Dudek

Zdá se, že Kurt se snaží předvádět umění střihu, nezmám moc filmů, kde by to takhle lítalo, a když se nad tím zamyslím, není to vůbec škoda. Ana - Aktion Brus je naprosto jasná 'krenovka', chaotický film bez smyslu, který se snaží divákovi vnutit že má nějaký podstatný, ale v symbolech ukrytý smysl. Čímž si možná získá pár pseudointelektuálních fanoušků, ale mě tohle honění ega nechává naprosto chladným. Když se nad tím zamyslím, už mi přestává vadit, že na csfd je jen malý zlomek mistrovi tvorby, i když je pravda, že názory ostatních i na další dílka by mě zajímal.

Neobyčejně působivé drama o uprchlých vězních netěží jen na skvělých dialozích, ale zejména na úžasném scénáři. Na trestance se zde pohlíží jako na obyčejné lidi, kteří svých skutků sice nelitují, ale zároveň jsou z etického hlediska nevinni nebo by je tak měl divák alespoň shledat. Přestože se jedná o skvadru, kterou bychom nejspíše nechtěli potkat, jsou to zároveň lidé, kteří mají své city a chtějí to někam dotáhnout. Snímek je podkreslen povedeným hudebním doprovodem a ani herecké výkony nijak zásadně neselhávají. Režisér pracuje více než skvěle, jasným důkazem je třeba scéna, kdy hlavní hrdinové natrefí na nevěstinec. Celá scéna je podána jako objevení ráje nebo nějakého pokladu a na diváka z ní přímo číší její podmanivost a zejména nadšení trestanců, kterým žena schází již pěkně dlouhou dobu. Přesto je však celý děj postaven zejména na výborném scénáři, který nás pomalu zatahuje do nejzažších zákoutí duše jednotlivých představitelů, čím více se o nich dozvídáme, tím více jich litujeme a jejich skutky z minulosti jim odpouštíme. Největší eso scénáře je ale postupný vývoj charakterů, můžeme si všimnou změny chování po opuštění věznice, kdy se ještě jedná o šťastné muže, kteří si užívají volnosti, jenže čím déle jsou venku, tím více na ně doléhá tíha okolí, pomalu si uvědomují, že o ně skoro nikdo nestojí a za své skutky budou muset pikat až do skonání. Přesto jsou však charaktery některých z nich diametrálně odlišné; někteří se vyvíjí rychleji a jiní musejí na postup, byť jen malinký, čekat až do konce snímku. Jasně je to vidět na samotném začátku, kdy se pokouší užít si s ovcí, a konci - tam se totiž vracejí pomalu do zajetých kolejí (nebudeme spoilerovat). 80%

Název slavné německé písně zde posloužil Kurtu Krenovi k vytvoření velmi zajímavé - a hlavně originální - koláže, spolu se snímkem Sinus beta považuji tohle dílo za jedno z Krenových nejpovedenějších.