Pokání

Na můj vkus až příliš kýčovité, ale i tak psychicky drásavé drama, které rozkládá (a to nejen v závěru) na atomy a doslova a do písmene pohlcuje. Jen ta Keira by se občas už vážně mohla najíst. 9/10 UPDATE ONE YEAR AFTER: Jediné, co mi zůstalo v paměti, je finále. Trochu málo na film, jenž bojoval o Oscary a má mohutných 84%. Jedna z bublin, které praskly. 7/10 (28.01.2008)

"Je to sexuální maniak, zavoláme policii, napsal, že na to myslí celý den." Tak takového úchyla jsem asi ještě ve svém životě nepotkal. No nic, mladému stvoření se to v hlavince trošku pomotalo a zavinilo tragédii, která plodila další dramata. A na to já moc nejsem. Prostě nerad trpím a že bych patřil k největším světovým romantikům, tak o tom lze rovněž s úspěchem pochybovat. Přesto jsem viděl poměrně zajímavý snímek, ve kterém se mísí geniální záběry s prapodivnou kulisností válečných scén a šílenostmi typu vojáka akrobatícího na koni našíř na rozbombardovaném pobřeží. Bohužel i nuda zde dostala svůj prostor a tak to ani ta zvládnutá koncovka u mě nevyhnala nad průměr. (05.12.2016)

Pokání je opravdu film k pokakání, zejména co se audiovizuálního zpracování týče - uhlazené záběry, jimiž zářivě prostupuje světlo, jakoby nás chtěly skrz obrazovku omámit... Nebo při nejmenším podbarvit dojem a emocionální působení, na kterém je celý film postaven. A to je jak jeho největším kladem, tak i záporem, neboť od filmu bych očekával víc, než jen obří sekvenci zamilovaných, snových a drastických záběrů, prokládaných touževnými pohledy a vzdycháním. Narativní linky nejsou zcela ucelené, Joe Wright nám jednoduše sděluje jen to, co potřebujeme vědět, aby se nás jeho Pokání co nejvíc dotklo. Jakoby samotné vyprávění bylo odsunuto až na druhou kolej, člověk pak leckdy může mit problém řádně se do příběhu vcítit a onu ústřední lásku a touhu hlavních postav na plno prožívat... Ale stále se jedná o tak extrémně působivou zálěžitost, že nemohu pod 8/10 (03.02.2008)

Pokání se báječně hodí k odvysílání na kanálu Prima Love. Taková ta tragická romantika nenaplněné lásky, osudová setkání, touha, vášeň, nedorozumění, odříkání, naděje a zklamání. Producent nešetřil rozpočtem a režisér se snažil udělat z toho vznešenou vizuální žranici s artovým přesahem. Má to ale háček. Pokání na mě nefunguje. Je až moc rozmáchle ambiciózní, nějak se s ním emočně míjím. Oceňované dlouhé záběry mě spíš nudí a ocenit dokážu snad jen vymazlenou scénu pláže u Dankers, kde se obklíčená poražená armáda snaží zapomenout na budoucnost. Při pohledu na vychrtlou postavu Keiry Knightley jsem si uvědomil, že spíš než herečku připomíná lékařskou diagnózu. Pro tentokrát zaujmu při svém hodnocení disidentskou pozici... Celkový dojem: 45 % (21.03.2013)

Srdce se sevřelo, prsty se hluboko zaryly do sedačky a poslední zvuky psacího stroje pomalu doznívaly na velkém plátně. Už tehdy jsem věděl, že tenhle filmový zážitek, bude jeden z těch neopakovatelných. Kdyby byl Joe Wright architekt, tak postaví Noter Dam. A kdyby bylo Pokání tím posledním filmem, co jsem kdy viděl, ani v nejmenším bych nezalitoval. (21.12.2007)