Monstrum

Prvních cca 20 minut je tak příšerných, že jsem vážně uvažoval, že se zvednu a půjdu pomoci té hezké slečně do předsálí kina s prodejem popcornu. Naštěstí pak přilítne do ulic kebule sochy svobody a začne se alespoň něco dít ... i když. Nějakej nechutnej hnusnej přerostlej sráč co si dribluje z palicí sochy svobody, z vojáčků slavný US Army si udělá kopačák a místo dortíčků žere mrakodrapy, napochuduje do New Yorku a jeden tamní idiot nespustí kameru z ruky a všechno natáčí. Úplně jsem nebyl dojmu, že tenhle pablb by byl schopen si natáčet sám i vlastní popravu. No a touhle, přiznávám, značně blbou oklikou se dostávám k jádru pudla --kamera. Jako já vím, že to je dokumentaristický a realistický, / ne, že by snad nějaký divák skutečně věřil, že se to stalo / ale co je moc to je příliš. Já si připadal jak u degenů na dvorečku, chvíli jsem viděl nebe, pak padající barák a pak prdel nějakýho vojáka, potom se s kamerou pořádně zatřáslo a spatřil jsem auto, podpatek utíkajícího člověka, zase kamerovej otřes a tak furt dokola. Hlavně se mě neptejte kdo tam hrál, protože o to vůbec nejde, důležitý je, že i člověk v pokročilým stádiu třaslavky může být úspěšný kameraman. Jak tam to monstrum kadilo ty malý sráče, nebo co to vlastně lezlo z jeho prdele nebo to byla huba, nevím, no co, no, u psů se taky kolikrát nepozná kde maj prdel a kde hlavu a tohle bylo stejný a přitom to byla jediná scéna kde si mentál za kamerou zapomněl potřást se svým přístrojem. Teda teď jsem se tak nasral, že už ani nevím co jsem chtěl napsat. No nic, radši to zakončím chválou zvukových efektů, abych se uklidnil. Zvukový efekty byly udělaný na jedničku a když si to monstrum uprdlo nebo co to udělalo, tak se zatřásly sedačky i v poslední řadě kinosálu. (05.02.2008)

7/10...Abrams a jeho režisér Reeves velmi chytře využívají všech slabostí generace Ztracených, posedlé až dokumentarizační obsesí zachytit duch času, tíži chvíle, zažít něco neobyčejného a mezitím točit cokoli obyčejného, být při tom a zároveň být viděn. Pokud jste byli někdy před kamerou, víte, že v okamžiku spuštění červeného tlačítka se přepíná i cosi v nás a veškeré pokyny režiséra „buď přirozený“ jsou jen zbožným přáním, ale jak pravil jeden mrtvý bílý muž, všichni lidé jsou herci. Tak proč tenhle pud nevytěžit komerčně? Cloverfield je film na jedno použití pro generaci YouTube, noční můra o apokalypse v hledáčku amatérské kamery, intenzivní projížďka městem hrůzy s nezbytnými obludami místo horské dráhy a centrifugy. Točení stylem žaludeční neuróza spolu s dalšími technickými hejblátky a pseudoreálným snímáním navozuje při sledování hrdinů stav "Kdyby se něco takového stalo mně, tak bych..." a staví diváka do situace člověka, který si ukládá na filmová políčka svůj všednodenní život a najednou se mu naskytne být jakýmsi osudovým kronikářem, válečným novinářem z epicentra boje. Kdo by nechtěl riskovat vlastní krk, když se najednou stane osou dějin? Typologický výběr herců včetně vartanovsky přirozeného hlavního hrdiny, šmodrchání přediva vztahů mezi nimi a úsporné, ale hybné skicování naprosto banálních charakterů v první dvacetiminutovce konstruuje velmi silnou základnu pro další slasher honičku mezi mrakodrapy. Zábava ? Nepochybně, ale tak neuvěřitelně popcornová, že přes brilantní zvukovou a obrazovou stránku zůstala obrovská díra v atmosféře (tísnivost jako v hitchocovkách nebo v povedených dílech jeho ctitele Shyamalana chybí) , logice a především nevyplouvá na povrch nic skrytého, protože divák v realtime není ani chytřejší o fakta, ani bohatší o složitější narativní úrovně, a jelikož na rozdíl od hrdinů neběží o život, může se nechat pohltit, ale nabízí se mu prožitek pohříchu prefabrikovaný. May contain spoilers....Samotné monstrum působí jako hysterická ještěřčí těhotná, která si pro svůj těžký porod přerostlých Frenzíků, kteří utekli Optimovi z lopaty, vybrala Manhattan a porodní bolesti si krátí klácením mrakodrapů. Druhá možnost je ještěrčí batole procházející fází odmítání s průvodními příznaky: extrémní žravost a agresivita. Deficit informací ohledně motivace a geneze oné příšery, které reprezentuje cosi prastarého, je při sledování přebit atletickým tempem, ale možná jsem pro čistě popisné reálné docu-drama příliš zhýčkaný divák, který si přeje být znepokojován. Cloverfield jsem si tudíž užila jako zábavný experiment, ale probouzí příliš málo emocí a otázek, než abych se na něj vydala znovu. Pamatovat si ho budu: coby přelomový 3D-simulátor s nesmírně zručnou a chápavou obsluhou, na který jsem viděla chytlavé reklamy a neodolala. Chápu to nezměrné nadšení. Jeden den na Matějské (strach, napětí a cukrová vata included) by vás vyšel mnohem dráž:) (26.01.2008)

Tento film mi přišel docela zajímavý; ne v ději, protože tématika "něco útočí na město" tu byla již mnohokrát. Zajímavý v tom, jak byl natočen, a vůbec jak byl celkově pojat. Dávalo to filmu jistou autentičnost. Takový film jsem, co se pamatuju, ještě nikdy neviděla, a pokud měl být film Monstrum prvním, jsem docela ráda, protože jde o zajímavý a vcelku vydařený kousek. Trochu mi to připomínalo film "The Mist". Jen mně ještě napadá, jak by tento film asi vypadal, kdyby byl natočen "standartním" postupem... (12.08.2008)

Inovátorská šleha, blockbusterovská meganakladačka a pritom skromný filmík s rozpočtom nezávislého filmu a so stopážou dvoch krátkometrážnych snímkov. Bezchybná jazda, nenašiel som miesta, pri ktorom by som sa pozastavil nad nelogickosťou, alebo inou chybou. Kamera bezkonkurenčná ako aj zvuk, z ktorého sa mi doteraz klepú kolená! A to som film videl len doma na DVD, z kina by ma asi museli vynášať na nosítkach. Ale záver mohol byť menej odseknutý. A tie postavy s nulovým charakterom, ach jaj. Našťastie popri všetkom tom efektnom sa nájde len zopár scén, počas ktorých vás začnú určité charaktery poriadne iritovať. 90%. (19.07.2008)

V Monstru nelze vysledovat tradiční filmový vodítka, jelikož je dělaný výhradně přes jednu (handy) kameru a film se musel vypořádat s nemožností střihu. Nejzajímavější je ovšem problematika týkající se postav. Ty jako by vás mezi sebe nechtěly vpustit, jde o metrosexuály, extroverty na hranici sympatičnosti a sexy holky. Slouží hlavně pro pohled. Což byl záměr. Autoři filmu nechtějí, abyste byli jednou z postav filmu, ale abyste se stali další postavou, prostě sami sebou a mohli si příběh prožít na vlastní pěst. Už nemusíte být Cruisem z Války světů či Owenem z Potomků lidí. Tenhle koncept potlačené identifikace je velice důmyslný a ze všeho nejvíce se blíží počítačovým hrám. Anoncuje věk virtuální reality. Navíc nechává tvůrcům volné pole působnosti a je na nich, zda chtějí zakončit děj šťastně, nebo nešťastně. Můžou klidně všechny postavy vybít, protože o ně vůbec nejde, podstatný je „osud" diváka. Monstrum je dokonce natolik výtečné, že by vůbec nemuselo přepínat do dramatu, ale klidně se mohlo dovalit do konce na vlně romantiky a pokračovat v party ze začátku. (19.04.2008)