Gympl

Scénář: Tomáš Houska, Pavel Nosek, Tomáš Vorel .. Na gymnázium jsem nechodil, hip-hop nemam rád, sprejerům nefandím, ze školy už taky nějakej ten pátek jsem, ale určité stereotypy a problémy školních let jsou, jak vidím, pořád stejně nahovno... Tomáš Vorel se tímto filmem do spousty z nich strefuje, ale svým pojetím nijak neuzavírá nakousnutá témata natož něco řeší. A je to správný přístup - mladistvá blbost často sama vyprchá a většina těchto „extra drsných“ teenagerů stejně pohltí systém a udělá z nich neškodné jedince. Což je někdy škoda - jenže jak dopadnou „ti naši“ se můžeme jen dohadovat. Přesto nebo právě proto není Gympl vůbec špatný. Naopak, mnohé momentky potěší, pobaví, často upřímně rozesmějí. Škoda, že se snímek topí v podivném režijním stylu, který by chtělo více doladit, někdy nepříjemným snímání herců a uši deroucím postsynchronu. Dále a to nejvážněji klopýtá na nevyrovnaných hereckých výkonech či dialozích - obé, převážně výmluvně přesné, sem tam vystřídá pořádná absurdní špatnost. 65%. (27.11.2007)

Vítejte, vítejte! Vnější znaky mohly by vás másti, ale nejste ve sborovně, nýbrž v bizarním obludáriu, které realitu odráží tisíckrát nevěrněji než Petřínská zrcadla. Po levé straně vidíte ušlápnutého troubu, který chce být na žáky milý, změnit zatuchlou podobu českého školství, dát do škamen svobodu a vymést poslední zbytky husáctví. Je tak pokrokový a kladný, že neváhá s žáky šukat, fetovat a páchat trestnou činnost. Inu, vzor pedagoga, který teprve přijde. Nyní však pevně vládne zapšklá, neukojená ředitelka vystavená před vámi. Tlusté obroučky brýlí a pitvorný pohled značí velkého slepičího ducha, který se skloní před mladším samcem i tlustým kontem. Je libo karikaturně přetepleného hošana či hyperaktivního nablbocvikáře? Máme. Taktéž střeleného fyzikáře a zatrpklého češtináře, oba blbci k pohledání. Mamina matikářka, která jediná mi přišla jakžtakž odpovídající, nezachránila situaci. Není divu, že pod vedením takových existencí pátrají nebohé citlivé duše středoškoláků po smyslu bytí ve spreji, jointu, frndě, lahvi a sebepoškozování. Vědomi si hodnoty těchto hodnot, sebevědomě nadšlapují a sypou ze sebe jednu hustohlášku za druhou, vztekají se, kopají. A bodejť by ne, vzory učitelské zdařile sekundují těm rodičovským. Rozpadlé rodiny, špatná sociální situace, nezájem, nedostatek času i citu - toť viníci všeho grafitění, které jediné s mrdem na komíně dává žití šťávu a směřování. Ú, ó, tenhle film je o všem, o všem, o všem. Takže je tak mělký, až je o ničem, o ničem, o ničem. No ovšem. Další promělčení pitvorností dokonává dílo zkázy. Nebohá Bydžovská shrbená námahou jako novodobý Atlas tíhou gymplovských nebes, ani zručný kameraman noci, komínů, vlaků a metra, ba ani důvěryhodně tupá tvář Mádlova, ani jeho přesvědčivě přesvědčený kop bez otočky nemohou vnést do téhle kaše z hlášek, ksichtění se, přehrávání, chtěné vtipnosti, koz (pěkných, to zase jo) a seznamu školně-mládežnicko-rodinných problémů (a že je to seznam, na tom trvám!) chuť, tvar, ani důstojnost. (01.03.2010)

Nemůžu si pomoct mě se Gympl prostě líbil. I když to není zrovna reálné, že by si žáci tykali s učetelema, tak mě to vůbec nevadilo a hodně dobře jsem se u toho bavil. Duo mladých talentovaných herců Jiří Mádl a Tomáš Vorel s přehledem utáhli celý film a když k nim připočteme Krause, Matanohu, Holubovou či Šteindlera, tak vznikne velmi příjemný snímek a necelé dvě hoďky utečou sakra rychle. Za pochvalu na české poměry určitě stojí solidní střih a hudba....... (31.01.2008)

Ač v graffiti nespatřuji žádné velké umění a gymplu jsem vyhnul obloukem, jsem přeci jenom i dva roky po opuštění středoškolských lavic rád za to, že je to v nich stále stejné a ještě dlouho bude. Problém spíš vidím v tvůrčí chtěnosti generační výpovědi, která ale nemůže fungovat díky často až grotesknímu humoru, do nějž Vorel film tlačí příliš násilně (camea sklepáků, rozhovory s tahem na hustou hlášku). Slabší, ale přesto zasloužené, 4*, s myšlenkou na to, jak to budu vidět za deset let. PS: Mádl je neskutečný, světlá budoucnost české herecké špičky mu už teď otevírá dveře. (29.05.2008)

"Já nejsem drzej, já sem upřímnej." Já taky. Je to sračka. Zpočátku. Časem se to však výrazně zlepšuje až po skvělou druhou polovinu. Vorel dost sází na to, že vás celou dobu nechá tápat, zda to myslí vážně nebo ne. Chvilkama se to veze na vlně grotesky ze Skřítka, pak jsou tu fragmenty dramatu, teenegerské komedie a nespočtu dalších stylů a žánrů; a to mnohdy v rámci jed(i)né scény (kupříkladu Mádlův nasupený odchod ze školy). Největším záporem, krom žánrové neurovnanosti, je usedlá forma, která je spíše jak z filmu pro pamětníky než pro náctileté. (02.04.2008)