Posel budoucnosti

Vím, že ten film měl velmi špatné kritiky, ale mně osobně se dost líbí. Má svojí velmi temnou vizi budoucnosti, atmosféru, zajímavý děj, Kevin Costner je přesně ten typ hrdiny, který se jím stal proti své vůli. Po celou dobu má ve tváři ten zachmuřený výraz, který jeho postava má mít. A také je to film o naději. Mám ho prostě ráda. A ten patetický závěr? Přijde mi docela milý . (16.06.2005)

Plný počet a z mého pohledu jednoznačně zasloužený. Film, který mě nikdy nepřestane bavit a který dokoukám, i když si ho pustím třeba v jedenáct hodin večer. Holt mám slabost pro pohádky nebo co. P.S. Kdyby se Costner neoholil, bylo by to ještě lepší - vousatá image mu sedla parádně a do postapo-příběhu se hodila skvěle.. (20.09.2007)

Jede, jede poštovský panáček, jede, jede poštovský pán. Má vraný koníčky, jako dvě rybičky, jede, jede do Rokycan. A to platí i o Costnerovi. Také jede, dokonce po tři celé hodiny a ne do Rokycan, ale tam kde slunko nesvítí. Míří tam spolehlivě již od prvních záběrů. A pokud mu nechcípla ta jeho herka, tak se tam zřejmě sune dodnes. I povinná devítiletá školní docházka mi utekla rychleji než tohle ztělesnění utahanosti ve své nejryzejší podobě. Zřejmě šlo o nějakou alegorii na pomalost americké pošty, protože jinak netuším co tím chtěl autor říci. Doufám, že se Kevin pochlapí a natočí někdy druhý díl, který by mohl mít těch hodin třeba deset. Pak by konečně trumfnul i noční přenosy z rokování našich zákonodárců. (15.09.2008)

Jak jsem si tenhle film půjčil, tak jsem od něj moc nečekal a neměl jsem chuť se na to podívat. Ale když jsem si to pustil, tak jsem čekal kdy budu říkat jaká to je kravina, jak tohle mohl někdo natočit, ale nic takového jsem neřekl. Opravdu jsem byl rozčarován, jak se mi tenhle film líbil. Nemyslím si, že by to byl Costnerův propadák. Jsou horší filmy a tohle si myslím mezi ně nepatří, u mě 3,5... (16.04.2006)

Současná mladší generace ani neví, že tento film existuje. Asi jako ani nevnímá Costnera coby někdejšího oscarového laureáta a filmovou superstar. Sladké devadesátky. Tento megapropadák mu tehdy coby režisérovi a producentovi zlomil vaz. Není divu, je to film pytomoučký a naivně patetický, a koukat na takovej film tři hodiny není pro každého. Vidět ho ale poprvé teď, po více jak dvaceti letech, mu paradoxně prospívá. Přes spomenuté negativa je totiž milou spomínkou na výpravná filmová dobrodružství, kde důležitou roli hráli monumentální přírodní exteriéry a širokouhlá kamera létala nad davy důkladně nainscenovaných živých komparzistů a zvířat za velkolepé orchestrální hudby Jamese N. Howarda. A to se srdcařským zápalem štábu pro zprostředkování diváckeho zážitku tvrdou prací tam venku v reálné divočině. Nic z toho už dnes ve velkých hollywoodských filmech nevidíme. Proto mě dnes, na domácím kině se 4-metrovou uhlopříčkou The Postman jistým způsobem pohladil - i přes kroutění hlavou a usmívání se nad tím, co se v něm dělo. (31.10.2020)