Anianna

Vidím už asi popáté. Film s nejčistším zrcadlem, jaké ti může sám život nastavit, přesto v něm musíš sám sebe i ostatní hledat, zkoumat, názorově, barevně i emočně ukotvit, abys pak to ukotvení zase celé přeskládal... Scéna v hořícím autě patří ve světové kinematografii jistě k nejdojímavějším. Dillon a krásná Newton. Oba se skvostným dabingem, který tahle scéna ještě víc umocní. Vondrovi a Moučkové ve stoje tleskám. Výběr herců je vůbec moc povedený. Kamera, střih, hudba a především režie dělá z filmu dílo, u něhož si i s odstupem času budu jista silným emočním účinkem. A jestli si budu pamatovat celý ten dějový propletenec, je mi úplně jedno. O ten ve filmu myslím ani nejde. Je to podobné jako v některých filmech Iňárritových. O čem jsou, dohromady nedáme, ale rádi se jimi necháme při hledání dobra vést. Opakovaně.

Daniela Stacha mám ráda jako člověka se širokým záběrem vědění. Jako moderátor mi zde ale neseděl. Neví, co s rukama nebo se cíleně stylizuje do pozic z popisných obrázků znázorňujících řeč těla při kladení otázek? I jeho práce s hlasem reflektovala mnohem více subjektivní prožívání než profesionální odstup. A nominované památky si zasloužily větší prostor. Nevím, proč se v těchto pořadech, kdy se na pódiu čtou vítězové různých kategorií, ukotvil vzorec NEŽ PŘEČTEŠ VÍTĚZE, ŘEKNI NÁM...  A obvykle se moderátor zeptá na něco, co stejně většina přítomných v sále nebo u obrazovky ví nebo tuší, takže je ta odpověď ani nezajímá. My u TV si jdeme udělat kafe, ti v sále se nuceně usmívají. A když už ten člověk s obálkou v ruce má něco smysluplného a snad i vtipného říct, nikdy (a to si všimněte) to neřekne člověk aktivní v politice. Dokoukala jsem, protože mě památky zajímají a pak - zpíval tam Bárta.

Dávám 4*, protože mám ráda Borna a ráda se jeho grafikami kochám. Dokument ale nemá spád, chvílemi nuda.

Tak tohle by měly recenzovat ženy. Většina chlapů vůbec neví, která bije. A nikdy to ve své testosteronové bublině nepochopí. Skvělá Cibulková. Kříž mohl dostat víc prostoru.

Dobrá detektivka. Trochu překombinovaná, ale o to více nepředvídatelná. Ten lingvistický přesah dává příběhu punc povedené intelektuálštiny, a to se mi tedy dost líbilo. Bonbonkem pak pro mě bylo zjištění, že Sian Phillips, kterou znám už z Já, Claudius, je stále v 90 letech aktivní herečkou.

"No, to jste ovšem musel slyšet, jak křičela!" "Prosím vás, křičela...křičela...to je ňákej argument?" a další a další hlášky, které dělají z filmu perlu. Pucholtova snad nejvýraznější role, Janžurová k zulíbání, Vostrčil jako vždy naprosto přirozený. A ten Hrzánův pohled rezignovaného zoufalce! Musela bych jmenovat všechny herce, protože film na jejich výkonech stojí. Současná filmová produkce osobitost herců a sílu dialogů zoufale podceňuje a přitom se stačí inspirovat ve filmových šedesátkách. 90%

Tak už vím, co je divadlo Ujeto. Skvělý projekt. A film o Dáše Filípkové vnímám nejen jako dokument o aktivitách ženy s hendikepem, ale především jako film, který ukazuje, že jsou nadšenci, kteří dokáží najít v hendikepovaných obrovský potenciál. Dášiny malby jsou ukotvené v tak osobité barevnosti, až to dojímá. Leckterý výtvarný umělec nedosahuje takového účinku, ač výtvarné umění vystudoval.

Vždycky se na tuto Babičku ráda podívám. Terezie Brzková je ve všech rolích výrazově stejná, přesto vždycky autentická. Všechny role babiček ji velmi sedí. Třeba její Barbora Hlavsová je přímo famózní. Štěpničkovou v roli Viktorky podle mě ovšem předčila Libuše Geprtová ve zpracování z  roku 1971. Člověk se neubrání srovnání.

Nerozumím tak nízkému hodnocení. Vizuální složka je velmi povedená - exteriéry, interiéry, hra se světlem, skvostná kamera, působivé pohledy shora dolů, kostýmy, originální rekvizity (třeba ten trakař!), animace hodna zahraničních produkcí... Příběh sám trochu pokulhává, chvílemi se děj táhne, ale špičkové herecké obsazení dělá, co může. A hlas Szidi Tobias bych mohla poslouchat pořád. 65%.

Překombinované na úkor vtipu. Herecky vynikly ženské postavy, zvláště Kameníková, takže jsem dokoukala. No, Prušinovský má na víc.