Čtyři svatby a jeden pohřeb

Byla by to jen docela obyčejná britská komedie s dobrými herci, vkusná a vtipná, ale takových je většina. Kdyby ovšem nebylo té jedné nezapomenutelné scény pohřbu, která do filmu vnese ryzí emoce, z figurek učiní životné postavy a z jedné "obyčejné britské komedie" učiní tu nejlepší britskou komedii vůbec. 90 % (05.11.2009)

Když byl režisér Lindsay Anderson hostem na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, poskytl zde mimo jiné zajímavý rozhovor časopisu Rock&Pop. Byla mu položena otázka, jaký film z poslední doby považuje za nejlepší, a naopak. Anderson uvedl jako nejlepší snímek Co žere Gilberta Grapea, jako nejhorší pak právě tento (mnohem úspěšnější) Newellův film. Charakterizoval ho jako "nechutně buržoazní záležitost". Po Gilbertovi jsem se vcelku usilovně pídil (nakonec, kdo by nedal na doporučení tvůrce úžasného O Lucky Mana s neméně úžasným Malcolmem McDowellem?) a brzy jsem ho také - díky polské televizi - zhlédl. Čtyři svatby za nějaký čas potom uvedla Nova. Mám vcelku rád představu staré dobré Anglie, jako kolébky duchařských příběhů vyprávěných u krbu, s jejími kluby gentlemanů s dýmkou a deštníkem, mám rád představu londýnské mlhy, blata a vřesoviště, černohumorné historky Roalda Dahla, Doktora v domě, nebo ty fenomenální šílence z Monty Pythonů. Tady není po ničem podobném ani památky. Mám rád svatby, a jistým způsobem mě fascinují pohřby. Od filmu s takovým názvem by se tedy dalo čekat, že se mi bude líbit. Avšak chyba lávky: V tomto snímku je vše podáno v tak tupě snobském, dokonale povrchním a chladném duchu, že si člověk nemůže nevzpomenout na Andersonova slova o buržoazním filmu. Nechtěl bych být hostem na těchto svatbách (brr), nechtěl bych se účastnit takového pohřbu (dvojnásobné brr). Zde nenajdu žádného našince. Jsem tu pouhý cizinec, který se raději vytratí někam do nejbližší hospody, aby spláchl onu pachuť, která z Newellova chladného filmu čiší na sto honů... [Mimochodem: Je zajímavé, jak šla po Čtyřech svatbách kariéra Andie MacDowell dolů. Taková hvězda, a kde je jí dnes konec.] (27.08.2007)

Jednoduchá a prirodzená anglická vzťahová komédia, nápadovo skvelo rozdelená nielen čo sa týka príbehu, ale aj jednotlivých vtipných, či smutných, či romantických línií. Po úvodnej polhodinke som však očakával trošinku viac výbuchov smiechu i dojímavej romantiky na konci. Stále navyše ostávam pri tých, ktorým sa Hugh Grant svojimi rolami vôbec neznechutil. 80%. (30.09.2008)

Ve jménu otce, syna a ducha STATNÉHO prohlašuji, že si Tě beru za svou VÝKONNOU manželku :o) Spíše než romantickou komedií bych tento Newellův snímek nazval přízvisky milý, chytrý, vtipný, inteligentní, smutný,lehce trpký jako někdy sám ŽIVOT. 4* za krásnou a milou Andie MacDowell a W.H. Audenovo pohřební blues v podání výborného Johna Hannaha. (06.03.2010)

Zatím nejslabší Curtisův scénář, s jakým jsem se setkal, ale i přesto záruka obstojné a inteligentní zábavy. Originální nápad zpestřuje množství příjemných vtípků, uvolněná Newellova režie a samozřejmě celá řada sympatických anglických herců, kteří jsou i ve vedlejších rolí nepřehlédnutelní. Andie MacDowell sice není žádná krasavice ze snu, ale elegantní Grant, excelentní Atkinson a rozjařený Simon Callow mi vše bohatě vynahradili. Ale ruku na srdce, Curtis umí mnohem, mnohem líp... 70% (10.02.2013)