Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Horor
  • Drama

Recenze (96)

plakát

Fakjů princezny (2024) 

Ještě jednou vod někoho uslyším, že to byla pohádka a že by to spíš pustil svým dětem 8-12 let, tak na něj pošlu Dyznyho a sociálku. Fakt nechápu, jak se někdo může divit, že je tohle 12+. Já osobně bych dal možná 15+, ale já jsem stará škola. Každopádně... Němci jsou borci, protože tahle absolutně skvělá parodie zboří vše, co tenhle rok v kině bylo. Rychle a nemožně může sklonit ocas, hlavu a maximálně říct "Hej! Co to děláte!?" Protože na stupni vítězů teď stojí nový král geniálně hloupých parodií. Mé očekávání byly v průměru možná lehce na hraně podprůměru. Ale to co na mě v kině vyhodily vše překonalo. Mělo to hlavu a patu. Mělo to smysl i nesmysl. Bylo to vtipný, svižný a chytlavý. Jakmile jsem se začal koukat, tak jsem se nemohl odtrhnout. Jediné co mě od filmu odrazovalo a ničilo požitek, byly dva degeneráti za mnou, jejichž IQ dohromady bylo velké, jak vzorek na vojeté pneumatice. Věk by taky odpovídal. 10 maximálně 12 bych tipoval. Každopádně bych si film možná užil ještě více, kdybych znal mluvu dnešní mládeže. Často jsem si připadal jak ty pohádkové bytosti. Prostě jsem se koukal a přemýšlel, co to znamená. Ale podtrženo sečteno 5* zaslouženě a mile rád si zajdu znova a budu doufat, že za mnou nebudou sedět žádní potrati, kterým přijde vtipný, když dělají bordel v kině. Mnohem lepší než Deadpool a Wolwerine.

plakát

Námi to končí (2024) 

Kolik to máme? Tak měsíc od poslední recenze na romantické drama. A inu. Filmu chybí to drama. Na předvídatelné filmy si začínám pomalu zvykat, ale na romantické drama pořád ne. Nejspíš proto, že jsem kvalitních moc neviděl. Tohle by se spíš dalo nazvat jako pohádko-tragédie. Ať mě za tohle odsoudí spousta lidí, ale za mě má film dobrý konec. Prakticky tu máme dva prince. Hodný, zlý. Zlý byl potrestán a druhý... možná dostal druhou šanci. Každopádně tu máme ukázku, jak se správně dělají časové skoky. Jsou krátké, a mají pevnou časovou osu, která jde kupředu. Celkově film působí dost děravě. Jakoby zapomněly ve střižně pár scén. Jo a taky budete s sebou do kina potřebovat Listerine, jinak se vám po té slaďárně zkazí všechny zuby.

plakát

Borderlands (2024) 

Hru jsem nikdy nehrál a neviděl, takže na film koukám jako čistokrevný divák. A jako takový říkám, že to ušlo. I když pár věcí je tam odfláklí. Slabší scénář, vizualizace, některé z postav a konec. Film má tempo a klasickou stopáž, takže poměrně dobře zabaví. Místy je lehce předvídatelný, ale nějak mu to neškodí. Co mě jinak hodně mrzí je konečný boj. Prakticky se tam nic nedělo a to co se tam dělo bylo pomalý, né moc zábavný a nevýrazné. Vcelku film působí jako průměrná nahraditelná záležitost, která nepřinesla nic nového. Věřím, že lidi co hru znají a hrály jí si film užijí více než já.

plakát

Harold a kouzelná pastelka (2024) 

Harold a kouzelná voskovka? Jak už to bývá upoutávka na film má mnohonásobně větší říz než samotný výsledek. Film odsejpá, má dobré tempo, sem tam dobré nápady a občas i ten vtip. Je to ale průměrná záležitost. Dávám tři hvězdičky, protože jsem se nějak prostě celou dobu představoval v tom filmu jak si kreslím s kouzelnou pastelkou. Představivost je ta nejkrásnější věc na světě a tento film to dokazuje. I když má špatné herecké výkony, málo využití pastelky a směšného záporáka. Ale snímek  docela omlouvá to, že je mířený na nejmenší publikum. Což je škoda, protože měl potenciál zamířit výš už podle upoutávky, ale nějak toho nevyužil. Pro samotného diváka film nejspíš moc nebude. Já si ho docela užil, ale cílovka jsou hlavě rodiny s dětmi.

plakát

Stovky bobrů (2022) 

Chehé. Co k téhle bizarnosti napsat. Možná jen to, že Charlie Chaplin se teď obrací v hrobě. Ale od jeho smrti je to bez tří, padesát let a od té doby se toho moc událo. Grotesky jsou barevné, ve filmech se mluví a bizarní a nelogické věci nás učí staré západní animáky už dekády. Stovky bobrů je na jednu stránku lidově Blbost. Ale taky je to ten film, který prostě musíte vidět. Nedostane Oscara za herecké výkony, Oscara za muziku či vizuální zpracování. Ani nebude nominovaný ale stane se tím filmem, který se nezapomíná. Jak se jim říká... ach ano. Legendy. Je to jako v soutěži Eurovision. Nikdo si nepamatuje, kdo vyhrál v roce 2010. Ale všichni si pamatují píseň, která se stala Legendou s velkým L. A není to žádná jiná než Run Away (na internetu známější pod názvem Epic Sax Guy) od skupiny SunStroke Projekt a Olia Tira. Umístili se tehdy na 10. místě a dnes je zná celý svět. To stejné jsou i Stovky bobrů. Sice prohrály bitvu, ale válku s časem vyhrajou. Film je v podstatě to, co jsem řekl na začátku. Je pocta starým groteskám, která je obohacená atmosférou bláznivých animáků jako jsou Lonley Tunes. Dále tu máme a pozor, to si vychutnají fajnšmekři videoher o přežití, je tu herní postup. A to fakt dokonalý. Začínáte klasicky na neznámém místě se špatnými podmínkami, bez ničeho, nejlépe nahatí. Nedaří se vám najít jídlo, vodu a je vám zima. Chytit si králíka je problém. Jen ukrást vajíčka je problém. Tak si chytíte nějakou tu rybku. Za cenu vlastní krve samozřejmě, protože to je to jediné co máte. Pokračujete pustinou a narazíte na obchodníka. Prodáte ryby, aby jste koupili nožík a zas jste bez věcí. Seženete kůži na oblečení, chytíte prvního králíka, jdete k obchodníkovi ho prodat a zas jste bez věcí, ale posouváte se krůčky ku předu. Máte-li štěstí potkáte silnějšího a hodného hráče co vám v postupu pomůže. Pak už to jde snadno. Máte pasti, zbraně a dřív strašným a krvelačným vlkům nichž jste se báli jen slyšet teď s hlavou vzhůru a nabitou flintou vkráčíte přímo do pelechu. To jsem si jako vášnivý hráč užíval velice. Samozřejmě film vyžaduje aby jste se staly taky znovu na chvilku dítětem a vychutnali si tvůrčí fantazii, protože tvůrci opravdu nečekají, že uvěříte tomu pánovi v bobřím overalu, že je bobr. Film má opravdu co nabídnout a fantazii režisér a scénáristi meze nekladli. Důkazem je bobří impérium, psi hrající karty, bobr Sherlock a bobr Watson, vynalézavost našeho hrdiny, kostýmy, jízda na kládách jako odkaz na film Indiana Jones a Chrám Zkázy, Bobří NASA a vlastě celý film. Je tu toho tolik co říct o filmu a vlastně to stačit stejně nebude. To se musí vidět. Tím, že se ve filmu nemluví a je dva roky starý je univerzální koupě. Ať žijete kde na světě, tak pokud máte Betu, VHS, DVD, Blu-Ray, nebo streamovací platformu, tak stačí zakoupit a koukat se. Všem exotům a filmovým fanouškům tento film vřele doporučuji.

plakát

Deadpool & Wolverine (2024) 

Tak si tak sedím a koukám se na hejbající se obrázky v doprovodu hudby a dialogů a nechápu proč, ale lidé kolem mě, se pořád něčemu smějí. Bylo v titulcích něco, co jsem nestihl přečíst? Byla v originálním znění vtipná hláška a já ji nerozuměl? Nebo tam byla narážka na film, který jsem neviděl? A pak mi to docvaklo. Oni tam jsou vulgarismy. Asi tak jedna ku jedné normálnímu slovu. Z toho jsem usoudil, že z těch víc jak třísseti diváků co tam bylo se mnou jsou buď začínající puberťáci z přechodového věku 14 na 15 a zbytek jsou lidi co mají IQ velký jako je dvanácté prvočíslo. Po ohlédnutí hlediště jsem zjistil, že 70% diváků jsou dospělí lidé. Smutné co? Ale teď k filmu. Zápletka je na 1/4 21. století ubohá. Zloduch co chce zničit svět a dva antihrdinové, co to ani nechtějí ho jdou spolu spasit. Jak originální. Ale o to tam ani tak moc nejde. Ve filmu jde o to, kolik vulgárních slov dokáže Ryan Reynolds říct na jeden nádech. Od začátku filmu, přez setkání s Wolwerinem až do konce, byly vtipný nebo přinejhorším koukatelné, co si vzpomínám po té mrtvici a obrně, dvě scénky. Na konci kde Deadpool dělal blbiny za dveřmi když se obětoval a bitka s Wolwerinem v autě. I když ta mohla začít trochu lépe. Wolwerine řekne ať je z ticha, nebo ho zabije. ''Stačí jedno slovo. Prosím jen jedno." Doufal jsem, že to bude něco normální. Nějaké absolutně neočekávané slovo, třeba "pyžamo." Bohužel jsem zapomněl, že je tenhle film doporučen pro lidi IQ 37 a míň. Teď trochu skok v čase. Vrátíme se k první bitce v lese. Choreograficky je skvělá. Jen opět, klasický filmový nesmysl. Je tam kolem 20 můžu a jdou po něm maximálně po dvou a další až po tom co prví umřou. Proč. A druhé proč. Krev. Chápu, že asi nikdo ze štábu nikdy neviděl takovou bitku, ale ta krev byla strašně umělá a bylo jí tam opravdu hodně. Z těch efektů jsem málem viděl znovu svůj oběd. Teď se podíváme do daleké budoucnosti až na potitulkovou scénu, která naprosto odbourala celé hlediště. K tomu řeknu jen jediné. Až vás někdo pozve na špekáčky a rozdělá táborák, tak se nebojte. To je oheň. Ale nesahat! Kouše! Někdo říká, že je tento film jako herecká pocta pro Hugha Jackmana. Jestli jo, tak spalte všechny X-Meny, protože pokud se někdo dozví, že je jakýkoliv jiný film, ve kterém hraje Hugh Wolwerina, tak tenhle majstrhnus totálně převálcuje. A ještě jedna věc. Až příště půjdu do kina byť z donucení mé nenasytnosti udělat recenzi na komiksový film, nejspíš mu rozumět nebudu a asi stejně tak další půlka lidí. Člověk si nemůže už zajít na film aniž by před tím neviděl dalších šestnáct filmů čtyři seriály a nejspíš i nějaké animáky a taky si bude muset nějaký ten komiks koupit. Ono za nějakých 15, 20 let bude celý filmařský průmysl jen "DYZNY". Takže už se nebude moct koukat na nic.

plakát

Wonder Woman 1984 (2020) 

Více bláznivý, více nesmyslný, více rozporuplný, více emotivní. Jako pokračování filmečku z 2017 si myslím, že to v podstatě lehce neuspělo. Na 151 minut délky se toho ve filmu moc neděje a když už jo, tak to trvá jen chvilku. Snímek zabaví o tom žádná, ale nenadchne. Scénáristé už moc netušily o čem by mohl film být a tak mi to spíš připomíná díl televizního seriálu. Pointa přání co dává, ale zároveň i bere je skvělá, leč trochu ohraná. Příště pokud někdy příště bude, by se mohla ve filmu objevit Astérie. Nebo poslední dobou se lidi rádi koukají na filmy od zádu, tak by se mohl natočit film jak se Amazonky skryly na ostrov. Mimo to, to létání jsem si náramně užil. Neznám přesně Wonder Wonan tak do podrobna, ale třeba zde objevila schopnost létat/plachtit. Ale to chytání se blesku a použít ho jako odrazový můstek ve mě vyvolalo uklízecí náladu po tom, co jsem musel leštit stůl od smíchy vyprsknuté limonády.

plakát

Zápisník alkoholičky (2024) 

Hned na začátek podotknu, že jedna paní nejspíš po 20 minutách opustila prostory kinosálu a kina samotného :D. Asi jí to nedělalo dobře na žlučník. I já jsem pomalu dostával signály od střev. Tenhle počin je jen přetvořená Jedna noc, která měla taky premiéru tenhle rok. S tím rozdíle, že se prohodily pohlaví hlavních herců. Celý film působí jak nějaká reklama na alkohol a na jeho následky. Je to takové to ''kupte si toto vynikající víno, za 119,90,-.'' A pak následuje ''alkohol vám ničí organismus a vztahy s okolím. Přestaňte pít.'' Film je až moc sfetovaný, předvídatelný a místy absurdní. Jak nám předvedl Viggo Mortensen ve snímku Až na konec světa, tak skákání v časových linií je mnohdy špatný nápad. Udělat to tak, aby se na to dalo koukat, zatím moc lidí nedokázalo a tady to není výjimka. Pro mně ještě jedna věc. Tereza Ramba (nechápu proč není Rambová) je absolutně neznámá tvář. Jediný film co jsem s ní viděl byl Peklo s princeznou, ale to je už tak 15 let zpátky. Takže zdali je to jeden z jejích lepších hereckých výkonů těžko říct.

plakát

Zlaté dno (1942) 

Co k tomu dodat. Co vytknout k tomuto veledílu. Vlasta Burian je prostě Vlasta Burian a bez něj by byl film podstatně nudnější a nekoukatelný. Svým hereckým výkonem si strčí většinu obsazení do kapsy. Snímek je krásná idea o budování nezastavitelného papírnického impéria. Vše je každopádně trochu přitahané za vlasy a doba, ve které to točily byla taky jiná. Film každopádně podléhá nálepce zábava zaručena a tak mám pocit, že i lidi co nemají rádi snímky z dob minulých u tohoto kousku se nudit nebudou.

plakát

Zahradníkův rok (2024) 

Prázdný, němý, nesmyslný, nevyužitý, opakující, nudný. Tak by se dal slovy popsat Zahradníkův rok. ALE! Zároveň ho vystihuje i neústupný, nezlomný, odvážný, hrdinský, smutný a místy lehce vtipný. Film nenápadně útočí na některé státní orgány, které jsou v podstatě v některých situacích škodlivé. Tragikomický film s Oldřichem nás zavede do malebného zahradnictví, které je pustošeno Trautenberkem. Místy až neuvěřitelné šikanování. Převrácení náklaďáčku nebo nakládačka. Snímek je prakticky bez hudby... a taky bez děje. Tento filmařský kousek, pokud se tomu tak dá říkat, nám předhodí němého hrdinu, který si žije poklidný život až do chvíle, kdy panství vedle odkoupí nový majitel. Přijde nabídka na odkoupení zahradnictví a po jejím omítnutí to jde z kopce. Tím to hasne, konec na shledanou. To jest přátelé celý děj filmu. Nevyužitý potenciál tam je a to všude. Už jen prvních 30 minut filmu je nafouknuté nic. Snímek než komický je opravdu smutný. A místy fakt jako až neuvěřitelně. Ale musím říct, že tohle není zahradník. To je hrdina. Síla vůle a síla ducha je v tomhle filmu obrovská. Ať se stane cokoliv, ať mu zničí cokoliv, ať ho zbijou jak chtěj, tak nikdy nepřestane bojovat.