Dan_K.

Jednoduché převedení divadelní hry na filmové plátno. A právě v té jednoduchosti je největší síla celého filmu. Dokonce se dá říct, že kdyby se Mulligan pokusil Sladea donutit, aby pro film přidal ještě něco navíc, nejspíš by to příběhu ublížilo. Krásný film, který je možné vidět opakovaně a přesto se u něho nenudit. A pokud se na něj budete dívat s někým, s kým si rádi vlezete pod jednu peřinu, užijete si to dvakrát tolik.

Na jeden film je to příliš rozsáhlé téma. Ale přesto se mi to líbilo. Postava Emericha Ratha si zasloužila dostat více místa v historii a tady se částečně ten dluh podařilo splatit. Rád se podívám znovu a zase se zamýšlím, co se mi líbilo více a co mi tam bude zase chybět.

Chtít hodnotit "Klarinety" jako film, to je projev naprostého nepochopení pravděpodobné motivace pro jejich vytvoření. A není to ani klasický muzikál amerického střihu, kterým byli např. nesmrtelní Starci na chmelu. Tohle je prostě na filmový pás převedená divadelní estráda. A dovolím si říct, že i velmi nenásilně. A jako oddechová podívaná, nebo třeba jen poslouchaná (pro nás, kteří to viděli už 100x) je to pořád super. Navíc s tím, že písničky ze Semaforu si můžeme zpívat s Gottem, Suchým, Šlitrem, Matuškou, Hegerovou, Filipovskou aj.  Zajímavostí zvlášť pro pamětníky je umístění děje do země, která kombinovala polovojenský režim s kapitalistickou ekonomikou. Což je naprostý protiklad do socialistických reálií zasazených "Starců".

Velmi, ale velmi netradiční sociologický výzkum. Samozřejmě je na filmu vidět, v jaké době a s jakým rozpočtem vznikal, ale těžko hledat někoho, kdo tu dobu pamatuje, a neznal by hlášky z filmu. Ale dnešní mládeži už bych ho nedoporučil. Určitě ne jako celek. Jen vybrané scény. Zbytek by stejně nepochopili.