Prometheus

Na Prometheovi je zajímavý to, že vypráví úplně o tomtéž co Blade Runner. V obou filmech je hlavním tématem setkání stvořitele se svým výtvorem, přičemž v obou filmech se výtvor na svém stvořiteli dožaduje prodloužení života anebo rovnou nesmrtelnosti. Replikant Roy Batty z Blade Runnera, který se vrací na Zemi vyhledat Tyrella kvůli prodloužení života, je v podstatě identickou kopií Weylanda, který ze stejného důvodu letí v Prometheovi za inženýry. Protože jak nás před cirka sto lety poučil Freud, hodně věcí v lidském životě se točí kolem sexu, existuje nicméně jedna věc, jedna jediná, která je milionkrát silnější než sex, a to je samozřejmě smrt a strach z ní. Setkání se stvořitelem kvůli odvrácení smrti je hlavním tématem Blade Runnera i Promethea. Není potřeba dodávat, že v obou filmech končí oba hledači dalšího života neúspěchem, protože Ridley Scott jako každý velký vizionář je samozřejmě i skeptikem. Proto žádné milosrdenství a věčnost, ale zánik a zmar. Proto se Ridleymu ztrácí postavy uprostřed velkých scenérií, kterými sugeruje bezvýznamnost lidí. Vyvražďovačka z druhý půle a podivné chování posádky je tudíž na svém místě. Ridley prostě lidem, nejsou-li to tedy vyložení giganti jako Kolumbus nebo generál Maximus, v zásadě moc nedůvěřuje a asi jimi i trochu pohrdá. Tím se liší od svého bratra Tonyho. Tony byl ve vykreslování postav vždycky mnohem lidštější a realističtější. Někteří levičáci vnímají třeba jeho poslední film Nezastavitelný jako takovou sociální sondu mezi dva těžce pracující na dráze. Oproti tomu Ridley tvoří mýty a má sklon k velkým plátnům s okatě nadživotními postavami odkazujícím ke klasickému umění. Plivancem do tváře lidí ve slavném proslovu z Blade Runnera „Viděl jsem věci, kterým byste vy lidé nevěřili.“ to ostatně Ridley řekl zcela jasně. ____ Druhá souvislost mezi Prometheem a Blade Runnerem spočívá v tzv. prokřížení hlavních postav. Jde o celkem běžnou, nicméně zajímavou scenáristickou techniku, kdy se jedna z postav stane druhou a obráceně. V Blade Runnerovi začíná Harrison Ford jako člověk, ale postupem času vyvstává otázka, jestli není náhodou spíše replikantem, zatímco v případě Roye Battyho proběhne obrácený proces, neboť začíná jako replikant, ale stává se lidskou bytostí schopnou empatie, která Forda dokonce zachrání. Totéž proběhne v Prometheovi, kde začíná Noomi Rapace jako křehká květinka, ale postupně se mění v terminátorku podobné Ellen Ripley, zatímco David prodělá opačnou proměnu, jělikož začíná jako android, avšak díky své zvědavosti a vzpurnosti nabírá čím dál více lidskosti. Totéž nacházíme v T2, kde se z Arnolda stává člověk a v zásadě náhradní otec Johna Connora, zatímco Sára přebírá chladnokrevnost a nemilosrdnost terminátora ve snaze zabít Dysona a odvrátit soudný den. Čili ten přerod jedné z postavy v druhou a obráceně je celkem častý a v zásadě odpovídá prvnímu termodynamickému zákonu, podle něhož nelze energii vyrobit ani zničit, ale pouze přeměnit na jiný druh energie. Celková energie je prostě neměnná, proto když se někde ve filmu nějaká postava mění, tak si můžete být jisti, že se spolu s tím mění i nějaká jiná postava. I když to třeba nemusí být na první pohled vůbec zřejmý, změna jedné postavy je vždycky jasná indicie k tomu, že se někde ve filmu mění ještě někdo další. Byť skrytě. (24.04.2013) (méně) (více)

Esence scénáristického neumětelství, které je maskováno Scottovou řemeslnou zručností. Proč museli scénář k filmu, který by měl být poměrně zásadním dílem v žánru scifi, psát neumětelé stojící za paskvily Kovbojové a vetřelci a Nejtemnější hodina. Vážně si nedokážu představit, že by kontakt s mimozemskou civilizací byl takhle (ne)organizovaný. Žádné ani ty nejzákladnější bezpečnostní postupy, nikdo celý průzkum neřídí, kapitán se nestará, co se na jeho lodi děje, na lodi nejsou vůbec jasné kompetence, kdo za co odpovídá. Za Weyland to řídí blondýna, jejíž motivy a vlastně smysl účasti na celém podniku jsou naprosto pochybné (teda kromě "dáme tam Charlize Theron v kombinéze"), výzkumník biolog při střetu s očividně agresivním mimozemským organismem neví nic lepšího než říct "ťuťuňuňu pocem malá", účastníci zájezdu se postupně přesouvají na seznam ztrát, aniž by to kohokoli vzrušovalo a tak dále. Jednání postav je vůbec naprosto nelogické, jeden krok je často v rozporu s předchozím a následným, chybí jakákoli konzistentnost. O nikom se vlastně nic pořádně nedozvíme, a ne proto, že by tvůrci něco dovedně maskovali, ale čistě díky scénáristické neschopnosti svoje postavy a vlastně i film jako takový nějak komplexně pojmout. Namísto osobností dostáváme akorát tak dávku politické korektnosti a náboženské a holocaustové odkazy naházené naprosto bez hlubšího smyslu (asi došlo na sponzoring od křesťanských a židovských lobby - mimochodem když jsme u toho, tak Kristus sice má být jednou součástí trojice boží, ale nestál u zrodu lidského plémě ani dle bible). Viz komentář kolegy gudaulina, ve Vetřelcích i těch několik vojáků, kteří byli KIA hned po první scéně, mělo svojí osobnost a místo v posádce i ve filmu. Frost, Dietrichová, Drake, Wierzbowski, seržant Apone, člověk si jejich jména i tváře zapamatuje. Tady po úvodním nepředstavení se spousta postav na desítky minut ztratí, aby se odkudsi objevily v náhodném místě filmu a bídně či hrdinně zahynuly nepoznány, nerozeznány. Scott pak i přes svůj zjevný režisérský um nedokáže z takového guláše vykřesat napětí nebo zdání atmosféry a osudovosti, není komu držet palce, o koho se bát (ne, Noomi to fakt se svejma kecama o víře není), nad čím skutečně přemýšlet. Až se člověk ptá, proč slovutný režisér vůbec účast na takovém marasmu bral. S takovým potenciálem (síla značky a universa, rozpočet, technické možnosti) se ani pořádně nedotknout základních otázek podstaty lidství, rozumu, směřování poznání (aneb života, vesmíru a vůbec) je prostě trestuhodná marnotratnost a spousta úsilí tu vyletěla oknem. Snad jediná scéna budila naději, a to když Holloway a David mluvili o tom, proč byl David vytvořen. Ale je to jen takové nakousnutí, jedno světýlko, které zhaslo dřív, než pořádně zazářilo. Zbývá pár odkazů na jiné klasiky žánru plus Scottova oblíbeného Lawrence. Většina otázek, která mě napadala během filmu, nemířila k podstatě lidství, k původu člověka a odpovědnosti stvořitele, ale zhruba směrem "proč se všichni chovají jako magoři". A to je vše přátelé, asi radši vhodim do přehrávače Vetřelce 1 a 2. P. S. Jinak se plně (jako velmi často) ztotožňuju s kolegou gudaulinem. (11.06.2012) (méně) (více)