filip.novak

'Free to Play' skrývá již v názvu pozvánku k volnému přidání k hráčské komunitě. Mírné problematizování profesionálního hraní slouží jen k posílení pozitivních motivací postav, které skrze píli a možnost danou společností Valve dosáhnou toužených životních cílů. Dokument je chytře vystavěnou ideologickou obhajobou "hardcore" hraní a reklamou na produkty společnosti Valve, která film produkovala.

History of the World je křečovitou snahou Mela Brookse o fungující (komediální) film. Nechápu přirovnání ostatních komentátorů k Monty Python, protože humor Pythonů a Mela Brookse by nemohl být odlišnější. Brooksův humor stojí na prvoplánovité vulgaritě a zlých urážkách mezi postavami, čímž si zároveň podkopává nohy, protože zvláště v římské epizodě film zdlouhavě rozvíjí příběh okolo čím dál tím více odporných postav. Když se Brooks rozhodne parodovat ikonický historický nebo filmový moment, nikdy nepřekročí stín prvoplánovosti a předvídatelnosti, jediné, čím se snaží překvapit, je silnější urážka. ____ History of the World je ukázkou díla uzavřeného ve své době, více než 30 let od premiéry působí šokující snaha o vulgaritu nanejvýš trapně a bezzubě. Současnou optikou se jedná pouze o ochotnicky inscenovaný a s mizerným načasováním gagů hloupý film, který sám sebe bere až příliš vážně a sofistikovaně.

Film pro zábavní průmysl sžíravý jako úvodní logo Paramountu prolínající se do záběru na špinavý písek.

Nezájem hlavních postav opisuje způsob reflexe dobových události (smrt Kádára, pohřeb Nagye) pouze skrze širší rámec fabule, protagonisté je svou (ne)účastí žádným způsobem neovlivňují. Vyprávění je členěno do zdánlivě nesouvisejících příběhových epizod bez pro postavy viditelného cíle a pro diváka dramatického oblouku směřujícího k vyvrcholení. O to více nepatřičně působí náhlá a neopodstatněná změna formy vyprávění v závěru filmu, která popírá dojem autenticity budovaný v průběhu celého snímku.

Má-li se jednat o dobový seriál, proč jsou postavy schopné reflexe doby, ve které žijí, z dnešního pohledu?____ Nekonfliktní a konzervativní dýchánek, který nechává ožít maximálně kulisy; postavy nemají žádnou dobovou vypovídající hodnotu. Seriál nemá o kom vyprávět, což je při pohledu na jeho název poněkud paradoxní.

Super 8 nostalgicky vzpomíná na zašlé časy osmdesátkových blockbusterů, kdy nám ještě záleželo na postavách a triky nebyly pouhým cílem, ale prostředkem. Co je hlavní, film nezůstává u pouhého nostalgického pomrkávání, ale vypráví nosný příběh, nutno dodat s dynamikou a čistotou hodnou J.J. Abramse 21. století. Dívat se na Super 8 je jako jet starým naleštěným Cadillacem, do kterého Abrams namontoval ABS, EBS a airbagy, ____ P.S. Diváci, kteří si budou stěžovat na závěr, nechť si u mě vyzvednou uniformu do armády, bude jim jistě slušet. Konec byl logickým vyústěním celého příběhu, který byl vyprávěn z dětské, tedy naivní, perspektivy.

Trochu nechápu, kde se bere tak vysoké hodnocení. Film totiž selhává nejenom jako elementární ilustrace knihy, ale hlavně jako samostatně stojící dílo. ____ Z původně mnohovrstevnatého románu se stala chabá detektivka plná neprokreslených postav postrádající základní motivace (proč Mikael vzal Vangerovu práci, proč se Lisbeth sama začala angažovat v případu a poslala Mikaelovi mail atp.). Na to, že se film snaží vypadat jako detektivka, chybí jakákoliv hra s divákem, stopy a nápady se objevují ve stylu deus ex machina. Příslušníci rodiny Vangerů se jen tak mihnou, nemáme možnost se stát součástí toho velkého světa, kde se řeší rodinná záhada (tak jako se to povedlo v knize, Larsson doslova zahlcuje čtenáře informacemi, které si musí sami roztřídit). ____ Scénář nedává Noomi Rapace šanci být někým jiným než jen trochu extravagantní hackerkou, vůbec není rozvinut kontrast mezi tím, jak ji vnímá okolí a jak ona sebe. Mikael je nemastný neslaný packal, který, kdyby mu Lisbeth neutírala zadek, by na nic nepřišel. Ostatní postavy nejsou ani na úrovni jednorozměrných figur, jsou to jen loutky přímočarého scénáře. ____ Při tak bohaté časové dotaci jsem doufal v lepší film, přitom stačilo pořádně rozvinout několik nosných motivů knihy a charaktery postav a ne pouze zbytečně osekávat až na dřeň. Finchere, věřím, že se o Vánocích předvedeš… je to pro tebe ideální látka.

Oprašte klobouk zašlých časů, pane Hulot. Magnifique!

Poslední Potter se prezentoval jako "epic conclusion", ale více by mu slušel podtitul "epic fail". ___ Rytmus filmu je naprosto nevyvážený, zbrkle střídá zkratkovitě vyprávěné pasáže se zbytečně natahovanými a nepodstatnými scénami. Navíc film postrádá jakoukoliv základní gradaci. Yates nestvořil koherentní celek, ale pouze dílčí fragmenty, které skládá za sebou, a zapomíná přitom, že by měly mít mezi sebou nějaký nadfragmentární vztah posunující film dopředu. ___ Yates (nebo snad Kloves, chcete-li) při honbě za epikou a co nejefektivnější destrukcí Bradavic zapomněl, že bez fungujících charakterů postav a vedlejších motivů se bude jednat pouze o prázdnou epiku. Film příliš spoléhá na diváka-čtenáře, který promítne své zkušenosti ze četby knih a následně se lživě dojme nad tím, že už to vše skončilo. Takové pocity ale film sám o sobě nepřináší, i když by moc chtěl. ___ Osudově vylhané finále.

Závěrečný podvod na diváka si přímo říká o vyvolání diskuze o realismu předkládaném filmovým médiem. Jodorowsky kritizuje skutečnou společnost a masová média pomocí prvků naprosto se vymykajících představě o reálném světě, přesto se divák cítí závěrečnou konkluzí podveden. Divák přijímá Jodorowského surrealistickou vizi za reálnou - neexistuje žádné plátno, žádná promítačka, jen film a my. Hranice jsou smazány, okolní prostředí neexistuje. Otázkou je, zda my jsme ve filmu nebo film v nás. Je zajímavé, že se dostáváme k realitě blíže v surrealistickém snímku než ve "středoproudém dramatu ze skutečnosti". Intenzitou k podstatě!