lena60

Střetávání DOBRA v podobě osudem těžce zkoušeného faráře Ivana(v dětství zneužíván otcem, narodil se mu postižený syn, manželka proto spáchala sebevraždu, on sám je vážně nemocen) a ZLA, které zosobňuje neonacistický přívrženec Adam, jenž přijíždí na Ivanovu faru, aby se polepšil, objevil v sobě dobro, upekl jablečný koláč...a uvěřil...Chtěla bych v sobě taky jednou najít tolik dobra a lásky jako měl Ivan, já - věčně pochybující a nevěřící...Tomáš...

Průměrný dokument, jenž vznikl ve spolupráci s nadací Člověk v tísni. Určitě ale nepopírám, že je důležité na podobné nešvary upozorňovat. Jen mám výhrady k formální stránce podobných dokumentů. Taky mi vadí až příliš okatá snaha vzbudit v divákovi lítost nad osudy hrdinů - obětí.

Režie: Sahraa Karimi

Bála jsem se vložit vypůjčené DVD s filmem do přehravače po důkladném prostudování zdejších ohlasů. Více než měsíc jsem v sobě hledala odvahu a musím přiznat, že vzhledem k vhodnému načasování (má potřeba odreagovat se u nějaké roztomilé blbůstky byla akutní) jsem se u této fantasmagorické parodie vcelku dobře bavila. Tak neuvěřitelně pitomé, že jsem nakonec měla chuť dát filmu i více než pouhé dvě hvězdy.

Na dokumentu natočeném v prostředí psychiatrické léčebny mě zaujala především otevřenost a upřímnost hlavního protagonisty Pavla, který po špatných zkušenostech nejen z dětství raději utíká od lidské společnosti do svého světa. Je uzavřen sám v sobě, obklopen neživými společníky - panenkami, o něž se stará s pečlivostí až dojemnou. Součástí dokumentu je i materiál natočený samotným Pavlem, jemuž je kamera půjčena k užívání v rámci očistné terapie. "Koho to zajímá? Kdo se na to bude dívat? " - pochybuje v úvodu Pavel. Nemá proč. Myslím, že natáčení mělo smysl a splnilo přinejmenším svůj terapeutický účel.

"Umění je jen jeden velký podvod."

Příběh velké lásky mezi Lilly a Felice jsem znala již dříve z knižní podoby. Ta filmová překvapivě nezaostává. Znovu mě tohle tragické drama inspirované skutečnou událostí zcela pohltilo a trochu i dojalo. - Od prvních tónů mě zaujala taky hudba, kterou složil Jan A. Kaczmarek (např. Karamazovi).

Zlinfest 2008: Příjemné pohlazení po duši. Zajímavý námět, výborná kamera, jemný nevtíravý humor a velice dobré herecké výkony všech tří hlavních představitelek.

Vzpomínková kniha Antonína Bajaji Na krásné modré Dřevnici, některými kritiky přezdívaná "zlínský Amarcord", mě přiměla ke zhlédnutí Amarcordu pravého, italského. Sám Bajaja v knize několikrát odkazuje na slavný Felliniho film. Kniha mě zaujala. K filmu jsem proto zasedla s velkým očekáváním. Nu a místo nadšení jsem se dočkala pouze hlubokého zklamání. Roztříštěná podívaná, kterou jsem chtěla už po půl hodině vypnout. Nakonec jsem film s velkým sebezapřením dokoukala, ale rozhodně na něj nebudu vzpomínat v dobrém.

Zlínfest 2009: Jeden se občas diví na jaké neuvěřitelné slátaniny jsou producenti schopní a ochotní shánět peníze a co všechno je možné v dnešní době natočit. Tisíckrát omletý příběh (mladická láska - samozřejmě to neklapne), obchod s drogami, hledání svého místa na slunci ve světě prohnilém a zkorumpovaném). Drama, romance, kriminálka, akční film. Všechno a zároveň nic. Slabé. Opravdu amatérští Amatéři...