krvavamera

skutečně ano, toto je zajímavé

Chomettovy filmy Jeux des reflets et de la vitesse (1925) a Cinq minutes de cinéma pur (1926) jsou v podstatě studiemi cinéma pur, v nichž prozkoumával rozličné možnosti výrazových prostředku kinematografu, od použií nejrůznějších optických deformací, světelných a zrcadlových reflexů, proměnlivé frekvence snímání, distorze a zmnožení obrazu, extrémní detaily, zapojení obrazů v negativu - to vše sestaveno do rytmických sekvencí s cílem zapudit jakýkoli narativní či dokumentární charakter a místo toho nabídnout čisté kinematografické obrazy a rytmus." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 123)

"Přibližování se k hmotě skutečnosti kombinované s technikou "světelných průtisků" najde své uplatnění i v jedinečném díle Stana Brakhage Motlight z roku 1963, v němž se vzdal zápisu na citlivou emulzi filmu a ve kterém nalezené úlomky rostlin a motýlích křídel nalepuje přímo na filmový pás. K prosvětlení tak dochází až při aktu samotné projekce. Tento film však svou materiálně kolážovitou povahou patří do oblasti sklíženého filmu, neboť zcela rezignuje na využití vlastností citlivé vrstvy jakožto tvůrčího nástroje." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 117)

"...Lapis, jehož název odkazuje ke kameni mudrců a který je čistou filmovou mandalou. Pro realizaci tohoto filmu využil James Whitney výše zmíněné zařízení cam machine, zkonstruované bratrem Johnem. Práce na filmu jej ovšem natolik vyčerpala, že bezmála dalších deset let netočil." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 113)

"James Whitney natočil samostatně filmy Yantra (1950-1955) a Lapis (1963-1966), rovněž ovlivněné spiritualitou a východní mystikou, ve kterých redukoval základní skladebný materiál na jednotlivé body, popřípadě čistě barevné filmová okénka. Yantra znamená údajně v sanskrtu stroj - chápaný jako velký kosmický stroj. James zde pracoval klasickou animací okénko po okénku, využíval solarizace a dalších náročných laboratorních zpracování. Cílem bylo vytvoření meditativního filmu, obdobně jako v následujícím filmu Lapis, jehož název odkazuje ke kameni mudrců a který je čistou filmovou mandalou." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 113)

http://www.tudou.com/programs/view/PvmbCzO1q48/ "V polovině čtyřicátých let se Fischinger setkal s kurátorkou Guggenheimovy nadace Hillou Rebayovou, která mu zajistila finanční prostředky pro realizaci jedinečného díla Motion Painting No. 1 na Bachův Braniborský koncert č. 3. Fischinger vytvořil tuto jednáctiminutovou "filmovou malbu" v průběhu devíti měsíců postupným malováním na plexisklovou desku o rozměrech 18 x 24 palců. Film Motion Painting No. 1 představuje nový krok v jeho tvorbě nejméně ve dvou směrech. Jednak je celý obraz řešen staticky a veškerý pohyb se odehrává v ploše postupným nanášením barev. Obraz, který maloval, snímal průběžně okénko po okénku filmovou kamerou. A za druhé, Fischinger zde řeší novým způsobem vztah mezi obrazem a hudbou, neboť zcela opouští své tradiční "synchronní spojení obrazu a hudby". Obrazové proměny nekopírují přesně rytmické změny v hudební skladbě, nýbrž vytvářejí jakési paralelně jdoucí linie svázané vnitřním vývojoem tématu, a nikoli vnější prvoplánovou proměnou rytmickou. Přestože film byl při premiéře v Art Center of Design v Los Angeles přijat s takovým nadšením, že si diváci okamžitě vynutili opakování projekce, Hilla Rebayová odmítla další podporu ze strany Guggenheimovy nadace, neboť film se jí zdal "nepřesně synchronní"." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 95)

"Po úspěchu Komposition in Blau následovala nabídka od firmy Paramount a Fischingerův odchod z Německa, kde byly jeho filmy označeny za "zvrhlé umění". Ani ve Spojených státech ale však vzhledem k názorovým rozdílům se Fischingerovi nedařilo. Film Allegretto (1936-1943), vytvořený pro Paramount, zůstal vlastně jakýmsi torzem původně rozsáhlejšího projektu." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 93)

http://www.tudou.com/programs/view/kBpPBtQ48v0/ "V obdobní práce na komerčních zakázkách pro cigarety Muratti vytvořil Fischinger dílo klíčové povahy Komposition in Blau (1935), realizované na předehru Veselých paniček windsorských Otty Nikolaie. V tomto filmu se Fischinger dokonce odpoutal od plochy a vytvořil jej animací prostorových útvarů (barevných krychlí, válců, ploch rotujících podle symetrické osy ap.). William Moritz spatřuje v použitých motivech polaritu mužského a ženského principu, napětí mezi aktivitou a pasivitiou, jež vrcholí v závěrečném finále evokujícím údery do vodní hladiny (nebo snad pokus o penetraci?). V každém případě tu lze nalézt určitý moment tvarového erotismu, který se zcela explicitně vyjeví ve studii Organic Framents o šest let později." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013, s. 92)

Promítaný samotným tvůrcem na 12. Přehlídce animovaného filmu v Olomouci (www.pifpaf.cz)

interfilm