CaptainNor

Chceme-li škatulkovat, je filmová kronika jakýmsi malým subžánrem, který nás zpravidla seznamuje se životem prostých lidí žijících na určitém místě, ať už fiktivním nebo konkrétním a zachycuje delší časové období tak, jako to kroniky ve všech formách dělají. Seznamuje nás s obyčejnými lidičkami, kteří by jinak zapadli do propadliště dějin a je jen na nás, jak ochotně je přijmeme. Vnímavý divák si může z vyprávění odnést do dnešního uspěchaného světa trochu pokory a třeba i ponaučení a divák povrchní je prostě nazve burany.. Martin Šulík vsadil na velice poetické vyprávění, Štrbovu senzibilní kameru, výtečné herce a u mne tak uspěl víc, než u daleko protěžovanější Zahrady. Tím víc je pro mne záhadou proč se na jeho hlavu snesla kritika především slovenských komentátorů…

Snová vize každé klasické předlohy je velice individuální a éterická záležitost a je nabíledni, že si jí vytváří každý čtenář ve svém nitru, považuje jí za svůj duševní majetek a těžko se smiřuje s vizí někoho druhého. Tím neochotněji s vizí umělce, pokud se zrovna nepřiblíží té jeho.. Nechci ani domyslet, co by s Kyticí provedl kdokoliv jiný, než takový mistr kompozice, dynamiky a bizarního oka, jakým je F.A.Brabec. Kritizovat technické disciplíny by proto bylo ode mne ještě větší odvahou, než od režiséra Kytici natočit. Malé zklamání je pro mě jindy skvělý Karel Roden, který svojí trapnou artikulací a frázováním svou postavu degradoval na komickou a to v básni, která by měla být ta nejděsivější a role Polednice, která má sice plachetku, hnáty křivé, ale měla by být malá a Polívka má bezmála dva metry. Jistě se dočkáme dob, kdy bude hrát Popelku, Barunku nebo Marušku Kudeříkovou..

Kdybych koupil v hračkářství legendární plechovou slepičku na klíček, obalil jí vatou, přidělal osm nožiček, vypoulené oči a kusadla, stačilo by jí jen natáhnout a efekt by byl mnohonásobně vyšší, než animace pavouka v tomto veledíle. Herecké výkony by hravě zastoupilo několik slabomyslných jedinců a technické zázemí vyběhaná osmička. Za nesmyslně vyhozené peníze by pořídila somálská rodina kravku, otec nové kopí, korále pro osm žen a cuc na kládě pro 24 podvyživených dětí. Kdekdo tady píše jak se u toho nasmál..Já jsem u toho plakal!

Tichý, skromný a slušně napsaný příběh je jako Popelka oděná v hávu skvělých hereckých výkonů. Jaroslava Adamová - Miroslav Donutil - Tatiana Vilhelmová, jsou tři oříšky pro Popelku a možná že jiné ambiciózní filmy pro velké plátno neuspěly právě proto, že příběh byl povrchní kráska - a bez oříšků…

"A můj syn (nebo manžel) se na mně podíval a řekl:".. následuje vtipný bonmot a pohyb hlavou nikoliv nepodobný rozkuráženému krocanovi. A já jsem se na ty drůbeží pohyby chviličku díval a okamžitě jsem to přepnul. Bože, takovou ztrátu soudnosti snad nemají ani naši američtí bratři a to už je co říct

Ta jedna hvězdička je za snahu autorů a za to, že jsem se díval po očku od počítače a jakési naivní očekávání a lenost mě nepřiměli, abych to někam přepnul. K tomu abych zasedl a díval se naplno jsem však nenašel jediný důvod..

I to málo, co o zahraničním filmu vím, mne nutí přiznat, že Polanský natočil bezpochyby kvalitnější filmy. Ale ten ďábel, který tu vystrkuje růžky ze všech koutů, mne uhranul a přesvědčil, abych měl právě Devátou bránu nejradši. Ani pozvolna vadnoucí konec završený ďábelským živočišným sexem mi neodradí, protože i v kvalitnější Rosemary je ještě slabší. Nesrovnalosti v rytinách starých knih, z kterých přímo čiší podpis Satana a závan pekla, to je moje a víc to pitvat nebudu! Kdybych se nebál, že způsobím v dnešní době interpelace až v Evropském parlamentu, dal bych pátou*, protože jsem konečně našel člověka, i když fiktivního, který kouří víc než já! :)

Znechucen dnešním světem a způsobem západního života, který je nám tak nepokrytě podbízen a vnucován jsem velmi, velmi často, dá se říci denně mezi 7. a 8. hodinou večerní! Z konzumního způsobu života jsem téměř zcela vyvázán a moje rebelie je všeobecně známa, ale nikdy jsem nepocítil nejmenší chuť naplňovat jí řezáním do něčího ksichtu nebo se nechat řezat do svého. David Fischer udělal ve své tvorbě úkrok stranou a rozehrál mistrovskou filmařinu, která mne však uvádí v úžas svou formou, nikoliv obsahem. Obávám se, že procento lidí kteří se v brutalitě protestu a schizofrenii samotné doby s velkým zalíbením shlédnou je nepoměrně vyšší, než procento, které film pochopí v rozsahu, v jakém byl zamýšlen. Pokud by se někdo z kolegů o generaci mladších domníval, že jsem snad suchar, který do druhé skupiny nepatří, pak se mohu jen pousmát – ;-)

Filip Renč měl velmi blízko studentským vůdcům a není divu, že mu téma revolučních dnů leželo v hlavě. Když po deseti letech uzrálo, natočil podle vlastního scénáře dokumentární hraný film, který patří mezi nejlepší v jeho tvorbě. Z představitele Aloise Lorence jde ještě větší strach, než ze šedé eminence samotné a předehra k sebevraždě politruka Stb - to je silný tabák. Film je zařazován jen v rámci výročí listopadových dní a proto není tolik známý. To je podle mne jediný důvod proč tady není v červeném hávu.

Mimořádně zdařilá a hodně kořeněná jednohubka pro labužníky. Paní režisérka dokázala vybudovat kouzelnou, lehce mysteriózní hororovou atmosféru, nepostrádající vtip a lehkost a udržet diváka v napětí a očekávání. Skvělá kamera si hraje s detaily, zejména bramborovitého obličeje pana Lafflera a podivně krvavých očí záhadného personálu restaurace. Herecký výkon Jiřího Lábuse je famózní a jeho repliku „doma nepřijímám“ používám od té doby také - když mám doma neúnosný bordel. A ještě něco je zde příznačné: Totiž pozvolné propadání až do úplné závislosti trávit večer, co večer v restauraci U Poma - pardon U Sbirra!! ;-)