bratr.Milan

Viděl jsem zatím tři filmy Franca Piavoliho a pokaždé to byl intenzivní zážitek, soustředění až meditace nad jedním aspektem lidství. Zaměří se na určitou část člověka, jeden lidský vesmír a pomocí kamery, zvláštního záběrování, střihu, hudby je schopen zprostředkovat krásné nebo hrozivé skutečnosti lidské duše. Využívá k tomu obyčejné události, například pohled na diváky sportovní akce (Evasi), pracujícího zemědělce a sbírání plodů (LʼOrto di Flora), nebo jako tady dětskou akci, kde dospělí, kteří nezapomněli na své dětství, pro ně připravili program. Děti kreslí, vybarvují zebu, běhají, naslouchají hudbě, ... Je vidět, že Piavoli nestudoval filmařskou školu, ale našel si sám, poučen jinými kvalitními tvůrci, jak pomocí kamery a střihu předat hluboké myšlenky. V obyčejných lidských činnostech svojí technikou objevuje skryté pravdy, archetypy, mýtické skutečnosti, lidskou duši a duchovní skutečnosti, nebo krásu. Je druhým filmařem, kterého jsem poznal, jenž umí používat a využívá detailní záběry lidských tváří, aby ukázal jejich duši. Ten první je Chris Marker. Je zvláštní, že téměř nikdo z tolika tisíců režisérů a kameramanů toto umění nepoužívá, nebo ho neumí používat. Obyčejný televizní dokumentarista, by tuto akci s dětmi natočil povrchně, zaznamenal by jen viditelné. Piavoli ale natočí důležité skutečnosti, které jsou očím neviditelné. Tímto ho řadím mezi největší filmové tvůrce po bok Chrise Markera, Ermanno Olmiho, Alaina Resnaise, … Je mi jedno, že většina uživatelů na zdejší platformě považuje za vrchol kinematografie po povrchu klouzající tvůrce, epické vypravěče krásně natočených stále stejných příběhů, jako je Tarantino, Nolan, Spielberg, Cameron, Jackson, Lucas, Bay, ... Taky se rád podívám na některé jejich dobré filmy, když se potřebuji odreagovat a nechat se ukolébat, ale pokud chci opravdu růst a rozvíjet svoji inteligenci, kreativitu a duši, tak musím hledat u tvůrců, kteří na této databázi mají velmi málo fanoušků. Teď jsem si Piavoliho přidal mezi oblíbené, a jsme jen dva. Dovolím si parafrázovat Exupéryho. Co je důležité, je uživatelům ČSFD neviditelné. :)

Velmi intenzivní až nepříjemný zážitek je tento „dokument.“ Říkal jsem si, kdy už konečně otočí tu kameru, abych věděl, na co se to dívají. Ale on ne! Napětí se stupňuje, s námi to nemůže dopadnout dobře. Piavoli, co tím chceš říct?! Mluvíš jenom k těm Italům, nebo k nám všem? Jak málo někdy stačí, abyste sdělili něco důležitého, ani u toho nemusíte mluvit. Francovi Piavoli stačilo, aby otočil kameru opačně, než to dělají jiní, soustředil se na detaily tváří a trochu si pohrál se střihem a zvukem.

„Ho conosciuto un contadino simile a quello del film. Si chiamava signor Cacaviello e lavorava nei campi di Massa Lubrense, vicino a Napoli. Ho trascorso un anno lì, aiutandolo a raccogliere limoni e olive. Ricordo con nostalgia quel periodo, il profumo e il sapore dei limoni freschi. Che ricordi!“ - My češi, nemáme takový cit, smysl a zaujetí pro vše, co roste a pro plody, které se dají zpracovat a konzumovat, jako lidé pocházející z vesnic jižní Itálie. Tento film to ukazuje přesně. Hlavní roli tu ale hraje zvuk.