Mistr

Tak já nevím. Když přišel trailer, tak jsem byl bytostně přesvědčen o tom, že Mistr je filmem pro mne. Phoenix s Hoffmanem to mne musí rozválcovat na kaši a Anderson vytvoří další rezonující veledílo. Pak přišla první hodnocení a já křičel, že jsou všichni lháři a nepochopové. A takhle jsem křičel ještě do poloviny filmu. První křížový dialog na lodi mi dal ve všem za pravdu a já si užíval to své vysněné veledílo. A od počátku jsem tušil, že tohle povede příběhově odnikud nikam a moc mi to nevadilo, vždyť proč by ne? Jenže pak se odnikud nikam stalo skutečností a já se v tom trochu utopil. Byl jsem naštván sám na sebe, snažil jsem se ponořit hloubš, ale nic. Počáteční nadšení prostě vyšumělo. Tudíž teď smutně klikám na tři hvězdy, ačkoliv je to v desítkový soustavě třeba 7/10ti a modlím se za to, aby se stejně jako s každým Andersonovým filmem dojem s každým uplynulým dnem zlepšoval. (24.02.2013)

Další Andersonův majstrštyk. Smysluplnější komentář napíšu asi, až se mi to víc rozleží. Zatím jen tak přemítám, že je to film prostě o emocích, o psychologii obecně, o člověku jakožto fenoménu.. Vlastně je to strašně jednoduchý film (v tom dobrém slova smyslu), což nevylučuje to, že snese podle mě minimálně deset shlédnutí (jen tuším, samozřejmě). A ta sedmdesátka je nádherná..! PS: Ze současných tvůrců, kteří by se dali stále ještě označit jako "mladíci", je P. T. A. patrně jediný opravdu velký filmař. (15.06.2013)

Už dlouho jsem z ničeho nebyl tak znejistělý a zasažený jako z tohoto filmu. Jedno vím jistě, nikdo dnes netočí jako PTA a málokdo si troufne tak nekompromisně kloubit enigmatické fragmenty a explicitní významy. The Master je film-psychóza, ještě víc než There Will Be Blood sází na vyšinuté a uhrančivé postavy, jejichž osudy jsou líčeny jedním velkým filmovým anakolutem. Dvě a půl hodiny náznaků, zlomků, nedořečeností, frustrujícího těkání mezi afektem a manipulací, vztekem a apatií, dvě a půl hodiny záměrné bezvýchodnosti, extrémní podivnosti slov, věcí i lidí, přitom však zcela mistrné režijní kontroly nad každým obrazem i nad celkem. Pouto mistra a učedníka se všemi skrytými i zjevnými záchvěvy, analytický pohled na duchovní manipulaci, syrový obraz lidské touhy po smyslu a naplnění, dosažení rovnováhy skrze toho, který "ví", chlad, virtuozita, zároveň silné pochyby, zda to celé není až příliš vykalkulované, ostentativně tajemné... film, který "nechci" vidět znovu. "Musím". To se mi často nestává. The Master, nikoli Holy Motors, je pro mě nejdivnějším snímkem roku. [uzavřená projekce] Edit:Co mi na tom filmu chybí je celek - PTA úmyslně neopouští fázi nekončícího excesu a záchvatů psychózy. I když některé fragmenty jsou božské a postava Freddieho masterpiece (herecky i scenáristicky), film jako takový nevytvoří monumentální jednotu jako Až na krev, je to fragmentární obraz marného hledání, nedosažitelné touhy a vnitřní ambivalence - najít toho, kdo nám dá smysl a zároveň být tím, kdo žádného mistra nemá. Na to, kolik témat Mistr otevírá, je odpověď vlastně banálně prostá - žena z písku. Možná proto tu chybí ona zneklidňující nezařaditelnost Daniela Plainviewa a Eli Sundaye. I když film zčásti funguje enigmaticky (neposkytne jednoznačné motivace a odpovědi na tázání hlavní postavy), není to druh šifer, který vtahuje, spíše strašně sebevědomých okázalých autorských gest (tenhle film má dva mistry: postavu Amy Adams a režiséra). Zatímco Až na krev lze brát jako zneklidňující metaforu člověka, moci, víry a kapitalismu, Mistr je uzamčená, obskurní, přesto nádherná stavba tvůrce, který jako by až příliš začínal podléhat výlučnosti svých vizí. A vzbuzuje ten druh frustrace, bez které nelze myslet a existovat. [85%] (28.11.2012)

Málokdy dokážu sympatizovat s hrdinou, když je to obyčejnej sebestřednej kokot, a užít si tak jeho jakkoli dlouhej příběh. Phoenix to zahrál perfektně, to bezesporu, ale kdykoli před kamerou exceloval, já viděla jen rozmazlenýho cápka, kterej by potřeboval pořádně nakopat prdel. A mistr sám taky neprezentoval zrovna metody, které by mi uhranuly, nebo nepřišly úplně na hlavu. Ženy nekomentuju, bez vyjímky tu byly ošklivé, ať už je ztvárnila kterákoli herečka. Paul by si tentokrát mohl odnést pomyslnou sošku za to, že ze všech herců, včetně těch hezkých, dokázal v jednom filmu bez vyjímky udělat obyčejné, až oku nelahodící lidi. Dokud točil filmy zaměřené na větší množství postav, byl Paul můj Bůh. Co točí filmy o jednotlivcích, zapadl u mě mezi průměrné vypravěče, jehož příběhy mám problém dotáhnout do konce. 50% (15.11.2014)

Kdyby Phoenixova postava nebyla tak plochá, měl by Oscara v kapse. Takhle si ale jeho běsy spíše jen představujeme a kromě pár rvaček tak nemá co zahrát. Ještě dlouho v průběhu sledování jsem věřil, že svou šanci dostane, právě kombinace role veterána a jeho um by k ocenění vedly. Protože i Hoffmanův Master je přes svou robustní postavu dost zploštělý, Mistr je z oscarové hry venku. A k filmu jako dojmu - čekal jsem mnohem víc, podle hodnocení i podle počtu ohlasů, kterých film za necelý měsíc od české premiéry dosáhl. Přiznejme si totiž zásadní - dohromady se tam nic neděje, nepočítám-li pár masturbaček, jednu scénu a la Kubrickovy Eyes Wide Shut a dvoje poprsí. Víc prostoru pro Phoenixe a jeho běsy, lepší scénář. Přestože je to moje oblíbené retro (které už považuji za samostatný žánr), záměrně podhodnotím. (04.02.2013)