The Green Inferno

Přišli chránit ohrožený domorodý kmen, ten se jim odvděčil tím, že v nich viděl oběd, večeři a snídani. A žádné vítání chlebem a solí, ale pěkná porcovačka toho nejtlustšího aktivisty v rámci hlavního chodu. To to ale trvalo, než někdo přišel s regulérní revitalizací opomíjeného hororového žánru značky "kanibal", který zažíval svůj boom převážně v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Ne že by se mně po těch polonahých primitivech stýskalo, ale občas s nimi byla sranda. A to asi věděl i Eli Roth. Proto jeho přístup k dané látce není ani tak syrový, jako spíše brutálně zábavný. Prostě si představte ironického režiséra, jak se za kamerou tetelí smíchy nad tím, jak divák odvrací zrak nad nechutnými scénami, kterých není zrovna málo. A vypadají fakt dobře. Gore je na realistické úrovni. Řada scén je originálních. Buď jsou nasáklé černým humorem, nebo krví, přičemž i brutálně drastickým scénám se nedá upřít jízlivý ráz. Setkal jsem se s názorem, že se jedná o odporný film, ale no tak, však Cannibal Holocaust zrovna nepatří k těm filmům, které by vám zpříjemnily sobotní večer. Eli Roth je ale podstatně řemeslně zdatnější režisér než svého času Ruggero Deodato, který diváka prakticky jen dokonale zhnusil. To jeho mladší kolega přináší podstatně přístupnější styl, má výhodu i v tom, že konkurenci nemá žádnou, neb v současnosti se s natáčecím štábem do pralesů už nevydal nikdo. Žánr je už nějaký ten pátek pohřbený. A Roth a spol. exhumovali solidně. Ovšem dlouho odkládaná premiéra ukázala i určité nedostatky, jako třeba s určitostí chybějící scény, které zřejmě zůstaly na podlaze střižny. V jedné takové napínavé scéně filmu se tak divák nedozvěděl, jaký osud stihl mladou aktivistku, které se podařilo utéct ze zajetí. Dále se dal vylepšit závěr filmu. I na něm bylo znát, že jistě neexistovala jen jedna verze pro finální završení. Určité slabiny se tedy najdou. Natáčení bylo jistě z těch náročnějších. Pracovat s těmi primitivy byl jistě záhul. Kdo jim asi tak četl scénář, že. Vypadá to všechno celkem přirozeně, schopně zrežírované. Lorenza Izzo se stává hvězdou Rothových dvou posledních filmů. V tomhle snímku je ale za hodnou. Jako mrcha v Knock Knock zaujala víc. Kanibalové Eliho Rotha určitě nejsou filmem stravitelným pro každého. Drastičnost filmu, byť jakkoliv vládnoucí nadhledem a pomrkáváním na diváka, je pro standardního diváka nepolíbeného tímto žánrem, přece jen značná. Dobře tedy uvažte, jestli si chcete tenhle film dát. Je to v podstatě takový hravý kousek, co hýří všemi barvami a jeho "hamiky papiky" mají trochu lidovější ráz. Mě na tomhle filmu vlastně bavilo všechno, i ten pomalejší rozjezd. Takhle raketově mně za poslední dobu žádný film neuběhl. 90% (01.12.2015)

Tak tohle je vážně něco. Pro dobrotu na žebrotu... :-D Po skončení jsem nevěděl jestli to je na pět hvězd nebo na odpad. Dám tomu průměrnou trojku, ale jedno se Rothovi musí nechat, opravdu ví, jak zaujmout. Tento film není pro každýho... Už dlouho jsem neviděl takovou nechutnou prasárnu (myšleno spíše v dobrém). Dějově se to celkem dá, maso to je opravdu solidní, ale s některými scénami to Roth trochu přepálil a začalo se to dostávat spíš do sféry komedie (marihuana). 65% (17.12.2015)

„Domorodý Petře, nepřepepři vepře!“ Oblíbený film aktivistky Grety Thunberg, v němž nám Eli Roth názorně předvede, že zachraňovat deštné pralesy je práce na plný úvazek a že ekologičtí aktivisté musí být v domorodé vesnici pečení vaření. V peruánské školní jídelně si smlsneme na černohumorných kulinářských specialitkách, např. nabílené bělošce, a ochutnáme cynické kecy v kleci, kterými jateční dobytek krmil proradný zmrd. Oceníme i jeho honění péra, kvůli stresu a potřebě „uvolnit napětí,“ s erotickou asfyxií při škrcení nasraným kolegou. EXOTICKÉ OKÉNKO: [][] Kvůli čemu stojí za to navštívit Peru? ## Peruánská tráva je extra silná! Viz známé rčení a gif: „zhulený jak peruánský lidožrout.“ ## Domorodci mají výtvarné umělecké střevo. Asi že jedí hodně umělců. ## Peru je ráj, kde pečení Greenpeace holubi létají do huby. [][] Nechcete-li i vy být létajícími holuby, nevěřte PDA, tedy Peruvian Drug Airlines. Jezděte jen čtyřhvězdičkovou rikšou po Limě. A pozor, důležité! Při brífinku nekoukejte mlsně po Alejandrovi, ale radši poslouchete, co říká: „Hlavně to zase nepoplést! Každý aktivista se řetězem připoutá k jednomu stromu. Ne k jednomu kanibalovi!“ (13.09.2023)

Roth je pokrokový rozprávač - ako prvý v kinematografii ukazuje, že obete väznené v klietke kanibalov sa musia tiež občas vykadiť. A že malé kanibalčatá to môže náramne pobaviť. Nie kvôli tejto scéne je ale Green Inferno malomyselným filmom. Tým je pre scénár - súvislosti, nakladanie s postavami, rádoby “wao” bodka na záver, atď. (27.02.2018)

Spoilery! Musím říct, že z celého tohoto snímku byly bezkonkurenčně nejděsivější pokusy o herecké výkony všech zúčastněných. Jednalo se o něco tak mimořádně odporného, že jsem nebyl schopný věnovat dostatek pozornosti zbytku filmu. Příběh byl mimořádně nezajímavý a debilní až do okamžiku, než skončila partička hrdinů v klícce a očekávání, že budou moci nasytit hladné krky domorodého obyvatelstva. Snímek je plný naprosto bezúčelových odboček ve stylu sracích přestávek, ke kterým už se tvůrci samozřejmě během snímku nikdy nevrátí. Tohle jsou přesně prvky nedobrého filmaře. Na druhou stranu si dovolím pochválit spoustu odvážných násilných záběrů, které občas vytáhnou diváka z nepříjemné nudy. Plusem je určitě i to, že je snímek natolik slaboduchý, že se drží zaběhnutých stereotypů (např. tlustý černoch je sežrán první). Být lepšího obsazení alespoň v klíčových rolích, šel bych s hodnocením rozhodně výrazně výš. Po debilním úvodu se přeci jen snímek přehoupne do koukatelné roviny. Lepší dvě hvězdy. Potenciál to určitě mělo. Škoda. (07.03.2018)