Orphan

Asi najlepší thriler s nálepkou mysteriózny, aký som v poslednom období videla. Pekelne odporná a zároveň vynikajúco zvolená ústredná hrdinka Isabelle Fuhrman (z ktorej celkom oprávnene behá mráz po chrbte), rovnako skvelá je tiež Vera Farmiga, rutinný scenár neberiem do úvahy, pretože tieto "obohraté" thrilery dokážu baviť aj napriek tomu, že nie sú originálne. Vyhovovala mi dvojhodinová dĺžka, pretože obyčajne sú tieto filmy otrasne zostrihané a zrýchlené a divák pomaly nemá čas vychutnať si napínavý dej. V tomto prípade ide však o remeselne veľmi zručnú snímku s perfektnou kamerou, mrazivou atmosférou a pútavými scénami. (30.12.2011)

A ona vypadala jako taková malá, pěkná, nevinná holčička...Btw, mně ta závěrečná pointa s odhalením Esther překvapila a líbila se mi, to bych spíš haněl jiné současné horory za vykrádání již použitých motivů. Co srazilo výsledný dojem byl bohužel klišovitý a ne moc realiasticky vyznívající konec (hlavně scéna u zmrzlého rybníka), ale jinak snad kromě delší stopáže (ikdyž těch prvních 20 minut na druhou stranu napomohlo dobře se seznámit s postavami) nemám co vytknout. Naopak, mimo již zmíněnou pointu musím určitě vyzdvihnout výborné a přesvědčivé herecké výkony (Isabelle Fuhrman vtiskla život jedné z nejzajímavějších záporných postav, bravo!), pak samozřejmě zvukovou stránku, kameru a takovou chvílemi možná nenápadnou, ale ke konci gradující, atmosféru. Viděl bych to na solidní 4*. (08.03.2010)

„I´m not your fucking Mommy!“ Co se týká budování napětí, povstal Collet-Serra z roztaveného parafínu, ale mě prostě iritují filmy, v nichž si postavy z možných rozhodnutí vybírají za účelem dějového konstruktu zásadně ty nejhorší.. A mimochodem, kdyby si vzali jezevčíka z útulku, nic z toho by se nestalo.. (27.01.2014)

Musím sám sebe pochválit. Já totiž režiséra španělského původu Jaume Collet – Serru po remaku Domu voskových figurín rozhodně neodepisoval. I ten vznikl pod ochrannými křídly společnosti Dark Castle. Ta vyprodukovala už slušnou dávku hodně nepřesvědčivých hororových thrillerů (Gothika, Loď duchů), tentokrát má ale našlápnuto k solidním číslům. Režisér hned od začátku mnohem lépe pracuje s budováním charakterů i samotné atmosféry. Manželství Kate a Johna prošlo řadou zkoušek. Tou nejbolestivější byl potrat holčičky, na kterou se oba těšili. Kate sáhla po flašce, John po lákadle nevěry. Adopce má rodinu, jejíž součástí je i syn Daniel a hluchoněmá dcerka Max, opět dostat do harmonie. Jenže ušlechtilá a velmi inteligentní holčička, která má na první pohled chování princezny, uvnitř skrývá opravdové terno zručné manipulátorky. Černovlasá potvůrka naštěstí nepatří mezi ty mimózní holčičky z japonských předělávek. Tahle má totiž neuvěřitelný tah na bránu, což Kate i jeden nevinný holub velmi brzy odhalí. Zvraty, které se postupem děje dostávají na povrch, jsou naštěstí z těch povedených, nepředvídatelných, stejně jako pointa. Sic není nijak geniální, ale divákovo srdce potěší. Španělský tvůrce si zaslouží pochvalu zejména za odvahu, s kterou do projektu šel a za inteligentní ražení, které neuráží diváka. Jako vždy okouzlující Vera Farmiga a přesvědčivá Isabelle Fuhrman pak svým herectvím vtáhnou do děje, z kterého i přes svou relativně přepálenou délku nejednou zamrazí. (06.01.2010)

Tak dobrý nápad na pointu by rozhodně zasluhoval lepší provedení než zdejší rodinnou (ne)idylku s tupě se chovajícím stádem dospěláků a nulovou atmosférou. A když už ne lepší, tak každopádně aspoň kratší. Zatímco první hodinu to ještě funguje výtečně, tak v závěrečné půlhodině se to postupně potácí od jednoho směšného klišé ke druhému, aby se to v posledních deseti minutách stalo regulérní parodií všech špatných žánrových klišé. Nechtěnou parodií nutno podotknout. PS: Český remake se přímo nabízí, i hlavní představitelku bychom již (!SPOILER!) měli. (11.10.2009)