SpicyNugget

Po prodělaném potratu se Lola s manželem dozví, že už nikdy nebudou moct mít děti. Rozhodnou se tedy pro adopci a do své péče si vezmou Tina a Tinu, dvojčata, která jsou posedlá Biblí a vše v ní si vykládají až moc doslova… Neeee, tohle nefungovalo. Děcka nesympatický až na půdu, hloupý až na střechu a film bych rozhodně nenazvala hororem, nebyly tam žádné hororové prvky. Žádná lekačka, krev, klauni, duchové, prostě nic. Jen dvě děcka, který dělají svým adoptivním rodičům ze života peklo. Tomuhle se vyhněte.

V budoucnosti se lidem podařilo vyvinout revoluční technologii, která dokáže přenášet lidský věk a energii mezi těly. Je to však pokrok na úkor druhých. I když dárce času je královsky odškodněn finančně, jeho život už mu nikdo nevrátí. Max je velmi úspěšným přesvědčovatelem, aby se lidé vzdali svých let, jeho žena Elena je lékařkou. Jednoho dne jim vyhoří byt, který ještě nesplatili. Elena ručila za úvěr svými roky života a ty jí jsou následně odebrány. Přišla o celých 40 let. Z mladé krásky je stará babka. Ale Max to nehodlá nechat jen tak, je rozhodnutý jí roky vrátit zpět… K německému sci-fi jsem byla velmi skeptická, ale nakonec to nebylo špatné. Já mám ráda hrátky s časem, tady ty hrátky byly na postavách i vidět. Děj super, první půlka byla o malinko lepší, než druhá, protože ke konci se už jen kecalo a dobíjelo, pointa byla odhalena, přesto jsem seděla jak zařezaná a dívala se dál. Postavy byly sympatické, na zpracování byl vidět nižší budget, ale vůbec mě to nerušilo.

Victor před dvanácti lety přišel při zemětřesení na Haiti o těhotnou manželku. Podařilo se zachránit pouze nenarozené dítě, dceru Angelu. Victor se o ni stará a bojí se o ni. Jednoho dne se Angela se svou kamarádkou ztratí. Vyděšení rodiče panikaří, holky se ale po třech dnech najdou. Dezorientované a se zvláštním chováním. Vypadá to, že jsou posedlé… Já věděla, že nebude o co stát, protože recenze tohoto filmu byly šílené. A když moc neočekáváte, můžete být překvapeni, aspoň malinko. Na původního Vymítače to nemá ani zbla, ale jako jednohubka se to přežít dá. Pár hvězd dávám za sympatické obsazení, zajímavý námět, který se snažil jít svou vlastní cestou a za konec, ten jediný mám v hlavě i teď, po skoro půl roce od zhlédnutí.

Tři příběhy a jeden dům. V prvním sledujeme rodinku s dvěma holčičkami, která se přestěhuje do nového domu. Něco tu ale nehraje. Schody střídavě mizí a objevují se, stavaři jsou divní a rodiče se taky začnou chovat divně… V druhém se objeví pan myšák, pracovně vytížený investor. Nabízí dům ke koupi, ale nemá štěstí. Až jednou se objeví paní myš se svým mužem a ti chtějí dům koupit. Jenže prohlídku protáhnou na pěkně dlouho a v baráku se v podstatě usalaší. Nakonec pana myšáka dostanou do nemocnice… A ve třetím vystupuje paní kočka jako fakt znechucená paní domácí onoho domu. Má dva podnájemníky, kteří jí ale lehce pijou krev, protože neplatí penězi, ale rybami a kameny. Což jí je k prdu. Barák schvátila záplava, ale ona chce zůstat a dům opravit… Inu, co bych k tomu napsala. První a třetí příběhy byly zajímavé. Díky zvláštnímu vyobrazení postav byla celková atmosféra temná, hutná a opravdu nepříjemná, což bylo super. Druhý příběh mě bohužel neoslovil.

Darby uteče z léčebny, kde se dostala kvůli drogám, jelikož její maminka je v nemocnici. Cestou narazí na vánici a policista ji pošle do jejich návštěvního centra, aby tam s dalšími čtyřmi lidmi vánici přečkala. Všimne si, že v jedné dodávce na parkovišti je svázaná malá holčička. Musí zjistit, kdo z těch čtyř za to může a musí holčičku zachránit dřív, než bude pozdě… No, nezaujala mě tupost Darby a té druhé ženské. Naopak Ed, Lars a Ash mě potěsili, skvělé výkony. Prostředí opuštěné budovy ve sněhové vánici bylo fajn, strašidelné. Finální zvrat byl luxusní. Konec super, jen se k němu prokousat…

Zdravotní sestra Jess se po bouřlivém rozvodu přestěhuje s dvěma dětmi na venkov. Když si děti hrají venku, je syn Owen ošklivě pokousán cizím psem. Od té doby se chová zvláštně - potřebuje k přežití krev… Zní to dobře, ale nebylo to dobré. Bylo to až nelidsky utahané, až příšerně neděsivé, s minimem hororových prvků. Nejvíc mě naštvala absence jakéhokoliv vysvětlení. Já prostě potřebuju vědět kdo, co, jak a proč. Tady se nic nedozvíme. Prostě jen kluk pokousaný psem, matka, která shání krev kde může, otec žijící s novou rodinou a dcera kryjící matku, když unáší lidi, aby jim mohla ve sklepě pouštět žilou. Málo, velice málo. Nejsem spokojená.

Tatík se se dvěma dcerami po smrti jejich matky přestěhuje do staré ruiny, aby začali nový život. Obě děvčata ale trápí spánková paralýza, během které vídají nepěkné věci. Když si otec do domu pozve pečovatelku, holky začnou ve spánkové paralýze vidět celou pravdu o mámě, otci, domě i pečovatelce… Nápad to byl zajímavý, herci byli velice sympatičtí, film pořád držel mou pozornost a finále se mi hodně líbilo. Musím ale říct, že jsem od toho čekala více… Bylo tam hodně nevyužitého potenciálu. Málo děsu, málo akce, bylo to utahané.

Ruja po smrti svého otce zdědila dva obrazy. Vydává se se svou malou dcerkou zpět do domu, kde vyrůstala, aby si obrazy vyzvedla. Obrazy nejsou v úplně dobré kvalitě, a tak najme restaurátora, aby je opravil. V tu chvíli se kolem ní začnou dít zvláštní věci a Ruja musí zabojovat o život svůj i dcerky… Jednoduché, komorní drama protkané trochou toho děsu. Všudypřítomná hustá mlha, tma a liják vytvoří pěkné prostředí. Ale přesto to na mě bylo málo, Antone Pavloviči. Hlavní hrdinka mi nebyla moc sympatická a dcerka už vůbec (restaurátor byl naopak fajn). Pointa byla slabá, na horor dnešní doby bych čekala víc. Konec byl pěkný, i když takový zvrat se dal bohužel čekat.

Cindy se po smrti svého otce vrací do vesnice, kde vyrůstala. Vezme s sebou i tři své kamarády. Jenže v té vesnici se za dob jejího tatíka událo něco strašného a Cindy jako žijící potomek svým příchodem nevědomky probudila zlo… No, mě to nezaujalo. Konec byl vyloženě odfláknutý, prostě se nám zdálo, že by to bylo dlouhý, tak do toho kopneme a problémy se rozplynou! Až moc snadné. Do té doby tam ti čtyři blázni jen pobíhali a koupali se v bazénu. Bubák byl super, jenže byl vidět až na konci. Nic moc.

Absolventi se vrací do Bradavic! Velice nádherně zpracovaný dokument o Harrym Potterovi. Neskutečná nostalgie, obrovské emoce a moře slz. Radostných a také smutných. Alan Rickman je už bohužel několik let po smrti a mě velmi mrzí, že se proto už do Bradavic nevrátil. Určitě se ale shora koukal a usmíval se. Stejně, jako Helen McCrory.