Netorack

Asi dva měsíce před zhlédnutím filmu jsem četl knihu Jeden z nás: Příběh o Norsku, která se tématu věnuje velmi dopodrobna (rozhodně ji doporučuji), a tak jsem k filmu přistupoval trochu jinak: jako k dokumentu, či spíše dokonce k rekonstrukci skutečných událostí. A za sebe mohu říci, že v tomto ohledu je film neskutečně precizní. Spoustu postav (respektive jejich reálných předobrazů) jako Viljar nebo Lara jsem poznal hned, jak se objevily v záběru. Repliky jako když se šéf ochranky na ostrově Breivika ptá, zda zná někoho u útvaru (a Breivik na pozadí přemýšlí, jestli je to finta nebo upřímný dotaz) nebo Viljarův vtípek s okem, se 1:1 udály. Dokonce i Breivikův pokoj u matky má dveře hned za vchodem do bytu. Opravdu neskutečné. Z filmového hlediska jsem čekal, že samotný útok (+ přípravy na něj) bude zabírat větší plochu, ovšem za půl hodinky je po všem a začíná psychologické drama. Nemůžu ale říct, že by mi to vadilo. Tohle je prostě realita, syrová, tak se to událo. Tenhle aspekt si stačí párkrát připomenout a dopad z filmu je mrazivý i bez jakýchkoliv filmařských kouzel nebo stylizace. Za mě fantastická práce.