Den nezávislosti

"Kradu, kradeš, krademe." Aneb Emmerich s Devlinem se sešli, naházeli do společného kotle své mozkové výplody, řádně zamíchali a vznikl z toho nepoživatelný blivajz. Vypnul jsem mozek a chtěl jsem se jenom bavit, jenže tady by nepomohla ani mozková lobotomie. Mohutná lavina klišé a stupidity mně smetla tak, že podruhý už bych si to nechtěl zopakovat. (11.05.2003)

Pohnutě vzpomínám na ten úžasný podzim 1996 v našich kinech. Nejdřív MISSION: IMPOSSIBLE, pak TWISTER a nakonec to nejlepší - ID4. Kurvablockbuster. Velkolepý, kulervoucí, vtipný, se sympatickými postavami a tak krásně kýčovitý a patetický. Mohli jste se kochat vybuchujícím Bílým domem, nechat se strhnout zapáleným prezidentovým projevem a zasmát se když si jde Will Smith před dům pro noviny a nechápavě hledí na sousedy nalevo a napravo, jak zuřivě balí. Nebo když křičí na zajatého knokautovaného emzáka "Co je to za smrad?!?"A to vše za usmolených 75 milionů dolarů. Bohužel, o tři roky později přišel Bayův Armageddon, který byl natočený násobně víc sexy a s mnohem lepšími triky, které tak brutálně nezestárly jako tady. A stejně jako Bay už nikdy nenatočil lepší blockbuster než Armageddon, Emmerich nepřekonal svůj ID4. Pro zajímavost armáda podporovala natáčení jen do chvíle než zjistila, že se ve scénáři vyskytuje oblast 51. Premiéra pak proběhla stylově druhého července, ve stejný den, kdy začíná děj. Zkratka ID4 byla užita kvůli právním problémům s původním názvem. A česká Cinema dala filmu stoprocentní hodnocení. (10.11.2007)

// Dost možná moje první setkání s pojmem "blockbuster" a není to asi náhoda, že u toho byl zrovna Mr. Destruction itself. Ten chlapík se zkrátka nezapře, má prsty pomalu ve všem, co vybuchuje a jako malému škvrněti, zničení New Yorku, Will Smith jako akční geroj nakopávajicí xicht emzákům a Bill Pulman jako nejvíc cool americký prezident ever - to byla zkrátka příliš silná kombinace, než abych jí přežil nepoznamenaný. A díky bohu za to, protože sledovat dnes takové filmy a nebýt schopný si je "užít" naplno... můj život by byl o dost smutnější. Lituji ty, kteří tohle nezvládnou. Independence Day - 90% (07.12.2012)

6 / 10 Hodiť tento filmu do odpadu by bolo príliš jednoduché a hlavne neprofesionálne, takže sa pripravte na moju vyčerpávajúcu etudu s názvom "Patriotizmus v priebehu vekov", pohodlne sa usaďte do kresla, zavrite oči a nechajte si predčítať : "Kde bolo tam bolo, za siedmimi horami a siedmimi dolami, bola raz jedna Amerika. Kedysi dávno ju založili kolonisti z Európy, ktorí tam prišli hľadať bohatstvo, náboženskú slobodu a plodinu, ktorá sa mala čoskoro stať základom rýchleho občerstvenia. Prvé roky neboli vôbec jednoduché - bola im zima, nemali čo jesť a do cesty sa im neustále plietli podivné červené tvory napádajúce ich rečami typu "Me Vinettou, me lovez you so much!", alebo "Me have food, me give you one!" - po takomto očividnom prejave agresie ich preto žiadny normálny človek nemôže súdiť za to, že všetkých príslušníkov tejto rasy pracne, jedného po druhom vystrieľali. Poriadok musí byť! Samozrejme, že to nebolo zo dňa na deň, ale trvalo to dlhé roky - za ten čas sa kedysi panenská príroda zmenila na nepoznanie : lesy spravili miesto pre prvé osady, prvé osady pre prvé mestečká, prvé mestečká pre prvé mestá a tie zas pre prvé veľkomestá; krištáľovo čisté rieky sa postupne zmenili na zmes zlatokopného odpadu, krvi a ohnivej whiskey a vzduch sa naplnil pušným prachom a telesným pachom. Po dobre odvedenej práci, tj. po pochovaní posledného červeného brata, sa ich zmocnili nepríjemné výčitky svedomia, no zároveň aj pocit hrdosti - hrdosti na všetko, čo vlastnými rukami dokázali. No a odvtedy ju manifestujú na každom kroku : americké vlajky, červeno-modro-biele tričká a čiapky, oslavné ódy, ohňostroje, sošky, plagáty, odznaky a filmy. A tu začína náš príbeh..." Už je vám to jasné? (04.01.2006)

Na sklonku roku 1996 se ke slovu opět přihlásil guru katastrofického žánru Roland Emmerich a udělal to takovým způsobem, že i samotné vlny tsunami brázdící Tichý oceán by se nejradši zvedly a vletěly by do nejbližšího kina. Den nezávislosti je na svojí dobu monstrózní, zábavný, napínavý a chytlavý projekt a nebýt Skály, nebál bych se ho označit za film roku 1996. V podstatě dal vzniknout subžánru katastrofických filmů s názvem ´emmerichovka´, protože zde poprvé sledujeme atributy, kterými se pak vyznačují režisérova další díla. Předně to jsou vizuální efekty, které působí rovnou bombasticky, ať už je to destrukce Empire State Building nebo vnitřek mateřské lodi emzáků. Vypadá to úžasně a když vezmu v potaz rozpočet, nejradši bych Rolanda otituloval slovem Bůh. Jeho filmy si budu vždycky vybavovat pro tu ohromnou velkolepost. Další bod tvoří hlášky, v českém dabingu skvělé, vtipné (hlavně Smith), zapamatovatelné včetně majestátního prezidentova proslovu. A pak je tu také hromada vlastenectví, které je přímo charakteristické pro Emmerichovu tvorbu. Když někdo spasí svět, tak to bude vždycky Američan, který působí jako poslušný občan a má rád své zaměstnání. V tomhle filmu jsem si uvědomoval určité režisérovy ´mouchy´, jako třeba plytký scénář, občas hloupý dialog či mnohokrát proklamovaný amerikanismus, ale kdykoliv se na Den podívám, všechno přebije ta monumentálnost, velkolepost a efektnost epických rozměrů. 75 miliónů dolarů(rozpočet)/816 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/363 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (18.07.2006)