestie Boys. Z toho nemůže vzejít nic normálního a já doufám, že jejich starší verze neni jedna z alternativních možností budoucnosti :-)

    • 13.2.2012  00:06

    5*=rok 1922, extrémní podmínky, "primitivní" prostředky, lyrismus ledový pouště, pocit opravdovosti

    • 10.2.2012  22:53

    Neúprosná logika snu mající odhalit všechny nešvary snobský společnosti, včetně těch nepřiznaných. Faleš, moralizující etudy a neuspokojitelný pocit blahobytu okořeněný neustálým strachem vyvěrajícím z výčitek svědomí. Nikdy nekončící přetvářka, samoúčelná a pitvorná. Bohatí ještě nemusejí být poctiví a chudí nemusí být zloději. Buñuela už kompromisům nikdo nenaučí a za to mu přidávám pomyslnou půlhvězdu.

    • 21.1.2012  22:29
    Alcatraz (TV seriál) (2012)

    Tak tohle asi neklapne. Každýmu tvůrci seriálů je jasný, že pilotní díly jsou klíčový. Zdá se, že na Alcatrazu se v tomhle smyslu něco zvrtlo. "Tajemství" sice vypadá dostatečně "mysteriózně" a dost by mě zajímalo, jak to chtěj scénáristi racionálně obhájit, ale nemůže stačit k tomu, abych vydržel 9 porcí nudy. Mimoto zdá se, že seriál bude mít kriminální základ a to dost nesouhlasí s tím, co bych od něho očekával.

    • 19.1.2012  01:00
    Warrior (2011)
    ****

    Tenhle film je boj. Jednou jste nahoře, podruhý zas dole. Scény z ringu jsou strhující a opatřeny tolik adrenalinem, že by to přivedlo k životu i statickou fotografii(která mimochodem pořízená při souboji často bohatě postačuje k tomu, aby se k vám prodral závan pachu krve). Úvodní "nastavení" příběhu je ale tak nechutně prvoplánový, že to nelze přejít bez alespoň pomyslného zakroucení hlavou a siláckýho pokrčení nosu.//Film jistě poslouží i k sáhodlouhým pseudodebátám na téma:"jak si vybíráme své hrdiny"// Divák opravdu nemusí bejt ryzí génius, aby dokázal odhadnout, kam se turnaj vyvine. Nicméně navzdory těmto scénaristickým deficitům a zbytečným "amerikanismům" je Warrior dechberoucím zážitkem, který ve svých akčních sekvencích(pro které je ale tenhle žánr předurčen) nezvedne jenom ze židle, nenapne svaly k prasknutí, ale vyžene i nějakou tu zbloudilou slzu z oka. Vydařená kombinace sentimentu a testosteronu. To se nevidí moc často.

    • 15.1.2012  22:34
    Terra Nova (TV seriál) (2011)
    *

    Po S01 a s odstupemSrovnávat Terra Novu s Jurským parkem je jako poměřovat nějakýho teropoda s microraptorem :-P.(zvlášť co se týče....no vlastně ve všem) Máme tady další klasickej americkej seriálovej model, strukturou a epizodama nápadně podobnej Falling Skies(+odmyslíteli si dinosaury, přírodu a časový -s prominutim- ptákoviny, tak máte klasický seriálový drama podobný výše zmíněnýmu). Děj zkrátka víceméně poskakuje na místě a tváří se, že má nějakej vyšší cíl. Jako monokl pod vokem nějaký supermodelky na sebe upozorňuje hlavně Stephen Lang. Na jeho charismatu doslova visí tenhle ubrečenej a místy až směšně působící "produkt". Šablonovitě vyrobenej, snažící se do sebe absorbovat to nejlepší z Avataru, Jurskýho parku nebo seriálu Lost, ve skutečnosti však provádějící pravej opak. Další pohrávání si s divákovou trpělivostí, ale co je horší- s jeho inteligencí.

    • 8.1.2012  23:08

    Kdyby se mě někdo zeptal, jaká filmová scéna je z hlediska přirozenosti hereckýho zjevu a procítěnosti role nejsilnější, pak bych asi musel zvolit sekvenci z laviček se starcem a matkou(Nadiou Sibirskaïa-což byla mimochodem první Kirsanoffova žena).(samozřejmě s hudbou od Mercera)která zároveň brilantním způsobem shrnuje předešlý děj do několika málo osudových vteřin. Je příkladem toho, jak snadno se dá s použitím několika typických výrazových prostředků (montáž,expozice,detaily)vyprávět bez mezititulků. Filmový esperanto impresionismu.

    • 8.1.2012  00:27
    Finis terrae (1929)
    ****

    Tento film jsem měl možnost vidět v opravdu působivý kvalitní verzi snadno konkurující novodobým filmům ve vysokym rozlišení. V ní se vše zdálo ještě o hodně živější. Epstein po zániku domu Usherů natáčí dokumentární snímek v podobnym pomalu, poeticky laděnym duchu. Krajina se pro něj opětstává výchozí inspirací-alfou a omegou a je zároveň perfektním místem pro kombinaci lehký fabule a autenticity. Za povšimnutí stojí hlavně krátký detaily na různý objekty dokonale splňující roli "obrazových mezititulků". Je zajímavý, že čím více se blížila éra zvuku, tím více filmaři objevovali "lingvistické" možnosti obrazu.

    • 4.1.2012  21:23

    Opravdu úděsnej film(zvlášť díky nevhodně zvoleným hercům a jejich často afektovaným etudám(záměr?), formě-vizuální stránce je třeba vytknout především zvláštní pohyb v prostoru, který diváka postupně dezorientuje a ten snadno ztrácí přehled o situaci, místě i času, jako vedlejší efekt nadužívání detailů a minimálního nezručného použivání větších celků je film příjemnou ukolébavkou, kterou ale narušuje všudypřítomné bzučení hmyzu- a hudbě). Dvě hvězdičky dávám hlavně díky interpretačnímu výkladu Davida Jařaba, který toho měl evidentně mnoho co říci, avšak filmem se mu to dvakrát nepovedlo. Chápu, proč se projekt zrealizoval a proč se pro něho téma střetu dvou odlišných(a přeci v něčem stejných) kultur stalo neodolatelným námětem. Ačkoliv i zde platí, že šikovná analýza a nápad se dají v umění)filmu zmršit různými způsoby a zároveň obhájit a vynést do nebe, tak se neodvažuju tlumočit dále Jařabovu interpretaci. Ta by ze mě prostě nikdy nevypadla, ale nemyslím si, že by to byla vina jen moji zabedněnosti. Zkrátka"kdo chce psa hladit..."

    • 29.12.2011  00:18
    Prostřeno! (TV pořad) (2010)
    odpad!

    Prostřeno pro diváka naprosto otupělýho stereotypem života. Možná na podobný věci budu koukat taky za 50 let, ale co 20-ti letý lidi, co v tom vystupujou a filozoficky přemítaj nad kuřetem alá bažant?? Nezbývá, než se s lítostí vysmrkat do jejich ručně pletenýho ubrusu.

<< předchozí 1 2 3 4 5 7 9