Texaský masakr motorovou pilou

Jistě, tento horor vykrádá mistrovská díla svého žánru, ale to nic nemění na faktu, že do sebe tyto ukradené díly perfektně zapadají. Jistě, jedná se o horor, ze kterého nejde strach (a to ani pokud se na něj díváte v noci), ale to jde v dnešní době z málokterého. Jeho největším plusem je ale vizuální stránka snímku. Surovost obrazu, jenž jakoby na nás působil zlým dojmem. Zářící pole a nad ním chladná šedá obloha, to je přesně to, co dostane mou krev do bodu varu, to je přesně to, co mám na filmu rád. A proto dávám filmu o hvězdičku více než si zaslužil. (26.09.2005)

V některých filmech mě Nispel prostě nevadí. Prostě vezme největšího možného chlapa, dá mu do ruky motoračku a Jessicu Biel nechá celý film pobíhat v tílku. Jeden z určitě povedenějších remaků s kvalitním obsazením. Pozdější nové bláboly Noční můry nebo Krvavého Valentýna na tom byly mnohem hůře. 60% (06.07.2015)

Je to zvláštní, když u hororu pijete horkou čokoládu a zajídáte to lázeňskou oplatkou. Něco podobného je v tomto žánru nepřípustně. Měl bych spíše klopit oči k zemi a vykrkávat hrůzou jídlo, které jsem snědl k obědu. Marcus Nispel se ani nijak nesnaží a je mu úplně jedno, jestli Leatherface je a nebo není hajzl. Z tohoto snímku mi jako první vyplynula myšlenka, že chudáček vrah si prostě chce jen vytvořit z turistů módní kolekci Jaro-Léto a že nemůže za to, že je zdegenerovanej. Já vím, zní to maniakálně, ale prostě tak to je a nebudu vám lhát, že jsem měl věčí hrůzu třeba z filmu Život brouka. P.S. ... a přeci jsou na světě poctivý lidi. Výrobci motorovek už vynalezli stroj, kterému nedojde benzín... Úchvatné :D (24.05.2008)

V Texasu je nějak rušno. Koncem sedmdesátých let tam začal řádit v jedné mýdlové opeře vychytralý naftařský sukničkář J. R. Ewing, ještě o něco dřív se ovšem dívky v upnutých tričkách strachovaly o svůj život, když se po okolí proháněl psychopat s kanibalskou rodinkou po boku. Alespoň tak o události vypráví Marcus Nispel, stejně jako před ním legendární Tobe Hooper. Vycházel ze skutečného případu bývalého zaměstnance jatek, v jehož domě policie našla 33 obětí, které mimo jiné likvidoval i motorovou pilou. Hooper roku 1974 s ultralaciným hororem solidně zabodoval, Nispel vzal několik sympatických teenagerů a natočil současný módní horor. A dalo by se napsat, že jde o horor dvou polovin. Zatímco v první se daří slušně budovat atmosféru texaského horka a je velmi solidně natočená (kamerové filtry, nápadité úhly snímání, výborné představení vedlejších vyšinutých postav), druhá je jen připitomělým pobíháním ve tmě (ač třeba s démonicky osvícenou barabiznou). Sic nabízí, stejně jako první polovina zajímavé kulisy, už jen ale natahuje stopáž o propálenou naftu v zapnuté motorovce. Nebo co se do ní lije. Mordy mladých jsou slušné, ale často mimo hlavní pozornost kamery. Ač to samozřejmě v roce 2003 mohlo vypadat tak, že leckdo odvracel zrak. Mě osobně víc bavili (kromě mokrého trička Jessicy Biel) členové rodinky, u které byl zřejmě incest naprosto běžnou zábavou. Jsou totálně mimo, takže hlavní zabiják, který si přikrývá znetvořený obličej cizí kůží, je vlastně takové přerostlé dítě. Michael Bay je cítit!! (13.09.2015)

Bezútěšnost prostředí zapadákova, kde člověk zastaví snad pouze pokud se mu porouchá auto, jsem cítil mnohem intenzivněji při sledování originálu, nicméně jistou dávku atmosféry Nispelův snímek má. Zdařilý je casting, představitelé místních buranských a primitivních obyvatel jsou opravdu nechutní a svojí vizáží a chováním dodávají snímku na působivosti. Ale zatímco při sledování Hooperova originálu jsem prožíval hrůzu, zděšení a znechucení z Leatherfaceovy rodiny, z toho panoptika úchylných kreatur, u Nispelova filmu se podobně intenzivní pocity nedostavily. Některé scény vypadaly sice efektně, ale působily dost nelogicky a závěrečná honička si neodpustila stokrát omletá klišé. Leatherface v Hooperově filmu byl pro mně uvěřitelnou postavou, podivín se značně zvrhlým koníčkem, ten Nispelův se oháněl motorovkou až příliš, takže jeho chování působilo nepřirozeně a mimo realitu. Asi proto jsem se nebál, hlubší prožitek se nedostavil a Nispelův snímek se tak v mých očích stal pouze jednou z mnoha teenagerovských vyvražďovaček. (17.07.2004)