daremes

Je to takova rozvlekla blbost bez deje, kde vas vubec nezajimaji motivace vsech zucastnenych postav.

Naprostá lahůdka nejen v rámci sci-fi! Vizuálně moc pěkné, aniž by to stálo moc peněz. Působivý soundtrack, který má na svědomí hvězdný Clint Mansell (možná dokonce jeho nejlepší počin!), skvěle hrající Sam Rockwell, komorní prostředí těžební stanice na Měsíci a Kevin Spacey jako hlas AI společníka. To vše buduje atmosféru, která celému snímku dominuje a zalepuje místa v možná trochu (alespoň dle některých komentářů) nenáročném scénáři. Netradiční pojetí nemusí sedět každému. Ti, kdo čekají odpočinkovou jízdu nebo hardcore sci-fi plné technologických vychytávek, budou možná zklamaní, ale to nijak nesnižuje kvality této celovečerní prvotiny Duncana Jonese.

Poměrně povedený film, který se zakládá na skutečné události, což často samo o sobě přidá na atraktivitě i celkovém zážitku, pokud se to úplně nezpacká. Rachel Weisz hraje skvěle, ale místý působí jaksi moc křehce vzhledem k postavě, kterou ztvárňuje. Kontroverze soukromých kontraktorů, zvěrstev pod záštitou OSN a brutální problematika trafikingu a nucené prostituce jsou materiálem, který nejen funguje ve snaze udržet pozornost diváka, ale plní pomocí filmového formátu i funkci onoho důležitého "whistleblowera".

Příručka na to, jak "vylepšit" vlastní původní dílo a degradovat ho na směšnou karikaturu. V prvních devatenácti minutách uvidíte původní undergroundový kraťas Johnny YesNo (1982) z dílny Cabaret Voltaire. Jedná se o jakousi experimentální variaci na film-noir s výraznou hudební složkou, která trvá 20 minut, načež Redux verze diváka uvrhne do pekla v podobě trapně nucené předělávky, která nemá žádnou atmosféru a i přes násilné výjevy na plátně nutí místy spíše k smíchu, který se při promítání i několikrát ozval.

Jelikož jsem velký obdivovatel jeho ambientních tvorby, studiového umu a přístupu ke zvuku a hudbě vůbec, vydržel jsem až do konce. Ale bylo to děsné utrpení. Lidi odcházeli už po půl hodině. Dlouhá stopáž s minimem archivního materiálu táhnoucí se jako žvýkačka. Komentáře se točily kolem jedné věci stále dokola. Nedoporučil bych ani skalním příznivcům.

K filmu jsem se dostal náhodou, když jsem dokoukal Primer (USA, 2004), který kdysi na Sundance získal jakousi Alfred P. Sloan Prize, a já byl zvědavý, kdo další obdržel toto ocenění. Zpočátku jsem k snímku přistupoval spíše skepticky, jelikož planeta na plakátech visící nad hlavní postavou hrozila vykradačkou von Trierovy Melancholie, k čemuž nakonec ani zdaleka nedošlo. Film bez nadsázky představil novou královnu indie filmu Brit Marling, která nejen bezvadně ztvárnila hlavní postavu, ale podílela se i na scénáři. Působivou atmosféru z nemalé části živí i nápaditá hudba a sound design z dílny Fall On Your Sword, kteří mi od té doby často znějí ve sluchátkách. Mohu doporučit jako jeden z nejlepších filmů, které se vzdáleně dotýkají sci-fi tématiky, aniž by vyžadovaly náklonost k žánru.