Silence

Slušná dramaturgie, na celkem malém prostoru se poměrně podařilo vystihnout náturu Máry Holečka i pro neznalé - to je třeba podotknout, je to film pro širší publikum, spíše než o (himálajském) alpinismu a lezení na skalách je to portrét jednoho člověka a jeho cesty za vysněným cílem. Film nenudí, zbytečně se neopakuje a neplýtvá "mluvícími hlavami". Jen prostě nestíhá či nechce jít úplně do hloubky.

Během závěrečných titulků jsem si podupával do rytmu povedených coverů známých hitů a byl jsem upřímně dojatý. Ani ne tak z Elvisova osudu, jako ze samotného filmu, z toho, jak do sebe vše neuvěřitelně zapadalo, jakou si dal Baz Luhrmann práci s každým detailem, spoluprací obrazové a zvukové složky, používáním hudby a jejím prolínáním s moderními verzemi, skvělou výpravou a nabušeným, perfektním střihem, díky čemuž všemu se na diváky v sále z filmu valí obrovská energie a je tak snadné si představit, jak euforicky asi dokázal působit na fanoušky Elvis během svých vystoupení. Tohle není z těch biografií, které spoléhají pouze na samotnou sílu příběhu, tenhle film se CHOVÁ jako osobnost o které vypráví. Vyprávění (téměř) z pohledu druhé nejdůležitější postavy příběhu je skvělým nápadem, Luhrmann si tak mohl poměrně beztrestně dovolit obrousit některé aspekty Elvisova života, aniž by to působilo jako snaha předkládat jeho vyčištěnější a bezproblémovější obraz, prostě vidíme to, co přišlo důležité Tomu Parkerovi, trochu pohádkovější, nablýskanou verzi... to, co režisér a scénárista umí nejlépe. Paráda, úžasně osvěžující, hravá a poctivá kinematografie. 9/10

Formou intenzivní a obdivuhodné, obsahem ale dosti prázdné, přestože se za ten jeden večer stalo snad úplně, ale úplně všechno co by se v restauraci (možná za celou její existenci) stát mohlo. Jen toho regulérního provozu a vaření tam bylo jako šafránu... 6.5/10